Z uvedeného také plyne, že jsem zastáncem materialismu, byť ne onoho ortodoxního, hlásaného marxistickými politruky, kteří existenci čehokoli, co nelze vážit a měřit, jednoduše popírají (v čemž si notují s klerikálními tmáři, viz spolek Sisyfos).
Typy náboženství
Pokud porovnáme "pohanství", tedy polyteismus s monoteistickými kulty (především "triádou" judaismus, křesťanství, islám), potom u těchto monoteistických náboženství jednoznačně dominuje náboženská nesnášenlivost. Mezi polyteistickými náboženstvími se rovněž vyskytovaly taková, která měla určité rysy náboženské nesnášenlivosti, nicméně ta byla spíše zaměřena ve smyslu "zlikvidujeme uctívače cizího - nepřátelského boha a tím zlikvidujeme i jeho", nikoli tedy popírání existence "konkurenčního boha" jako takové.Konec konců, už první bod Desatera, společného pro všechna tři tato náboženství, ukazuje názorně, že bůžek JHWH, s nímž se kontaktoval Mojžíš, měl vážné obavy, že se Mojžíšův lid dá do spolku s nějakou konkurencí.
Celé jeho vystupování dosti připomíná jednání neseriózních obchodníků (nyní s oblibou označovaných jako "šmejdi"), kteří vyvezou potenciální zákazníky na "presentaci" a tam je sofistikovaně oblbují k podepsání krajně nevýhodné smlouvy, která je navíc konstruována tak, aby šla jen s největšími obtížemi vypovědět. Z kontextu příslušných pasáží Bible plyne jasný závěr, že konkurentů ochotných uzavřít podobnou smlouvu bylo mnoho a JHWH neměl nejmenší možnost zabránit jim, aby "jeho" lid kontaktovali s výhodnější nabídkou. Dlužno také říci, že Mojžíš v kontaktu s JHWH nebyl o mnoho úspěšnější než průměrný důchodce na výše zmíněných "presentacích".
Pokud tedy jsem ochoten připustit existenci "nadpřirozena", pak jedině na úrovni polyteismu. Monoteismus je jednoznačně politicko-sociálním konstruktem, kdy s postupnou centralizací moci v primitivních otrokářských státech docházelo ke snahám nadřadit "státní" božstvo těm ostatním. Tento proces probíhal naprosto stejně v řadě kulturních center, pravděpodobně nezávisle na sobě. Je také pravděpodobné, že pojetí jediného boha si Židé přinesli až z "babylónského zajetí" kdy v tom smyslu, ale ne zcela důsledně, redigovali Starý Zákon. Neúspěšnost - nedůslednost této redakce byla zřejmě způsobena tím, že mnohé historky, včetně těch, kde vystupovali jiní bohové, byly mezi židovskou populací živé a jejich přepracování by se setkalo s obecným odporem.
Monoteismy
Iudaistický monoteismus i později islám byly od začátku prosazovány jako "státní" náboženství, proti odporu obyčejných lidí, končívajícím v mnoha případech masakry celých komunit, doloženými jak v Bibli tak i v historických pramenech o islámu. Křesťanství se do pozice státního náboženství propracovalo až po delší době neoficiálního působení a prakticky po celou dobu své existence nemělo a nemá stoprocentní mocenský monopol. Je jistě otázka, zda to bylo více dáno tím, že se bylo nuceno vyvíjet v evropském prostoru, kde stažení ideologické a státní moci do jedněch rukou nemělo žádnou tradici, nebo tím, že posléze existovalo velké množství vzájemně (mírově i válečně) soupeřících křesťanských států, které si jednoduše nemohly dovolit nechat se oslabovat ideologií tam, kde by to znamenalo jejich mocenské ohrožení (a ty, které něco takového připustily, zanikly).Důležitý rozdíl v mocenském postavení uvedených tří náboženství je tedy v tom, že iudaismus po dobytí židovského území Římem přestal mocensky existovat (a následná diaspora po neuspěšných protiřímských povstáních tento stav ještě prohloubila), křesťanství bylo nuceno se přizpůsobit a trvale zohledňovat objektivní vlastnosti materiálního světa, zatímco islám nikdy k ničemu takovému nebyl nucen. Z uvedeného plyne i extrémní světská moc islámských duchovních, srovnatelná snad jen s pozicí duchovenstva v papežském státě a na panstvích církevních feudálů, která ovšem představují jen zlomek jak v čase tak i v prostoru v nichž se křesťanství rozvíjelo, případně starozákonních "soudců", kteří byli nakonec tak znenáviděni populací, že si lidé vynutili nastolení prvního izraelského krále. Další srovnatelnou skupinou jsou "guru" některých sekt (protože v řadě sekt platí nadřazenost náboženské ideologie nad realitou). Slyšel jsem také na vlastní uši našeho předního religionistu Vojtíška konstatrovat, že islám má veškeré znaky osobnostně destruktivní sekty, vyjma jediného - malého počtu přívrženců.
