Přinesli nám náboženství malí zelení mužíčkové? 5.

Judaismus

Se vznikem judaismu je spojeno více nejasností.
Jeho zakladatel byl vysoký egyptský kněz (tedy příslušník předchozího typu náboženství). V poslední době se objevila teorie, že zakladatelé judaismu a organizátoři exodu byli kněžími (v té době již působícími v ilegalitě) monoteistického kultu boha Atona. Motivací vzniku tohoto náboženství tedy mohla být i záchrana zbytku přívrženců tohoto kultu (některé pasáže Exodu jsou s touto teorií ovšem v rozporu).
S exodem je spojena i série "egyptských ran", která je vysvětlitelná moderní vědou jako následek gigantického sopečného výbuchu v blízkosti nynějšího ostrova Santorin. Tento výbuch podlomil původní krétskou civlizaci, kterou ovládli až do příchodů Dórů Achájci a dokonce adaptovali její písmo na řečtinu (lineární písmo B).
Tato událost mohla vyvolat egyptskou tmu, ale jejím následkem mohlo dojít i k nadměrným srážkám (bouře s krupobitím), "pohnojení" Nilu prvky ze sopečného popela (včetně změny pH a dalších charakteristik vody) mohlo vést k pomnožení červeně zabarvených toxických mikroorganismů (tento jev je znám jako "rudý příliv"), které "obrátily vody na krev" a způsobily úmrtí ryb a migraci žab. Mrtvá těla živočichů vedla k přemnožení hmyzu, jehož larvy byly další egyptskou ranou a vylíhlí dospělci následovali. Přílet kobylek mohl souviset se změnou poměrů v atmosféře, danou sopečným výbuchem. Vředy mohl vyvolat jak agresívní sopečný popílek (mechanickým drážděním, ale i chemicky), případně mohlo dojít k napadení úrody na poli toxickými plísněmi, jejichž toxiny mohou podobný jev vyvolat. Smrt prvorozených mohly vyvolat plísňové toxiny tím mechanismem, že prvorození byli potravně preferováni a v případě současného nedostatku a napadení potravin plísněmi mohli do sebe dostat víc toxinů než ostatní děti v rodině a zemřít na to.
Výbuch Santorinu ovšem časově nesedí s možnou dobou exodu, takže je možné, že byl, spolu s následujícími událostmi, s exodem spojen až dodatečně. To samé se může týkat i přechodu nejzazšího cípu Rudého moře suchou nohou a následného zalití pronásledovatelů vodou. Protože uvedený fenomén dočasného obnažení mořského dna a jeho následného znovuzalití mořem, vyvolaný silnými větry, byl zřejmě obyvatelstvu znám, tak je nepravděpodobné, že by egyptská armáda padla do této přírodní pasti. Navíc všichni faraóni z období, do něhož je exodus kladen, byli řádně pohřbeni, takže se žádné utopení v moři, které dramaticky popisuje Bible, nekonalo.
Pravděpodobně došlo k dodatečnému spojení nijak vzájemně nesouvisejících událostí a přírodních jevů s exodem, aby byla podtržena a dramatizována jeho výjimečnost. Takováto spojení mají tendenci vznikat v lidové slovesnosti naprosto spontánně, zde se dá ovšem předpokládat i to, že kněžská vrstva vznikajícího židovského národa tomuto procesu více či méně "pomohla".
Další problematickou záležitostí je samotný akt exodu. Ve starozákonních textech je popisován jako únik z otroctví či zajetí, ovšem řada detailů svědčí o tom, že odcházející i jejich předkové měli v Egyptě minimálně rovnocenné, ne-li privilegované postavení. O tom svědčí i známý biblický příběh o Josefovi který získal postavení vezíra na faraonově dvoře. Někteří historikové hlásají názor, že předkové Židů do Egypta přišli s tzv. Hyksósy, kteří vyvrátili Střední říši. V následujícím přechodném období vznikly na území Egypta menší státní útvary, jejichž panovníci kočovnického původu někdy užívali titul farao. Josefův příběh se tedy mohl v tomto období stát, protože "faraon" byl vlastně Josefův krajan. Na konci přechodného období došlo k postupné restituci egyptského státu a potomci nájezdníků byli chápáni jako cizorodý prvek.
Exodus mohl být tedy dodatečně presentován jako úspěšný útěk, ale v reálu mohlo jít o emancipující se egyptskou společností vynucený odchod těch příslušníků cizorodých etnik, kteří se nechtěli asimilovat do egyptské společnosti, jemuž byla uvedená interpretace dodána z důvodu zachování tváře. Druhou věcí je, že část potomků Hyksósů zřejmě tendovala ke zmíněnému splynutí s Egypťany a vedení civilizovaného života na vyšší úrovni než byly kočovnické tradice. Takovéto procesy, kdy civilizačně méněcenní barbaři dobyli nějakou zemi a následně podlehli její vyšší kultuře, známe z jiných částí světa více. Mezi příklady takovýchto procesů patří např. dobytí Číny Mongoly. Mojžíš mohl civilizující se krajany k odchodu donutit násilím nebo jeho pohrůžkou. O tom by svědčila i zmínka o kravavém znamení na dveřích, dávaná do souvislosti s úmrtím prvorozených. Dle mého soudu by vševědoucí bůh takováto znamení nepotřeboval, spíše šlo o nátlak na ty z předků Židů, kteří se z Egypta nechtěli vystěhovat.

Judaismus se hlásí k tomu, že jeho prvky byly "zjeveny" bohem či jeho posly, přičemž uvedená zjevení mají tehdy, když jsou podrobněji popsána, možnost i technologické interpretace (typu "jak by příslušník netechnické civilizace popsal vznášedlo či obojiživelný vůz" o technologické rekonstrukci "stroje na manu", případně schránky úmluvy ani nemluvě).
Judaismus připadá jako snaha obohatit technologicky jeden konkrétní národ a učinit ho (mj. pomocí dodaných technologií) vládcem světa, který by byl "převodní pákou" mezi "bohy" a běžnou lidskou populací.
Zejména celogenerační "bloudění" po poušti, ne o moc větší než Morava, by se i totálním orientačním antitalentům (třebas i mého formátu) muselo stát podezřelým, tím víc pak potomkům pastevců a kočovníků, kteří by měli mít vrozený orientační smysl na podstatně vyšší úrovni než např. současná česká populace. Nehledě k tomu, že po čtyřiceti letech by ta krajina už musela být přecpána jejich předchozími tábořišti, na která by museli každou chvíli narážet. Intervence nějakých mimozemšťanů, kteří Židy po útěku z Egypta uspali a přenesli do nějaké podstatně rozsáhlejší pouště (třeba Sahara nebo Gobi) by tuto nesrovnalost vysvětlovala docela dobře.
Uvedená snaha mimozemšťanů narazila na zásadní problém: Z hluboce netechnologické populace se nedá udělat vrstva "vládců pomocí technologií", pokud je jim odepřen vlastní technologický rozvoj. Navíc byly, zřejmě jako určitá "bezpečnostní pojistka" do vínku judaistické civilizace dány "brzdy", které snad původně měly zabránit, aby lidé "bohům" nepřerostli přes hlavu (vyhnání z ráje může být falsifikovanou vzpomínkou na situaci, kdy se lidé ukázali být chytřejší, než jejich "učitelé" očekávali).
Hned první body Desatera se redundandně snaží odvrátit příklon k jiné ideologii, o níž lze jen předpokládat vyšší míru liberalismu. Velice zásadní je zákaz zobrazování objektivní reality, který je interpretován jako "zobrazení boha", nicméně v judaistické (a také islámské) civilizaci v podstatě výtvarné umění rezignovalo na cokoli méně abstraktního než jsou fraktáloidní ornamenty a kaligrafie. Pochopitelně, bez alespoň jednoduchého schématu je konstrukce jakéhokoli složitějšího technického zařízení prakticky nemožná a judaisté se také dál skutečně nedostali. I svůj Chrám si museli nechat postavit od jinověrců, byť, jestli mu příliš rekonstrukce nekřivdí, vedle soudobých chrámů v Egyptě nebo na Krétě by se vyjímal jako kozí chlívek vedle standardního rodinného domku.
Judaisté se nakonec stali pro všechny sousedy nenáviděnými nepřáteli a likvidace jejich státu nejprve Babylonem a posléze i Římem byla přijímána veskrze kladně. Přispívala k tomu i pokrevní exkluzivita, doprovázená silným rasismem, které rozhodně lásku okolních národů vyvolat nemohly.
Dá se říct, že tím "projekt judaismus" skončil, v podstatě krachem.

S "Babylonským zajetím" je navíc spojena ještě otázka, zda skutečně došlo k návratu Židů do původní vlasti. Existuje teorie (podložená jednak podobností terénu s texty Starého Zákona, jednak některými dalšími argumenty, jako byly obchodní styky Izraele za vlády Šalamouna, podrobnosti kolem přizvání fénických odborníků na stavbu Chrámu apod.), že původní "země zaslíbená" byla nikoli v Palestině ale na pobřeží Rudého moře, v "citlivé" oblasti okolo přístavu Džidda. Takže návrat nebyl vlastně návratem, ale usazením ve zcela nové zemi, jejíž význačné body zasvěcení židovští kněží narychlo "ztotožnili" s lokalitami, známými ze starozákonních textů. Vykopávky v dané oblasti nejsou možné, protože potvrzení této teorie by bylo kulturním šokem pro Židy i pro muslimy.