Přinesli nám náboženství malí zelení mužíčkové? 6.

Křesťanství
Když to začalo vypadat s judaismem nahnutě, byl vytvořen uvnitř této skupiny (možná proto, že ji mimozemšťané měli lépe zažitou) další projekt, který eliminoval židovský nacionalismus až rasismus zpřístupněním nového náboženství všem lidem.
Křesťanství se do značné míry začalo šířit mezi populací, bez národnostních omezení (byť začínalo jako židovská sekta a na některé čistě židovské sekty také navazovalo).
Značnou změnou proti judaismu bylo oddělení duchovní světské sféry. To se velice hodilo v situaci, kdy se křesťanství začalo šířit mezi otroky a dalšími nižšími společenskými vrstvami. "Msta" otroků, spočívající ve víře, že špatní pánové přijdou do pekla, byla pro vrstvu otrokářů dosti pochopitelně přijatelnější, než povstání otroků (zdaleka nebylo jen to Spartakovo), která jednak hrozila smést celý stát (a jím definovanou sociální pyramidu), jednak výrazným způsobem zvyšovala cenu otroků. Hrozilo, že levnější než otrocká práce se stanou některá technická hejblata a navíc se ještě vyplatí investovat do racionalizačních prvků, které připomínaly (byť v technicky primitivnějším podání) manufaktury, předznamenávající průmyslovou revoluci. Hrozilo tedy, že antická civilizace projde podobným vývojem, jako feudální svět na konci novověku a výsledkem bude jakási (byť na počátku asi primitivnější než ta, co v dějinách reálně proběhla) průmyslová revoluce. Tyto trendy byly christianizací zvráceny a evropská civilizace se mohla vydat do slepé uličky nevolnictví a feudalismu, v níž strávila (a ztratila) víc než tisíc let.
Drastické protikřesťanské zásahy, jichž jsou dějepisné knihy křesťanů plné, zdaleka nebyly tak rozsáhlé a intenzívní, jak se o nich ve spisech o křesťanských mučednících píše. Docházelo k nim za vlády několika málo nadprůměrně osvícených římských císařů, kteří dokázali uvažovat s nadhledem a tudíž rozpoznali destruktivní potenciál křesťanství. Moderní jazyková analýza ukázala, že výčty akcí proti křesťanům, počty "mučedníků" atd. jsou v řadě případů vpisky středověkých opisovačů, jazykově se lišící od originálního textu. Víra otroků panskou vrstvu v zásadě nezajímala, pokud otroci dělali to, co se po nich chtělo, a nebouřili se. Což křesťanství dokázalo zajistit lépe než houfy vyzbrojených hlídačů a pohaněčů.
Oddělení světské a duchovní sféry, které bylo naprosto zásadním přínosem pro spontánní šíření křesťanství mezi nižšími sociálními vrstvami (a demotivovalo vyšší sociální vrstvy vůči nějakým drastickým protizásahům) na straně druhé ovšem definovalo dualismus "světa pozemské existence" a "světa víry". Umožnilo poněkud schizoidní soužití těchto dvou světů v jedné společnosti (a dokonce i v jedné hlavě). Výsledkem tohoto dualismu byla tolerance světské existence věcí ve světě víry nepřípustných. Nakonec, po mnoha peripetiích, došlo k přijetí díla Tomáše Aquinského (který byl pro jistotu i svatořečen), čímž došlo k částečné helenizaci křesťanství, tedy k částečnému a někdy i deformovanému přijetí antické tradice.
Soužití evropských tradic (zdaleka ne jen těch antických) s křesťanstvím sice nebylo ideální, zejména v oblastech, kde vědecké poznatky interferovaly s nesmyslnými bláboly v Bibli (astronomie, biologie a mnoho dalších), nicméně, což je velice důležité, téměř bezkonfliktní bylo soužití s technickými vědami a jejich teoretickým zázemím. Dokonce i církevní zákazy, týkající se např. přenosné trojnožky pro podepření ruky při lukostřelbě nebo technických inovací souvisejících se samostříly, byly masově porušovány - jednoduše proto, že kdo je porušil, měl zásadní výhodu proti těm ostatním.
Výsledkem těchto procesů bylo, že technický a vědecký vývoj po několikasetletém úpadku začal pokračovat, byť asi podstatně pomalejším tempem, než kdyby křesťanství nebylo. Křesťanská civilizace se v důsledku postupně vznikající technickoé nadřazenosti stala dominantní silou na celé planetě a ostatní civilizační okruhy v podstatě prosperovaly podle toho, jak rychle dokázaly absorbovat z ní pocházející technické inovace.