Apokalypsa z pohledu medicínského 8

Válka 3

Jaká je obrana proti apokalypse z uvedených příčin?

Pravděpodobně nejdůležitější, a zároveň nejproblematičtější věcí, je pojmenování rizika, včetně následného dokopání vedoucích představitelů vyspělých zemí k tomu, aby problém řešili.
Obrovským problémem, jak už bylo zmíněno, je EU, protože její věrchuška je zcela izolovaná od občanů, není korigovatelná standardními demokratickými procesy, což ještě posiluje Lisabonská smlouva. Zatímco členy EK vedené Jacquesem Santerem, bylo možno tlakem veřejného mínění donutit po provalení rozkrádaček, zpronevěr a tunelů, převyšujících výrazně hrubý roční příjem tohoto státu, přimět k odstoupení, u postlisabonských EK už něco takového nebude sebeméně možné. Pikantní je i to, že členy EUnijních struktur nelze soudit za jejich konání v těchto strukturách na úrovni národních států (které mají jednoznačně podobné aktivity definovány jako zločinné) a na úrovni EU ani není instituce, která by je obžalovala, případně soudila (tyto pravomoci nemá ani Evropský soudní dvůr).
Neuvádím to zde z důvodu nějakého zdůrazňování zmiňovaných kriminálních aktivit, ale jako ilustraci faktu, že pokud nejsme schopni dosáhnout ani toho, aby vedení EU bylo za případné kriminální aktivity řádně policejně a soudně stíháno, pak o to méně jsme a budeme schopni dosáhnout toho, aby konalo v zájmu občanů.
Můžeme jít dokonce ještě dál: Byla vyslovena podezření, že dovoz nepřizpůsobivých imigrantů, včetně podpora ilegální imigrace, je cílenou činností, která má dostat do Evropy / EU obyvatelstvo s nulovými civilizačními dovednostmi a návyky, které má své "dobrodince" podpořit v boji proti autochtonnímu evropskému obyvatelstvu, požadujícím od svých "představitelů" přece jen jakési standardy morálního a zákonného jednání. Tato temná potvrzení podporují jednak přiznání některých insiderů, jednak fakt, že první evropskou metropolí, kde převládli imigranti nad autochtonním obyvatelstvem, je Brusel, a tito imigranti tam už také několikrát rozbili demonstrace autochtonních obyvatel proti jednání evropských struktur. Tito imigranti se tedy stali jakýmisi "obrannými oddíly", německy Schutzstaffel, známá zkratka je SS, EUrověrchušky. V době, kdy jsem sepisoval tyto řádky, se provalil podobný skandál "promuvivších insiderů" i na britské labouristy.
Je zcela jistě otázkou, zda s podobným vedením je schopna se evropská civilizace ubránit. Odpověď je, obávám se, zcela jednoznačná: Pokud nedojde k rozbití EU, nebo její naprosto zásadní reformaci na strukturu demokraticky reflektující potřeby a vůli evropského obyvatelstva, pak EU bude spíše brzdou jakýchkoli snah o obranu a bude nutno ji přemáhat prakticky stejně jako nepřítele.


