Berou pracovníci ze zahraničí našim lidem práci?

Uvedená téze, na niž naráží nadpis, je mantrou sporů kolem zahraničních pracovníků. "Zlí xenofobové" se pochopitelně vyjadřují v tom smyslu, že ano, "hodní multikulturalisté" zase cokoli takového popírají.

Dvě kategorie

Problém vidím v tom, že strany sporu bez hlubší analýzy (protože jsou zaseklé v jeho ideologické stránce) nerozlišují dvě naprosto rozdílné kategorie pracovníků:

• První žije na hromadných ubytovnách v dosti hororózních podmínkách, jaké moje generace zná z chmelových nebo bramborových brigád, popřípadě ze základní vojenské služby, a mladší si je ani nedovede představit. Rodiny má kdesi v mimoEUnijním zahraničí a zasílá jim peníze.
• Druhá zde žije i s rodinami, které zde bydlí, stravují se, děti chodí do školy atd.

Ta první kategorie

jednoznačně našim pracovníkům škodí, protože žije (a je schopna žít) za peníze, za jaké se v Česku žít nedá. To kompenzuje tím, že má rodinu v zemi, kde jsou životní náklady často hluboko pod 25 % životních nákladů u nás. Sama pak žije v podmínkách, které neumožňují plnohodnotnou reprodukci pracovní síly (což kompenzuje dlouhodobými návraty do země původu). Tito lidé tím, že jsou ochotni pracovat za výrazně nižší mzdu, než jakou vůbec může přijmout náš občan, pro něhož jsou výše uvedené kompenzační metody nedosažitelné, skutečně ohrožují naše pracovníky poklesem ceny práce a tlakem na to, aby se různými cestami obcházela zákonná opatření na ochranu pracovníků před úrazy a poškozením zdraví z práce, minimální mzdě apod.
Existence této kategorie pracovníků na našem trhu vyhovuje jen "zlatokopeckým" podnikatelům, fungujícím na bázi filosofie "nahrabat si a zmizet" (nejlépe do nějakého daňového ráje). Není od věci konstatovat, že uvedená kategorie podnikatelů je shromážděna především kolem nevládních pralamentních stran, jako jsou ODS nebo TOPka. Tyto strany také může volit jen naprostý šílenec, nebo člověk, který to s naším státem myslí jednoznačně špatně.
Podnikatelé, kterým jde o dlouhodobou prosperitu v našem státě, se už s těmito stranami dávno rozešli.

Ona druhá kategorie,

až na výjimku, o níž se zmíním později, nemá prakticky žádné "výdajové úlevy". Jejich rodiny platí tuzemské nájemné za bydlení, tuzemské ceny za stravu a další životní potřeba. Mohou žít třeba skromněji než je český průměr, ale to je zhruba vše.
Tato kategorie pracovníků cizího původu je pro nás nekonfliktní, jejich zájmy se se zájmy našich pracujících nijak nekříží, protože mají zájem o udržení takových pracovních a platových podmínek, které vedou k plnohodnotné regeneraci pracovní síly, tedy požadavky srovnatelné s našimi občany. Jsou zde jediné dvě potenciálně problematické okolnosti:

• vzhledem k tomu, že nejsou našimi občany, na ně může být "tlačeno" daleko intenzívněji než na naše lidi
• mohou přispívat k převisu nabídky pracovní síly nad poptávkou po ní

Obojí ovšem naše zákony víceméně řeší, byť praxe bývá občas mimo realitu jimi vytyčenou. Zde by se nabízel dosti široký prostor pro skutečně pozitivní aktivity těch, kteří "chtějí pomáhat", místo toho, aby pomáhali teroristům a jiným džihádistům.

Ono "ještě něco"

Zmínil jsem se, že existuje ještě jedna cesta ke drastickému snížení životních nákladů, i při životě kompletně v tuzemsku. Touto cestou jsou některé "alternativní" způsoby života, které vynechávají naprostou většinu normálních aktivit, stojících za částí běžných výdajů normální populace.
Uvedené drastické redukce životních požitků jsou zpravidla spojeny se sektami a podobnými extrémními až extrémistickými náboženskými a ideologickými postoji, spojenými i s deformacemi způsobu života.
Naprostá většina sekt takovýto potenciál nemá, protože jejich členové nejsou plnohodnotnou pracovní silou a zpravidla se živí různými "alternativními" způsoby, mnohdy na hraně zákona. Tyto skupiny jsou zajímavé z mnoha jiných důvodů (i např. jako potenciální teroristé), ale z hlediska "braní práce" nikoli.
Existují ovšem i skupiny, které nežijí natolik "alternativně", ale jejich členové mají drsným způsobem omezeny jakékoli volnočasové a jiné regenerační aktivity. Takto uvolněný čas potom tráví buď "bádáním" nad náboženskými texty (v podstatě vymýváním mozků, které opět může vést až k terorismu, hromadným sebevraždám apod.), případně "prací pro společnost" (čímž je míněna sekta; provádí se buď práce zdarma pro sektu, nebo různé "evangelizační" aktivity apod.).
Tito lidé mohou mít opravdu natolik silně zredukované životní náklady i životní náklady svých rodin, že se mohou stát jakousi "soft" verzí exopracovníků "první kategorie", uvedených výše.
Těchto lidí ovšem zdaleka není tolik, aby představovali nějaké významné narušení trhu práce. Současně ani nemají ve zdravé společnosti nějaký silný růstový potenciál (zatímco zahraničních pracovníků, ochotných pracovat za zlomek minimální mzdy, mohou podnikatelští zlatokopové navozit klidně i několik milionů, pokud to nebude ošetřeno zákony a omezeno jejich tvrdým a nekompromisním vymáháním).
Na druhé straně jsou ovšem tito pracovníci vlhkým snem každého podnikatelského zlatokopa, protože klidně budou ochotni, na povel vedení sekty, pracovat za minimální mzdu a ještě jí část po výplatě odevzdávat zpět. A budou pracovat i ve zdravotně nevyhovujících podmínkách a dělat i další podobné přestupky a zločiny proti zákoníku práce a navazujícím právním normám, pokud se jim to patřičně "ideologicky zdůvodní". Jejich existence je jeden z důvodů, proč kategorie "podnikatelských zlatokopů" podporuje "evangelizaci", tj. zblbnutí populace bezcennými náboženskými kydy, které by z jejích členů potenciálně nadělaly zfanatizované a bez jakéhokoli omezení vykořisťovatelné zombie. Stejně tak hrozí riziko, že podobní "prezombizovaní" lidé budou navoženi ze států s podstatně vyšší a fanatičtější religiozitou, takže i toto je jedno z rizik masové imigrace, a dokonce i ze zemí "kulturně kompatibilních".