čtvrtek 7. srpna 2014

Hirošima - 69

Včera uplynulo nekulaté výročí (69) prvního operačního nasazení jaderné zbraně. Toto výročí je akcentováno čerstvým (minulý týden) úmrtím posledního dosud žijícího člena posádky, která nálet provedla.
Výročí jaderných náletů a Hirošimu a Nagasaki se stala už od konce druhé světové války přehlídkou aktivit "pachatelů dobra", kvílících nad oběťmi tohoto náletu. Problémy jsou zde hned dva:
1. Jaderný úder neměl o mnoho víc obětí než nálety klasickými zbraněmi na japonská průmyslová centra. V důsledku "overkillu" v blízkosti epicentra výbuchu byla významná část uvolněné energie "vyplýtvána" (např. osoby na schodech banky, stavěné českým architektem, nacházející se téměř přesně v epicentru výbuchu, se doslova vypařily a zbyly po nich pouze stíny na kameni, zatímco k jejich pouhému usmrcení by stačila energie výrazně menší), proto kobercové nálety klasickými zbraněmi měly i při výrazně nižší energii shozených výbušnin počty obětí srovnatelné. Důležitý byl pouze psychologický efekt "toto udělá jediné letadlo nesoucí jedinou bombu".
Následující nálet na Nagasaki měl efekty dva: Jednak ukázat Japoncům, že bomba nad Horošimou nebyla unikátní (což bylo na hraně, protože USA měly bomby pouze tři, jednu odpálily jako pokusnou na svém území, jednu shodily na Hirošimu a jednu na Nagasaki a tím byl jejich jaderný arsenál vyčerpán), jednak nad Nagasaki otestovat bombu vyrobenou z plutonia, nikoli obohaceného uranu, jako byly předchozí dvě (stratégové projektu Manhattan se rozhodli jít paralelně oběma fyzikálně možnými cestami k jadernému výbochu pro případ, že by se na jedné z nich vyskytly nepřekovatelné překážky a nakonec měli dva druhy bomb).
2. Celkový počet obětí z Hirošimy a Nagasaki je menší, než kolik bylo počítáno s oběťmi na straně Spojenců (především USA) pro případ "japonského Overlordu", tedy vylodění se na japonských ostrovech. Stratégové počítali s cca 800 000 "a něco" padlými jen na straně Spojenců. Pokud by se uplatnily nejčernější scénáře, jaké reálně probíhaly na Okinavě a Iwodžimě, tak by ztráty na straně Japonců (vojáků) překročily deset milionů a ztráty civilního obyvatelstva, páchajícího hromadné sebevraždy, by mohly být ještě vyšší. Jaderné údery DE FACTO umožnily Japoncům vycouvat z války beze ztráty cti, která by jinak, v případě kapitukace před zbraněmi srovnatelnými s těmi jejich, vedla k povinnosti spáchat sebevraždu minimálně pro všechny důstojníky.
Jistěže roli v rozhodování hrály i japonské válečné zločiny na obsazených územích, jejich zacházení se zajatci i další nerespektování mezinárodních válečných konvencí (a to i civilním obyvatelstvem).
Patrně Japonsko "vyhrálo" jaderným bombardováním i to, že nebylo z části obsazeno sověty a následně rozděleno jako Německo. Je totiž pravděpodobné, že by se sověti v případě těžkého probíjení se Spojenců po japonských ostrovech (určitou představu si lze udělat podle průběhu osvobozování Filipín, tam ovšem měli Spojenci na své straně výhodu s nimi spolupracujícího domácího obyvatelstva), rozhodli k invazi na sever Japonska, kam to měli ze Sachalinu nejblíž a mohli se také opřít o postupně dobývané Kurily. Lze očekávat, že počet padlých vojáků (Sovětská armáda neměla žádné zkušenosti s překračováním větších vodních překážek, než byly Dněpr, Dunaj a Visla) by Stalina více-méně nevzrušoval, podle hesla "nas mnoga".
Jak jsem napsal už před rokem, jedinou validní námitkou vůči nasazení jaderných zbraní proti Japonsku bylo odhalení jejich existence a zejména důkaz toho, že je lze sestrojit. Americké vedení, které nemělo vzdělání ve VUML, nemohlo ovšem tušit fakt, že jaderná bomba je z pohledu klasiků marxismu-leninismu "ideologicky nemožná", a že v SSSR reálně hrozí stornování tamního jaderného programu (i s vědci, kteří na něm pracovali).

2 komentáře:

  1. Probuzení sovětského výzkumu na poli atomového zbrojení byl myslím ten nejhorší následek pokusů v Los Alamos.

    Ale: Jak tak koukám na dnešní činnost "Západu" tak si říkám, že touha po absolutní hegemonii je stejná - bez ohledu na světovou stranu. dějiny by se určitě vyvíjely jinak, ale stav světa by byl +/- stejný.

    P.S.: Ad Sibylino proroctví - to žluté nebezpečí - není to jen chyba v určení barevného odstínu? Není to jen záměna žluté za světle hnědou? [;>))

    OdpovědětVymazat
  2. Vypařování je naprostý nesmysl, od 12 kt bomby se člověk vypaří na 20-30 metrů a nejbližší osoba mohla být 600 m daleko, tedy maximálně došlo k odpaření vrchní části kůže (navíc spíše ne, protože uhlík..). Dnešní zbraně spadly na 800 kt a ustalují se směrem k 200 kt, tedy vypaření hrozí na cca 50 m od epicentra, přičemž bomby jsou nastaveny na detonaci někde kolem kilometru nad zemí. Dále, problém byl spíše v tom, že masivní letecké údery byly drahé, organizačně a technicky náročné. Atomovky nikoliv. Dále, další faktická chyba, USA měly další Pu jádro a další útok by přišel na konci srpna, pokuď by chtěli, tak by ke konci podzimu mohli házet jednu, dvě bomby týdně zcela bez problémů. To je ale irelevantní, Japonsko bylo na pokraji hladomoru už tehdy.

    OdpovědětVymazat