Kauza Chomsky

Pan Čulík ve svých Britských listech vydal sérii článků, v níž se rozčiluje nad chladným přijetím, kterého se od většiny české společnosti dostalo pochybné osobnosti jménem Noam Chomsky.

Viz:
http://www.blisty.cz/art/73514.html
http://www.blisty.cz/art/73535.html
http://www.blisty.cz/art/73533.html
http://www.blisty.cz/art/73530.html
http://www.blisty.cz/art/73558.html
http://www.blisty.cz/art/73560.html
http://www.blisty.cz/art/73572.html
http://www.blisty.cz/art/73571.html
http://www.blisty.cz/art/73570.html
http://www.blisty.cz/art/73564.html




Je mi velice líto, ale:

1. Dotyčný pán, o němž je veden spor, byl horlivým podporovatelem severovietnamských komunistů, na jejichž rukou je krev cca jednoho milionu lidí (viz Černá kniha komunismu). Většina z nich byla zavražděna poté, co se tlupám odporných zrůd, jak se za Jelcinovy éry prokázalo, v řadě případů placených a řízených sovětskou tajnou službou, podařilo totálně demoralizovat americkou společnost. Ta z toho důvodu nemohla přijít na pomoc demokratickému Jižnímu Vietnamu, když do něj vtrhly komunistické hordy, pro něž byly mezinárodní dohody z Paříže jen "cárem papíru" (stejně, jako třeba pro Hitlera). Pan Chomsky hrál v tomto rozkladném hnutí velmi významnou roli, takže jeho ruce jsou krví povražděných občanů demokratického Jižního Vietnamu umatlány také. Troufl bych si konstatovat, že jeho vina je větší v tom, že na rozdíl od negramotných katanů z Viet Kongu s vymytými mozky, mohl a měl vědět, v čem spočívá podstata uvedeného konfliktu.
Na rozdíl od nějakých bezcenných povalečů z "Mírového hnutí" občané socialistických zemí nesli další rozšíření "tábora míru a socialismu" (= totality a genocidy, po překladu z komunistické terminologie) spíše negativně.

2. Dotyčný pán se významně podílel na zpochybňování prvních zpráv o genocidních masakrech, prováděných Rudými Khmery (cca dva miliony mrtvých) a líčil násilný přesun obyvatelstva do koncentračních táborů "vesnických komun" jako idylu a navození stavu, ideálního pro celý svět. Opět tím jen a jen papouškoval komunistickou propagandu, která tvrdila na začátku vlády Rudých Khmerů prakticky totéž.
Pan Brezina na Neviditelném Psovi (10. 6. 2014) připodobnil dotyčného v této souvislosti k popíračům nacistického holokaustu Židů (mimochodem, ani na tomto poli nemá pan Chomsky stoprocentně čisté svědomí a některá jeho vyjádření na toto téma jsou přinejmenším dvojsmyslná), konkrétně k D. Irvingovi. Já osobně se s tímto přirovnáním neztotožňuji, protože popírat holokaust desítky let po jeho skončení prakticky nikoho neohrožuje. (Pomíjím eventualitu, že by se některý z bývalých vězňů nebo stávajících pozůstalých mohl naštvat tak, že by se mu z toho zdravotně přitížilo.) Je to pouze čin vrcholně odporný a amorální. Popírat ovšem holokaust (či holokaust - like událost) v situaci, kdy právě probíhá a mezinárodní společenství se rozhoduje o rychlosti a razantnosti zásahu proti jeho strůjcům znamená, že zásah přijde pro řadu potenciálních obětí pozdě. Takovéto popírání pak není jen činem svrchovaně hnusným, ale stává se přímým podílnictvím na tomto zločinu, přinejmenším na úrovni pokusu (čistý pokus by to byl tehdy, pokud bychom prokázali, že jeho vystoupení neměla absolutně žádný vliv).
Pana Chomskyho lze spíše přirovnat k těm, kdo z různých důvodů popírali existenci nacistického holokaustu na sklonku druhé světové války v době, kdy židovské organizace žádaly Spojence o bombardování logistického zázemí koncentračních táborů. Pronacistické stvůry popíraly holokaust až do osvobození většiny koncentráků postupujícími sovětskými vojsky, kdy se zmíněný požadavek Židů stal bezpředmětným. Němci proto mohli vraždit "na plný plyn" až do řádově hodin před příjezdem sovětských tanků a často mohli ještě "na rozloučenou" rozšířit mezi zbývající vězně nakažlivé choroby (epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně na území Československa byla zvládnuta až cca půl roku po válce a měla oběti nejen z řad vězňů, ale i zdravotnických pracovníků, které tam náš stát ihned po osvobození poslal).

Přinejmenším uvedené dva důvody (zcela jistě by se jich našlo víc) činí z dotyčného pána osobu víc než pochybnou a jeho chladné přijetí českou společností (s výjimkou pár provařených rektálních speleologů) je naprosto pochopitelné a správné.
Chomskyho skřeky o disidentech a jejich srovnávání s Latinskou Amerikou jsou už jen pověstnou "třešničkou na dortu" a, dle mého soudu, jim spolu s dalšími obhájci Chomskyho věnuje naprosto nepřiměřenou pozornost. Do určité míry tím vyrábí "strawmana", s nímž pak okázale bojuje. Tyto výroky jsou zcela mimo mísu, a jejich autor to musí velice dobře vědět. Naprostá většina disidentů byla trestána a šikanována za aktivity sice režimu nepříjemné, ale jeho zákony, byť vyrobené na míru Husákovy diktatury, neporušující.
Pokud by na aktivitách komunistického režimu proti jeho oponentům bylo něco ke srovnávání s diktátorskými režimy Latinské Ameriky, tak leda represe komunistického režimu proti skupině Mašínů  (protože to byla patrně jediná autentická skupina, bojující proti komunistické diktatuře se zbraní v ruce, prakticky všechno ostatní byly "skupiny" infiltrované a většinou i řízené provokatéry a příslušníky STB). A na tomto příkladu lze vidět, že československá komunistická diktatura za těmi latinskoamerickými nijak nezaostávala (včetně represí vůči rodinám odbojářů, v případě rodiny Mašínů srovnatelných s německými v době účasti jejich otce v protinacistickém odboji).

Je dobré si uvědomit, že k Chomskymu shlížející blbové (méně expresívní výraz se v této souvislosti prostě nehodí), žijící na západ od bývalé "železné opony", prostě nemají absolutně žádné zkušenosti se životem v socialismu a podobných zrůdných režimech. Současně jsou natolik intelektuálně utlumení, že nedokázali vyvodit korektní závěr ani z toho, jak masívně obyvatelstvo "socialistických" zemí při první možné příležitosti tyto režimy odmítlo. A dokonce, jak tyto režimy odmítli i příslušníci "privilegovaných" tříd a "vládnoucích" politických stran. Z tohoto důvodu nepředstavují tito jedinci pro nás, co jsme tyto režimy zažili, žádnou morální autoritu.