Judaismus, křesťanství a islám - jak se to rýmuje?

Volné pokračování série o náboženství a zelených mužíčcích.

V současné době, kdy narůstá jak intenzita islámského terorismu, tak i riziko islamizace Evropy, nebo alespoň jejích významných částí, jsme bombardování propagandistickými výplody na téma, že "křesťané jsou jedinou hrází proti islámu". Od judaistů zase slyšíme nářky na to, že oni jsou pravou a autentickou největší obětí islámu a navíc "jediní" s islámem bojují (viz současné, ale dlouhodobě probíhající boje Izraele s Hamasem a dalšími teroristickými organizacemi).
Souběžně jsme ovšem svědky opakovaného selhávání politicky organizovaných křesťanů a Židů (nejen judaistů) v konfrontaci s islámem a naopak jejich kolaboraci s islamisty.
I boje v Afghánistanu (respektive jejich průběch a směřování k nevalnému výsledku) jsou podmíněny naprosto nesmyslným "respektem" k islámu, jemuž byla v podstatě obětována šance na vítězství nad islamisty. Nedovedu si představit, že by např. vojáci Spojenců, dobývajících "Třetí říši" byli vedeni k "respektu vůči velké nacistické ideologii, unesené několika zločinci a teroristy z okruhu Hitlera" a bylo jim např. zakazováno brát si na bojiště dokumenty o civilizaci a demokracii (např. text Deklarace nezávislosti). Nedovedu si představit ani to, že by na obsazených územích nacistického Německa dále fungovaly nacistické soudy a posílaly do plynových komor Židy a "nepřátele říše", že by zde platily Norimberské zákony a spojenečtí vojáci byli nuceni je respektovat. Nicméně právě tohle se v tom Afghánistanu dělo a děje (a také v Iráku a na dalších místech, kam došlápla bota našich multikulturalismem zblblých a podražených vojáků). Dál tam běží šariatské soudy, dál jsou tam odsuzováni k smrti např. odpadlíci od islámu, dál tam probíhá drastická diskriminace žen (a také sexuálních minorit) a za nezájmu našich vojáků (vynucovaného vedením vojska) jsou likvidovány nemuslimské náboženské minority. V této situaci se opravdu nelze divit, když tamní boje směřují k naší porážce; on tam v podstatě není nikdo, o koho bychom se mohli nějak trvaleji opírat. Neustále se čeká na zázračné vynoření (asi jako Afrodíty z mořské pěny) nějakých liberálních a sekulárních muslimů, kteří vyhrají "demokratické volby" a zavedou tam civilizované poměry. Ovšem realita je taková, že "pan Godot vzkazuje, že dnes nepřijde".