Techniky obrany

- Je nutno eliminovat nedemokratičnost struktur EU. Je naprosto lhostejné, zda jít cestou odbourání jejich pravomocí na takovou úroveň, že by nemohly škodit. To je přístup valné části euroskeptiků: EU zastřešující suverénní národní státy s minimem pravomocí, které jsou navíc jasně definované, takže poskytují minimální prostor pro svévoli typu "jiného právního názoru" EUroúředníka. Nebo jít druhou cestou, tj. posílením demokratických prvků na úrovni EU tak, aby dostatečně reflektovala zájmy a vůli voličů (tj. aby zastřešující orgány EU a vztahy mezi nimi navzájem a mezi nimi a občany odpovídaly standardům demokracie).
-- Uvedené dvě tendence, byť jsou zdánlivě zcela protichůdné, se nijak vzájemě neruší nebo dokonce nevylučují. EU může být demokratická i s naprosto minimální mírou pravomocí; jediný vztah vůči názorům euroskeptiků je ten, že do rukou skutečně demokratické struktury zastřešující EU by se daleko méně občanů obávalo předat pravomoci demokratických národních států, zatímco zjevná nedemokratičnost současných EUrounijních struktur je významným
zdrojem a podporou euroskepticismu.
-- V úplně nejhorším případě, kdy pokusy o demokratizaci EU selžou, bude lépe tuto organizaci zlikvidovat. Nemusí to proběhnout nijak dramaticky, stačí, když si nespokojené státy najdou jinou platformu vzájemné (v určitém rozsahu potřebné a přínosné) spolupráce a stávající struktury přestanou podporovat a "nechají vyhnít".

- Je nutno prosadit dostatečnou míru asimilace imigrantů. Toho je možné dosáhnout dvěma způsoby:
-- Omezit imigraci, posílit navracení těch imigrantů, kteří se nemohou / nechtějí asimilovat.
-- Ilegální imigraci je nutno srazit na co nejnižší míru, v ideálním případě na nulu. Lze toho dosáhnout jednak důsledným vracením imigrantů do výchozí země, tam, kde je to jen trochu možné, a to bez ohledu na případná rizika, která je tam čekají (rozlišovat politické od ekonomických uprchlíků, což se neděje). S tím souvisí i ztížení a zvýšení rizikovosti migrace, tj. nasadit taková opatření, která nebudou respektovat životy potenciálních migrantů (včetně např. potápění imigrantských lodí, včetně užití desinfekčních prostředků na kamiony, kontejnery apod. na hranicích EU, které by zajistily nepřežití případných ilegálních migrantů).
Vzorem nám může být i Austrálie, která začala mezi obyvateli zemí, z nichž pochází hlavní část ilegálních imigrantů na její území, šířit komix (zvládnou i negramotní), zdůrazňující jak obtíže a rizika ilegální imigrace, tak i fakt, že ilegální migranti nebudou mít možnost svůj stav legalizovat a budou trvale internováni.
-- V případě zemí, z nichž je nelegální imigrace zvlášť masívní, by stálo za úvahu provedení toho, co je nazváno "zrušením důvodu k imigraci". Protě státy, z nichž takováto imigrace je, považovat za nekompetentní zajistit elementární potřeby obyvatel, vojensky je obsadit (spolu s eliminací politických špiček) a zavést tam v podstatě koloniální pořádek, zaměřený ovšem nikoli na nějaké "vykořisťování", ale na to, aby se tamním obyvatelům dařilo natolik dobře, že nebudou mít potřebu emigrovat.