Z výše uvedeného plyne také vztah těchto tří náboženství k rozvoji civilizace evropského typu, tedy civilizace technologicky orientované. Zatímco iudaismus takovýto rozvoj v zásadě nepodporoval, avšak po rozvrácení židovského státu neměl mocenské prostředky, aby něčemu podobnému zabránil, křesťanství se muselo chtě nechtě evropským podmínkám přizpůsobit, avšak islám s postupným prorůstáním do společnosti jím ovládaných zemí rozvoj věd a technologií udusil.
Ústupky křesťanství
Křesťanství vždy řešilo dilema mezi omezováním věd nebezpečným pro ně samotné (možnost vyvolání porážky Evropy jinou civilizací, nebo alespoň konkrétní komunity méně ortodoxní konkurencí) a rozvojem vědy, pro ně (zejména pro ortodoxní směry) rovněž vysoce nebezpečným. V praxi byly nejméně omezovány obory technické a aplikační (mající bezprostřední vztah k ekonomice a např. vojenským technologiím) a nejvíce obory hraničící s filosofií, které mohly křesťanskými doktrínami nejvíce otřást. Důsledkem toho bylo, že byli nejvíce ohroženy osobnosti syntetizující poznatky z více oborů, případně zakladatelé oborů.Proto byl fyzicky zlikvidován A. Vesalius (jeden ze zakladatelů moderní tělovědy) nařízenou poutí do Palestiny, kdy pravděpodobnost úspěšného návratu byla v tehdejší době jen několikaprocentní, a upálen M. Servet (objevitel krevního oběhu, jeho pozdější následník Harwey byl jako anglikán mimo dosah inkvizice i kalvinistů), zatímco činnost ranhojičů, kteří bez nároků na publicitu podobné znalosti uplatňovali v běžné praxi, byla tolerována.
Křesťanství také (jako celek, nikoli všechny jeho větve) opustilo obrazoborecké tendence zakotvené v nařízeních Starého Zákona, které jak iudaismus tak islám uplatňují daleko důsledněji. Do důsledku dovedený příkaz zakazující "jakékoli zobrazení" znamená nejen potlačení či deformaci výtvarného umění, ale nutně vede i k vědecké a technologické stagnaci, protože "zobrazení" i v tak abstraktních discipínách, jako je třeba matematika, jsou zásadní pro hlubší pochopení věci; složitost a rozsah technických projektů jsou absencí možnosti vytvářet plány limitovány na záležitosti spíše drobné a triviální.
Úspěchem křesťanství bylo i upuštění od starozákonního zákazu konzumace vepřového masa, protože toto zvíře je významným potravinovým zdrojem, schopným zpracovávat i jinak nevyužitelný potravinový odpad (zavržení vepřového je jednou z příčin opakovaných hladomorů v islámských zemích a skrmování organického odpadu jiným zvířatům či jeho přenechávání mrchožroutům je zase příčinou některých epidemií). Parazité ve vepřovém mase měli jakýsi význam pouze pro kočovníky, kteří jedli maso spíše očazené než upečené (více se na ohni ze sušeného dobytčího trusu - a ještě v nedostatečném množství - dokázat nedá), městská populace s použitím srovnatelného množství paliva vepřové dokázala prohřát na těch potřebných 80 stupňů, postačujících k usmrcení prakticky všech významných původců infekcí.
Je otázkou, zda Mohamed zákazem vepřového spíše než potlačení infekčního rizika nesledoval znevýhodnění městského obyvatelstva, pro které bylo vepřové významným zdrojem výživy. Lze mít za prokázané, že Mohamed jako kočovník spíše upřednostňoval kočovnou populaci a rozšíření islámu jednoznačně znamenalo potlačení rozvoje a následně úpadek měst a s nimi také těch vrstev obyvatel, které v evropských zemích pod vládou křesťanství vytvářely a vytvářejí nábožensky a politicky nespolehlivou střední třídu.
(pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat