Volby obnažily zásadní problém

V současné době mají téměř všichni levicoví komentátoři plná ústa elit a údajné "vzpoury" nevědomých občanů proti nim.

Co ukázaly volby

Volby toho moc neukázaly, jen mírné posílení nesystémových stran a pokles stran "tradičních" s výjimkou ODS. Tyto posuny ovšem nejsou takové, aby se nějak drasticky překreslila politická scéna. Jen se potvrdil trend úpadku ČSSD a TOPky, kdy ta první patrně plošně poklesne pod 5% hladinu, kterou se kdysi snažila zlikvidovat možnost vzniku konkurence. Druhá se začíná stávat "stranou pro pražáci", protože jinde než v Praze jsou její výsledky bídné. Potvrdilo s také to, že ČSL (nyní jako KDU-ČSL) bude přežívat za jakéhokoli režimu.
Pozitivní byl propad některých extrémistických seskupení, jako např. Žít Brno. Bylo to i komentováno slovy, že "Žít Brno mělo v těchto volbách kandidovat v Praze", a to z toho důvodu, že tam podobná pochybná a politicky extrémistická seskupení bodovala velice dobře, což už bylo komentováno stylem "prodám byt v Praze nějakým politickým extrémistům, protože ve městě pod tímto vedením žít nechci".

Co ukázaly povolební aktivity

Povolební aktivity jsou zajímavější. Ukázaly se dvě věci: Dodělávající ČSSD se velice ochotně spolu s ODS (ale také jinými tradičními stranami) napojují na mafiánské a jiné podobné struktury všude tam, kde mají možnost dostat se nejrůznějšími "širokými koalicemi" stran s prakticky nulovým průnikem volebních programů do vedení měst. Jinými slovy, program a předvolební sliby jsou o ničem, důležité je, dostat se k lizu.
Ukázalo se jasně, že vyhnání ODS do opozice v podstatě nijak nezpřetrhalo napojení na pochybné osobnosti v regionech. Toto napojení bylo pouze "dočasně zakonzervováno" a bylo prakticky ihned obnoveno všude tam, kde to mělo pro ony pochybné osobnosti nějaký význam.
Prostě jedno období v opozici jednoznačně nestačí. Strana musí být v opozici mnohem delší dobu (obávám se, že tak jednu generaci, aby to na tyhle vazby mělo nějaký významnější vliv).
Je zajímavé, že se do těchto povolebních hrátek docela zapojili Piráti, což by je mohlo pro další volby zdiskreditovat tak, jak dopadlo ono Žít Brno.
Žít Brno totiž asi nejvíc uškodila skutečnost, že po létech vehementního a důvěryhodně vypadajícího stavění se na odpor proti přesunu brněnského Hlavního nádraží (mnozí z jeho aktérů v rámci jiných politických subjektů) stačilo pár let "u lizu" a jeho zastupitelé hlasovali pro přesun, zcela a explicitně v rozporu s programem, který předložili před volbami voličům. Tedy udělali přesně to, co zastupitelé ze "zavedených" politických stran "sekají jak Baťa cvičky".

Širší souvislost "kmotrovství"

Podíváme-li se do historie, pak poučení v této oblasti může přinést historie americké prohibice (1919 - 1933). Přestože se její prosazovatelé předháněli ve slibech, jaký ráj na zemi vytvoří, opak byl pravdou. Jednak docházelo k velice rozsáhlé pokoutní a domácké výrobě alkoholických nápojů, mnohdy velmi nekvalitních, jednak došlo i k tomu, že pití alkoholu se stalo sociálně prestižní záležitostí (asi jako krátce po jejím zrušení kouření cigaret). Podle některých statistik za doby prohibice narostla výrazně spotřeba alkoholu na hlavu a poklesla až poté, co byla prohibice zrušena. Došlo také ke statisticky prokázanému nárůstu výskytu chorob z nadměrné konzumace alkoholu (což do jisté míry bylo ovlivněno nejen množstvím konzumovaného alkoholu, ale i jeho podstatně nižší kvalitou).
Co je ovšem nejzásadnější: Za doby prohibice došlo k totálnímu prorostení organizovaného zločinu s politikou, exekutivou i justicí. Demonstruje to vcelku názorně osud Al Caponeho, který se provinil jak nelegální výrobou a distribucí alkoholu (tedy děláním toho, co prohibice postavila mimo zákon), ale i navazující trestnou činností od krádeží až po vraždy. O všech těchto zločinech se velice dobře vědělo, ale v důsledku totální zkorumpovanosti policie a soudů nebylo možné ho za tyto zločiny odsoudit. Až ho nakonec dostali do vězení "skrčkou" přes neplacení daní, což už nemohli místní podplacení soudci, prokurátoři i policisté zvrátit.
Nicméně po skončení prohibice uvedené propojení zůstalo. Projevilo se mj. postavením mimo zákon marihuany (jejíž dopad na zdraví je podstatně menší než u alkoholu a tabáku), protože bylo potřeba jednak udržet práci pro desetitisíce policistů, žijících z represí v době prohibice, jednak alkoholičtí mafiáni potřebovali nějakou komoditu, kterou by mohli za vysokých zisků ilegálně distribuovat do populace. Ruka ruku myje, mafiány placení policisté začali konstruovat a přitvrzovat protidrogovou legislativu a mafiány placení "experti" z řad justice a exekutivy jim k tomu poskytovali lži, kterými byla "válka proti drogám" zdůvodňována.
A, vzhledem k tomu, že tento stav trvá v USA v podstatě dodnes, lze konstatovat, že z propojení všech tří sloupů demokracie s organizovaným zločinem za dob prohibice se USA dodnes nevzpamatovaly.
Je tedy jasné, že jedno období v opozici pro "kmotrovské" vazby mezi politiky a zločinci absolutně nic neznamená, nijak je nezlikviduje, jen dočasně utlumí.

K těm elitám

Ukazuje se naprosto jasně, že v naší politice žádné elity, až na naprosté výjimky, neexistují. Lidé, kteří se za elitu prohlašují, mají nízký až naprosto nulový morální kredit a jejich agenda je zcela jednoznačně protinárodní ("národ je překážkou našeho řádného začlenění do EU"), prakticky stejná, jakou jsme tu viděli u politiků a aktivistických novinářů za časů protektorátu. To i většina horlivých normalizátorů ze 70. let měla k vlastenectví pozitivnější vztah; rozhodně nevyhlašovala nějaký program našeho totálního odnárodnění.
Elity spíše nacházíme v oblasti ekonomie, něco málo i v umění. Pokud v politice, tak spíše na její periferii, v rámci nesystémových nebo antisystémových stran. Paradoxně je takový T. Okamura větší národní elitou a větším vlastencem než kdokoli z vedení "tradičních" politických stran (kdo zde před nějakou dobou četl mou sérii postů o "středoevropské směsce", ten se tomu divit nebude).
Je naprosto jasné, že zdravější část společnosti se proti těmto "elitám" bouří a podporují je v podstatě jen ekvivalenty těch, co podporovali zmíněný politický (pronacistický) aktivismus za dob protektorátu. Ukazuje to tedy názorně morální pokleslost těchto "elit".

Jinými slovy, rýsuje se zde vzpoura nikoli proti elitám, ale proti jakési pseudoelitě, která se skutečnou elitou národa (nebo občanstva) nemá prakticky nic společného.