 -- Je nutno ztížit i postavení legálních imigrantů, zejména opět těch, kteří jsou neasimilovatelní. Takovíto imigranti by neměli mít sebemenší naději na získání trvalého pobytu, nemluvě o občanství. Zcela mimo jakékoli úvahy by u tohoto typu migrantů měly být vysunuty projekty "zcelování rodin" apod.
-- Rozhodně je nutno potlačit jakékoli tendence, že by "legální neobčané" mohli získat nějaká občanská práva, což je ideou některých levicových politických stran. Maximálně by jim měly být zorganizovány nějaké sbory s poradním hlasem vůči samosprávě a exekutivě občanů.
-- Rovněž je nutno zastavit popřípadě zrušit všechny "vstřícné aktivity" typu zavádění tolerance barbarského soudnictví v evropských státech. Pokud by barbarský "soud" dospěl ke stejnému "rozsudku", jako by dospěl soud civilizovaný, je zcela zbytečný. Pokud by tento akt byl v rozporu s výsledkem civilizovaného soudního procesu, pak se jedná o něco naprosto nepřijatelného.
-- Je třeba také začít tvrdě trestat "kulturní specifika" typu vražd "ze cti", vražd "odpadlíků od víry", ženskou (ale klidně i mužskou) obřízku apod. V řadě případů existuje tendence podobné zločiny s poukazem na kulturní zázemí pachatele buď zcela tolerovat, nebo za ně udělovat pouze symbolické tresty.
Je třeba jasně a na tvrdo říct, že vražda zůstává vraždou, bez ohledu na to, že byla spáchána z kulturně-náboženských pohnutek. Naopak, toto by mělo být přitěžující okolností (jak tomu v některých státech, majících zájem na vymýcení barbarských náboženských pověr, skutečně je), protože je to signálem pochybné napravitelnosti pachatele - a pak je jistě na místě otázka, zda potenciálně nenapravitelného pachatele raději rovnou neeliminovat, což přijde daleko levněji než jeho doživotní věznění a odpadne riziko útěku, propuštění nekompetentním soudcem (viz nedávné propuštění mnohonásobných vrahů z "Frakce Rudé armády" v sousedním Německu), či únosů občanů a vydírání vamáhajícího propuštění zločinců.
-- V případě ženské obřízky je třeba naprosto jasně deklarovat její ekvivalenci s dlouhodobým sexuálním zneužíváním (následky jsou v naprosté většině případů podstatně horší) a nasadit srovnatelné tresty. Včetně toho, že pokud jsme schopni místního pedofila potrestat i za sexuální styk s dítětem v zemi, kde je něco takového buď výslovně legální, nebo zákonem neošetřené, pak bychom měli stejně být schopni potrestat rodiče dívky, kteří jí takovýto zákrok nechali udělat v zahraničí (jak se často děje v  islámských komunitách). Řečeno tvrdě: Právně čisté by bylo ignorování obojího, nicméně když už zasahujeme proti těm pedofilům, tak bychom měli zasahovat i proti tem muslimům.

