Potřebuje Rusko rozbít EU?

Politici, oponující bruselskému centru EU jsou EUrohujerskými novináři a aktivisty (což často splývá v jedno) označováni za "agenty Moskvy". Jako zásadní problém ovšem vidím to, zda skutečně "Moskva" (tedy Rusko) potřebuje rozbít EU.

Mocenské ambice Ruska

Je jasné, že Rusko je imperiální stát, snažící se dostat své okolí buď pod svou přímou kontrolu (jako součást svého státního území) nebo pod kontrolu nepřímou, odpovídající poměrům v satelitních státech. Dělá to tak od raného novověku, kdy se mu podařilo zlikvidovat muslimskou Zlatou hordu a zkonsolidovat vlastní území, kdykoli k tomu má zevní či vnitřní podmínky.
Tuto imperiální politiku převzal v podstatě SSSR a dále ji rozvinul tím, že jeho satelité byli zčásti "zavzati do svazku" a z dalších států na své zevní hranici si SSSR vytvářel novou generaci satelitů, vhodnou k pozdějšímu "vstupu".
Ono není náhodou, že se naši stážisté v SSSR setkávali s názorem, že jsou z "Československé sovětské socialistické republiky". Lidové mínění, a to i části vysokoškoláků v exaktních oborech, prostě reflektovalo existenci této linie.
Porážka ve studené válce a rozpad SSSR vrhl imperiální hranici Ruska daleko zpět a v podstatě i část původních svazových republik se osamostatnila. Navíc narostly separatistické tendence v některých republikách Ruské federace, které centrum dodnes nemá pod efektivní kontrolou (Čečensko je patrně nejvýznamnějším příkladem).

Rusko a demokracie

Rusko navíc k mocenskému propadu prodělalo po pádu SSSR těžkou krizi, která byla vyvolána obsazením nejvyšší funkce tehdy již mentálně ne zcela kompetentním Borisem Jelcinem.
Na jeho obranu lze ovšem uvést, že za éry SSSR sehrál srovnatelně pozitivní roli jako Gorbačov (jeho postoje byly v některých momentech i radikálnější), a že po pádu SSSR se mu podařilo zlikvidovat pokus o vojenský převrat (namířený proti Gorbačovovi), který by nejspíš znamenal v případě úspěchu další kolo studené války. Pak se ovšem biologicky vyčerpal (asi jako Hácha v období protektorování Heydricha) a už nebyl s to udělat nic pozitivního (Gorbačov je navíc evidentně stejný nebo ještě horší mimoň).
Nastolení Putina znamenalo především zastavení mocenského, vnitro i vně politického hroucení státu a nápravu alespoň těch nejhorších škod. To bylo jednoznačně spojeno jednak s ekonomickým růstem, jednak se snížením nebezpečnosti a obecné nespravedlnosti (byla zlikvidována řada zločineckých gangů, byli zlikvidováni alespoň někteří oligarchové a další se museli začít ve svých aktivitách omezovat).
Faktem je, že bez "putinizace" by na tom bylo Rusko podobně jako Ukrajina s tím rozdílem, že jednotlivé frakce, vedoucí proti sobě občanskou válku, by měly k dispozici jaderné zbraně.
Je třeba si uvědomit, že to, co je prohlašováno našimi sdělovacími prostředky za "demokratické síly" (organizace či jednotliví politici), se stačilo velice silně zdiskreditovat za éry Jelcina aktivním podílem na rozkladu státu (včetně nárůstu negativních dopadů tohoto procesu na život normálních lidí). Navíc řada těchto "demokratů" ve skutečnosti patří spíše ke konkurenčním silám, které by provozovaly +- stejnou politiku jako Putin, případně se jedná o agenty svržených oligarchů.
Je také otázka, zda by vůbec bylo možné v podmínkách Ruska nastolit demokracii, která by se nezvrhla tak, jak to vidíme např. v islámských zemích nebo jak to proběhlo za Jelcina. V evropských státech také demokraciím předcházela éra osvícenského absolutismu, a to v nich přitom byla demokratická tradice na úrovni městských (nebo i dalších) samospráv, jaká v Rusku chybí také (a to málo, co existovala za cara, zlikvidoval bolševik).

EU

Projekt EU se do značné míry začíná podobat morálně se rozkládající Ukrajině (konec konců, ta se rozkládá do značné míry pod její taktovkou). Pokud někomu takovýto rozklad vyhovuje, je to jednoznačně Rusko.
Rusko podle mého soudu potřebuje na své západní hranici morálně rozložený velestát, nenáviděný podstatnou částí svých obyvatel. Rusko zde potřebuje velestát řízený naprosto nekompetentní (o korupci ani nemluvě) byrokracií, která i pozitivní aktivity provádí tak idiotsky, že vedou k dalšímu zhoršování situace a k dalšímu nárůstu skepticismu vůči EU.
Udělám úkrok stranou: Prakticky stejná situace, jaká se nyní rozvíjí v EU, byla v Byzantské říši ochrožované muslimskými invadory. Výsledkem bylo, že v důsledku rozvratu a nesmyslné byrokratické zátěže (včetně narůstání zátěže daňové - v této souvislosti je třeba připomenout silně podporovaný projekt "EUrodaní") obyvatelé vítali muslimské invadory jako osvoboditele před tyranií (a skutečně si krátkodobě i pomohli).
Rusko není blbé a historii zná stejně jako my. Rozkládající se velestát se stále nespokojenějším obyvatelstvem, sužovaném stále stupidnějšími hovadinami od reality zcela odtrženého centra, je pro ně velice výhodný. Projekt "EUroarmády", jako konkurence podstatně akčnějšího (v porovnání s EUrostrukturami) NATO, znamená jednoznačně oslabení NATO, před nímž Rusko pociťuje oprávněný respekt. To samé se týká i rozkladu státních struktur a celé společnosti EUropolitiky řízenou a podporovanou imigrací islamistů. Zajišťování praktické beztrestnosti zločinců z řad imigrantů tím, že obyvatelstvo je cíleně odzbrojováno a tyto zločiny "řešeny" fašistoidní cenzurou sociálních sítí, je pro mocenské plány Ruska rajskou hudbou.
Navíc má Rusko patrně velmi úzké vztahy k alespoň části EUrověrchušky, která sice vyhlašuje sankce, ale na druhé straně podporuje Nordstream2 a další projekty, zvyšující závislost podstatné části EU na Rusku. To samé představuje podpora "alternativních energií": I kdyby bylo v Severním moři nainstalováno tisíckrát více větrníků, než je tam nyní, a i kdyby se veškerá úrodná půda v EU pokryla solárními panely, v noci a za bezvětří bude produkce těchto zdrojů čistá nula, a protože elektřinu nedokážeme efektivně a v dostatečných objemech skladovat, existence slunečných a větrných dnů nám nijak nepomůže. Jakmile se podaří bruselistům zrušit nebo významně omezit stávající jaderné elektrárny a "ekologicky" zlikvidovat zbylé uhelné, bude to ruská ruka, kdo bude rozhodovat o tom, bude-li v EU světlo a teplo, nebo tma a mráz.

Rozpad EU

Rozpad EU by jednoznačně znamenal likvidaci řady EUronesmyslů (včetně obrovské hory těch, které jsem v předchozím textu nezmínil a o některých z nich jsem se vyjádřil na tomto blogu někdy dříve). To by znamenalo politické a ekonomické posílení osvobozených států a, co je ještě důležitější, daleko vyšší podporu obyvatelstva jejich vedení, než jakou už dnes má bruselské centrum (jehož podpora se navíc kontinuálně všeobecně zhoršuje).
Na východě bývalé EU by vznikla řada samostatných států, které mají s érou SSSR jednoznačně negativní zkušenosti (ze států V4 byly tři přímo okupovány a ve zbývajícím vládla ze strany SSSR podporovaná vojenská junta). Zcela jistě by nebylo Rusku přátelské a vstřícné Pobaltí (včetně Finska) a rezervovný postoj k němu by byl i ze strany Rumunska a Bulharska.
Tyto státy by také byly pro NATO posilou, nikoli zátěží a strategickým rizikem, jak je tomu v situaci, kdy bruselské centrum provádí politiku spíše cílům NATO nepřátelskou a ony jsou mu podřízeny.
Rusko tedy spíše potřebuje ve své potenciální cílové oblasti morálně rozloženou EU, se silně nespokojeným obyvatelstvem, které by jeho agenti v bruselském centru dovedli do situaci, kdy by sami obyvatelé, NATO neNATO, otevřeli jeho vojskům brány a v plebiscitech se připojili nějkou formou k jeho zájmové sféře (či státnímu území).

Prognóza

Řekněme si to upřímně: Přesně to, co predikuji pro budoucí EU, se stalo na Krymu. Jeho obyvatelé už měli dost života v rozkládající se žumpě jménem Ukrajina, která navíc poskytovala prakticky volné pole působnosti na krymském území silně aktuálním islámským extrémistům. Přechodem do Ruska si, přes odvetné akce ze strany Ukrajiny a sankce EU, obyvatelé Krymu jednoznačně polepšili.
Přesně to, co se stalo na Krymu, by se mohlo za pár let stát v celé EU, pokud se zde udrží stávající trendy (reálnou možnost jejich zvrácení nevidím), a přechod pod Rusko by mohl reálně znamenat zlepšení stavu v mnoha oblastech a obecné "polepšení si" pro naprostou většinu obyvatelstva.
Naopak, rozpad EU na státy, z nichž alespoň ty východní by zlikvidovaly neomarxistickou agendu a další hovadství, která lidi obecně obtěžují a výrazně zhoršují ekonomickou situaci, a navíc byly při svých historických zkušenostech vůči Rusku více než zdrženlivé, by tomuto státu tažení na východ výrazně zkomplikoval.
Pokud někde u nás (a v jiných státech EU) sedí nějací ruští agenti, tak to jsou právě páteřní agenti EUrohujerismu, prosazující nadšeně a bez náznaku korekce zdravým rozumem i ty největší zrůdnosti, které si bruselisté a na ně napojení političtí aktivisté dokáží vymyslet. A tito proruští aktivisté se, pochopitelně, snaží paralyzovat všechny snahy o pozitivní změny ve členských státech i o relativně samostatnou energetickou, ekologickou, ekonomickou i imigrační politiku (protože platí "čím hůř, tím líp", jako svého času, kdy se drali k moci komunisté a připravovali únorový puč).

Pro Rusko je rozpad EU prakticky jednoznačně nevýhodný. Při zachování její jednoty a přitom i současných trendů jejího vývoje může v dohledné době "schlamstnout" toto území jako celek, i s bruselskou centrálou NATO. Přičemž reforma EU v něco, co by začalo jít prakticky opačným směrem než jde nyní, je jen iracionální fantasmagorií, ignorující nedemokratičnost této organizace. Pozitivního vývoje v prostoru, nyní zaujímaného EU, který by podobnému vývoji zabránil, může být dosaženo pouze jejím rozpadem na skutečně demokratické samostatné státy.