úterý 5. prosince 2017

Proces se Slánským a islámské teroristické útoky na mešity umírněných muslimů

Rýmuje se nějak "Slánského sionistické centrum" a "umírnění muslimové"? Jsou zde nějaké styčné body pro porovnání či alespoň paralely?

Slánský

Slánský byl jednou z "hvězd" politických procesů, které rozpoutali sami komunisté a v nichž hledali a likvidovali "vnitřní nepřátele". Uvedené zadání údajně pocházelo ze SSSR, od sovětských poradců, nicméně je velice pravděpodobné, že by došlo k velmi podobnému vývoji i v situaci, v níž by žádné podobné zadání ze sovětské strany nebylo.
Komunistická strana za účelem puče zverbovala poměrně širokou pučistickou základnu a následně bylo nutné pro vedení státu tuto základnu zúžit a snížit počet lidí, aspirujících na nejvyšší (a patřičně lukrativní) státní funkce. Není také žádným tajemstvím, že pokud by Gottwald a spol. nezatkli a nezlikvidovali Slánského a spol., tak by v době velmi dohledné (řádově týdny) došlo k rozbití "Gottwaldova protistátního centra", či jak měl připravenu příslušnou akci Slánský.
Slánský přitom naprosto nebyl nějakou nevinnou obětí. Ve skutečnosti se jednalo o zločince snad ještě většího kalibru, než byl Gottwald. Byl to Slánský, kdo organizoval komunistický teror ihned po úspěšném puči, zabavoval (=kradl) majetky, zavíral "třídní nepřátele", nechával je fyzicky likvidovat, On organizoval první pracovní lágry, i uzavření hranic a střelbu do těch, kdo se snažili uprchnout z komunistického "ráje". A jeho spolupracovníci, z nichž část se s ním ocitla na lavici obžalovaných, byli naprosto stejné zrůdy, pouze o něco menšího kalibru.
Je jasné, že Slánský a spol. nebyli vinni ve smyslu toho, co na ně vymyslela obžaloba, nicméně smrt si naprosto zasloužili a zasloužili si ji i mnozí další, na které se nedostalo. Kdyby v procesu se Slánským padlo tisíc (nebo i víc) rozsudků smrti a všechny byly vykonány, nic negativního by se nestalo.
Osobně by mě zajímalo, kolik "dopisů pracujících", žádajících o ještě tvrdší potrestání Slánského a spol., bylo motivováno nikoli komunistickým fanatismem, ale tím, že konečně došlo na někoho z řad těchto zločinců jako celku.

Umírnění muslimové

Umírnění muslimové, kteří jsou terčem údajných extrémistů, jak se stalo předminulý týden na Sinaji, předtím zase v Mogadišu (a atentátů muslimů na mešity je tolik, že když je při nějakém pod deset obětí, tak po těchto zločinech neštěkne ani pes, natož český novinář (nejedná-li se o nějakou pozoruhodnou lokalitu, nebo pokud při akci nezahyne někdo významnější).
Problém se smrtí umírněných muslimů je zhruba stejný, jako je tomu ve výše uvedeném případě toho Slánského a spol., proto uvádím oba motivy paralelně.
Umírnění muslimové představují pro civilizované lidi v civilizovaných zemích prakticky stejné riziko, jako ti extrémisté, co je chodí likvidovat. Jediný rozdíl, kterým se od svých vrahů liší, jsou v podrobnostech postupu, jakým chtějí vytvořit celosvětovou vládu islámu a v určité fázi tohoto procesu islamizovat civilizované státy. Řekněme si to upřímně, mezi SA, poraženými během Noci dlouhých nožů, a vítěznými SS byly politické a ideologické rozpory daleko závažnější.
I umírnění muslimové se hlásí k základní ideji islámu, že totiž nemuslimové, kteří jsou buď ateisty nebo něčím ekvivalentním (agnostici, apateisté atd.), nebo kteří vyznávají "islámem netolerované" konfese (třeba budhismus), mají být fyzicky zlikvidováni a nemuslimové, kteří vyznávají islámem "tolerovaná" náboženství, mají být zotročeni. I umírnění muslimové se hlásí k nadřazenosti islámského "práva" a zvyklostí nad právním systémem civilizovaných států, i umírnění muslimové hlásají podřízené ostavení žen (něco mezi otrokem a domácím zvířetem, nepříliš cenným).
Islámští teroristé si mohou být vcelku jistí, že umírnění muslimové je neudají či nevydají "nevěřící" policii, byť by spáchali sebeodpornější čin.
Asi nejhlavnější rozdíl mezi "umírněnými" a "neumírněnými" muslimy spočívá v tom, zda se mají "nevěřící psi" začít zabíjet už teď (což je stanovisko "neumírněných", nebo zda je nutno ještě dál společnost "nevěřících psů" rozkládat tak, aby nebyla s to klást při svém podmaňování odpor (což je stanovisko "umírněných").
Pro toho, kdo nechce být zotročen nebo zabit, nemá cenu mezi těmito dvěma skupinami muslimů rozlišovat.
Existuje pouze jedna skupina muslimů, která je s to jakžtakž bezkonfliktně žít pohromadě s nemuslimy, a to jsou alávité. To je sekta, která má obsazen post legálního presidenta v Sýrii a vládla před časem v Libanonu (dokud tam byly, a právě díky její vládě, jakžtakž civilizované poměry). S výjimkou této skupiny jsou ostatní muslimové jen nepatrně odlišní a rozdíl v jejich konání vůči "nevěřícím psům" je asi na úrovni píchni nebo řízni (hoď bombu nebo granát).
Představa, že bychom měli "umírněné muslimy", s výjimkou těch alávitů (při jejchž ochraně se ovšem vyznamenali Rusové, níkoli USA nebo jejich bruselističtí nohsledi) nějak chránit nebo podporovat, je zcela mimo realitu. Prostě, když muslim zabije muslima, je to naprosto stejné, jako když muslim zabije muslima.

Paralelu tedy vidím v tom, že v obou případech se jedná o vnitrozločinecký konflikt, jehož oběťmi jsou (byli) zločinci stejně odporní, jako jejich katané. Z hlediska zevního pozorovatele, pro něhož jsou obě strany konfliktu přibližně stejným rizikem, se vlastně nic neděje.

1 komentář:

  1. To přirovnání vztahů mezi muslimy rozličných frakcí ke vztahům mezi SA a SS, je docela trefné. Podstatné je, že ani od jedněc, SA, SS a muslimských frakcí nelze očekávat nic dobrého a také je podle mého na místě konstatovat, že ta trpělivost těch umírněných je svým způsobem zákeřnější a podlejší, nežli ta tupá přímost těch radikálních. Viz například londýnský starosta a jeho zákazy toho, nebo onoho, dříve normálního.

    OdpovědětVymazat