Přinesli nám náboženství malí zelení mužíčkové? 4.

Stará institucionalizovaná náboženství

Řada starověkých náboženství, která přerostla do státních kultů, se ohání "božskými učiteli", kteří dodali jejich vyznavačům, ale hlavně kněžím, mnoho důležitých informací a poznatků.
Z kusých zpráv o těchto kultech víme, že jejich kněží skutečně ovládali technologie, které jejich současníkům nebyly obecně známy. Hérodotos popisuje horkovzdušný stroj, který po zapálení ohně na oltáři expanzí ohřátého vzduchu (od zahřátého oltáře) prostřednictvím soustavy pístů, pák a kladek otevřel "zázračně" chrámové dveře. Jindy se používala expanze takto zahřátého vzduchu k vytlačování kapaliny do výtoků nad oltářním ohněm (nejčastěji v "žehnajících" rukou sochy božstva), která buď oheň uhasila coby projev nelibosti božstva, nebo naopak způsobila jeho "zázračné" prudké vzplanutí. Podle toho, zda kněží do příslušné nádržky nalili předem vodu nebo olej.
Chrámy byly často středisky technologických špiček, které prostý lid nedokázal ani pochopit, natož reprodukovat.
Pokud bychom vzali v potaz Dänikena a podobné autory, můžeme předpokládat, že úzká vládnoucí vrstva (ve starověkých despociích vládla na světské a duchovní špičce často personální unie, jindy byl panovník alespoň součástí kněžského stavu, jindy byl zase kněžím +- podřízen) získala přístup k technologiím, které vyžadovaly mimozemské znalosti (i pro nás banálních fyzikálních a chemických pouček z učebnic pro základní školy) a byly přitom řemeslně zvládnutelné místními řemeslníky, alespoň těmi špičkovými.
Ovládání takovýchto technologií, udržovaných jako tajemství vládnoucí elity, by mělo v reálu spíše civilizačně retardační účinek. Vlastní vývoj něčeho podobného, mimo kontrolu chrámu by byl zcela jistě postaven mimo zákon coby "rouhání" a předání ucelených technologií, o hodně vyšších než civilizační background obdarovaných by bylo zárukou, že se nestanou předmětem dalšícho vývoje. Zase, abych použil slova klasika: "Vinnetou mohl se svoují stříbrnou puškou provádět úspěšný odstřel bledých tváří, ale bez nich by nedokázal vyrobit ani ty cvočky, jimiž byla ozdobena její pažba".
Na druhé straně je velmi pravděpodobné (a můžeme to pozorovat u řady starověkých civilizací), že by došlo k postupnému technologickému úpadku. Ten je v podstatě nevyhnutelný v situaci, kdy technologické finesy ovládá jen velmi nepočetný okruh lidí a celková úroveň technických znalostí a dovedností nepostačuje na to, aby znalosti ztracené např. současným úmrtím více jejich majitelů, byly doplněny vlastním výzkumem. Celé by to ještě akcentoval známý jev, spočívající v mnohogeneračních incestních sňatcích uvnitř sociální špičky starověkých států. Ten by v podstatě zajistil, že po pár (de)generacích prostě mezi majiteli technologie nebude nikdo, kdo bude mít mentálně na víc než pouhou reprodukci "posvátných úkonů".
Popsané se nejspíš také stalo a postupný úpadek byl následujícími generacemi vnímán jako odchod zlatého věku.
Faktem je, že artefakty typu galvanického článku (Mezopotámie) nebo čoček (Egypt), nemluvě o dalších, méně explicitně doložených, představují důkaz technologií, které se postupně ztratily.