Problematika ropné krize

- Jedním z možných zdrojů obav je zmíněný oligopol rozvojových a především islámských zemí na těžbu ropy.
-- Je zapotřebí jasně deklarovat, že svévolné omezení dlouhodobě nasmlouvaných dodávek ropy, zejména pak spojené s politickým vydíráním, bude chápáno jako nepřátelský akt a jako na takový na něj bude reagováno.
-- Existují dva klíče k ropným polím: Neutronová bomba a nervový plyn. Oba zajistí, že ropná pole budou připravena k obnovení těžby mnohem lépe, než ropná pole zapálená prchající iráckou armádou za první války v Zálivu.
-- Jsem toho názoru, že stačí jednoznačná deklarace vůle něco takového v krizovém případě udělat, abychom to udělat nemuseli ("chceš-li mír, připravuj válku").
- Je ovšem zapotřebí udělat vše pro eliminaci ekologistických hnutí, která velice často nejsou ničím jiným, než prodlouženou rukou ropného oligopolu. Bez tohoto vlivu budeme schopni jednak rozvíjet reálné alternativy (především jádro, ale i trestuhodně zanedbávanou geotermální energii), jednak zahájit rychle těžbu ropy tam, kde to "ohledy na ekologii" zatím nedovolují.
- Dalším naším trumfem v rukávu je teorie o abiogenním případně nefosilním původu nafty. Podle první vzniká nafta z uhlovodíků, které se do materiálu budoucí Země dostaly z těles silně kontaminovaných uhlovodíky (jako jsou vzdálenější tělesa sluneční soustavy, včetně známého Titanu) a vystupují z velkých geologických hloubek i v místech, kde nebyla v minulosti moře. Podle druhé je zdrojem ropy "hluboká horká biosféra" a ropa tam vzniká průběžně z anorganických látek činností exotických archebakterií.
V této souvislosti je třeba konstatovat, že některé moravské ropné lokality nejsou kompatibilní s fosilní teorií a více souznějí s uvedenými dvěma alternativami. Znamená to, že ropu bychom mohli najít i tam, kde jsme ji zatím nehledali, protože by tam být podle fosilní teorie neměla (což se v několika případech už stalo), byť v hloubkách s podstatně dražší těžbou, než jaké jsou poměry na klasických ropných polích. Nicméně nalezení a "předpříprava" takovýchto nalezišť by velice výrazně oslabily vyděračský potenciál naftového oligopolu.
- Je ovšem zapotřebí si uvědomit, že ropa má v podstatě dvě funkce, které v praxi (a hlavně ve svém myšlení) nedokážeme oddělit, jako běžně neuvažujeme váhu a hmotnost jako dvě různé charakteristiky hmoty.
Ropa:
-- Je primárním zdrojem energie, kterou uvolňujeme jejím spalováním v kotlech a motorech
-- Je nosičem energie, kdy nalitím litru benzínu nebo motorové nafty jsme do našeho "miláška" vlili mnohonásobně více energie, než kolik jí je ve stejném objemu a hmotnosti těch nejkvalitnějších baterií nebo akumulátorů.
-- Uvedené dvě vlastnosti ropy lze oddělit využíváním ropných / asfaltových písků a břidlic, jaké se nacházejí mimo dosah ropného oligopolu. Obrovské zásoby těchto látek jsou v nalezištích na severu severoamerického kontinentu a Evropy (kde zasahují i na území EU). A existují i lokality další. V obou uvedených lokalitách je více těžitelných ropných látek, než kolik se jich vytěžilo v oblasti Zálivu spolu s odhadem toho, co tam ještě zbývá těžitelného.
-- Uvedené ropné horniny potřebují na těžbu energii a teplo (nakonec se musejí z matečné horniny odpařit, posléze nakrakovat, případně nahydrogenovat - vodíkem a vysokou teplotou a tlakem). V oblasti nalezišť by se musely postavit velké jaderné elektrárny (výhoda je, že se jedná o politicky relativně bezpečná území, navíc v prakticky pusté a liduprázdné krajině - tudíž dobře hlídatelná před teroristy) a jimi vyrobená energie by byla z určitého pohledu vkládána do výsledného produktu. Důležité je, že tento produkt by byl stoprocentně kompatibilní se současnými ropnými palivy, dokonce kompatibilnější než "bionafta", která může poškodit některé typy naftových motorů. Výhodou je také skutečnost, že cena tohoto produktu, byť odhadem několikanásobná proti současným cenám (odpadá nebo je redukován "energetický dar přírody") by byla dlouhodobě stabilní. Cena by také asi vedla k protlačení do praxe vozítek se spotřebou pod 1 litr na sto kilometrů (v prototypech existují), takže cena jednokilometrové jízdy by se oproti dnešku v dlouhodobějším horizontu nemusela nijak výrazně zvýšit, byť za cenu vstupních investic do nových aut nebo přestavby stávajících na nový motor.
Důležité také je, že takovéto investice by nemusely být nijak vynucovány, prosadily by je pouhé tržní mechanismy.
-- Velmi podobná situace je u břidlicového plynu, jehož potenciální naleziště jsou i na území našeho státu. Pochopitelně, k veliké nelibosti různých ekologistů a bůhví kým placených "občanských aktivit", snažících se o zákaz jejich průzkumu.
Rozhodně nepléduji pro to, aby se tato ložiska bezhlavě vytěžila v době, kdy k tomu nejsme tlačeni nezbytností. Nicméně budou-li příslušné lokality prozkoumány a předpřipraveny k těžbě (a zprovoznitelná během doby, na niž nám vystačí strategické zásoby), představovaly by velmi závažný argument při sjednávání smluv s dodavateli zemního plynu (především státy bývalého SSSR). A elimimace "hrozby otočením kohoutu" by naše vyjednávací pozice velice dramaticky vylepšila. Však oni vědí, proč si výše zmíněné aktivisty platí!