Co je ještě horšího, naprosto stejný přístup se uplatňuje proti islámu a islamizačním tendencím přímo na našem území, kde už nejde o to, zda bude nastolena civilizace v nějakém dalekém barbaristánu, ale zda v dohledné době naopak nezmizí přímo na našem území.
Zde právě dochází k řadě jevů, které jsou v rozporu s tezemi, hlásanými náboženskými představiteli a klerikálními politiky: V řadě případů, když se zformuje nějaká opozice proti tomu, co islamisté navrhují (ať jsou to zákazy společné výuky hochů a dívek ve školách, zákazy sportovní výuky, povinné zařazování halal exkrementů do školních jídelen), nebo se dá dohromady opozice proti nějaké pro islám charakteristické zrůdnosti (např. genitální mutilaci, pouliční halal porážky, odporující řadě článků legislativy atd.), jsou to křesťané a Židé, kteří stojí po boku muslimů a snaží se tyto procivilizační návrhy přehlasovat. Taková je realita. Vedle toho, pochopitelně, existuje řada jednotlivců, kteří se silně angažují v agitačním boji s islamismem s židovským nebo křesťanským zázemím. Vzniká zde stejná situace, jaká byla za nacistické nadvlády, kdy oficiální církve kolaborovaly s nacismem a totéž činily i židovské obce a samosprávy v ghetech a koncentrácích (a mnozí mnohdy nad míru nezbytně nutnou a nacisty vynutitelnou), zatímco z řadových občanů s těmito backgroundy vznikali naopak hrdinové odboje. 
Jediné, co lze v této souvislosti vyslovit jako možný důvod, je fakt, že křesťané i judaisté zaujímají v islamofašistickém společenském uspořádání sice podřízené postavení proti muslimům, ale jsou nadřízeni všem ostatním, kteří nejsou "lidem knihy". Lze tedy konstatovat, že pro část křesťanů i judaistů je společnost, založená na principech rovnosti občanů bez ohledu na vyznání, něčím nepřijatelným, respektive alespoň méně přijatelným, než jsou poměry v islámistických státech. A že tedy dělají vše proto, aby demokracie a civilizované poměry vůbec byly zlikvidovány a byla nastolena totalita se sociální nerovností na náboženském principu. Přinejmenším je nezanedbatelné procento takto smýšlejících osob mezi organizovanými křesťany a judaisty (špičky církví a náboženských obcí, klerikálně orientovaní politici).
Dál lze konstatovat, že křesťanští duchovní a judaističtí rabíni mají v islámistické společnosti nad svými "ovečkami" daleko větší moc, protože mohou kdykoli kohokoli označit za odpadlíka od víry nebo přímo tajného bezvěrce a ten je pak islámofašistickou mašinérií fyzicky zlikvidován. Naposled měli duchovní takovouto moc nad obcí věřících v dobách honů na čarodějnice, které skončily někdy v 18. století (v různých zemích v různou dobu, jak nastupovalo osvícenství). I to může být silnou motivací části náboženských vůdců pro násilnou islamizaci civilizovaných zemí.
Rovněž platí, že není problém islám zdiskreditovat na bázi jeho vnitřních rozporů a protimluvů i demaskováním jeho tvůrce jako prokazatelného podvodníka. Není ovšem divu, že se tomu jak judaisté tak křesťané zuřivě brání: Naprosto stejnou metodou lze zdiskreditovat jako dílo podvodníka a zločince i judaismus (důkazů je v Bibli dost a dost). Osobu Krista sice takto zdiskreditovat nelze, ale v momentě, kdy padne judaismus coby Mojžíšův podvod, je to s jeho původem (a tady i možností přispět ke "spasení" jednotlivců či celého lidstva) poněkud nahnuté. IMHO jsem toho názoru, že křesťanství by takovýto proces ustálo relativně nejlépe, protože by mu zbyla lidová zbožnost (kam patří i to, co někteří duchovní pohrdavě označují za "něcismus"), nemající původ v násilně do evropské kulury implementovaných prvcích starozákonního judaismu, ale spíše v předkřesťanských tradicích evropské kultuře vlastních, takže ta by z takového procesu vyšla nejen nedotčena, ale patrně i posílena (včetně toho, že by se stala akceptabilnější pro nábožensky skeptickou až ateistickou část populace). Ovšem padla by prakticky celá církevní organizace, protože tu lidová zbožnost prakticky nepotřebuje. Paradoxně by se ale mohly udržet některé klášterní řády; je docela možné že by se některé z nich dokázaly vrátit k původnímu ritu (první polovina prvního tisíciletí), kdy mniši a jeptišky žili společně a z toho soužití se i rodily děti.
Rovněž není pravda, že by k islámu konvertovali přednostně bezvěrci, jak se nám snaží namluvit někteří propagátoři křesťanství. Naopak, pokud je někdo veden k "úctě vůči náboženství", tak se snadněji stane obětí nějakého náboženského agitátora (zejména pokud není dostatečně, tj. tak, jak ani ne všichni absolventi religionistiky) vybaven k jeho "přediskutování". Naopak, pokud je někdo důsledně veden k tomu, že tihle agitátoři jsou bezcenní tvorové, víc zvířata než lidé, a že jejich pokusy o kontakt je třeba odmítat stejně jako např. nabídku "okusit" drogu, tak je větší šance (jistotu nemáme nikdy), že tyto aktivity odmítne.

Z uvedeného plyne smutný fakt, že nábožensky a politicky organizovaní křesťané a judisté jsou jednoznačnými spojenci islámu, včetně jeho záměru násilně islamizovat evropskou společnost. Řadoví věřící jsou spíše odpůrci tohoto záměru, ale nedokážou mu účinně a organizovaně vzdorovat. Jsou v podstatě ve stejné situaci jako komunisté v době mezi obsazením Československa a útokem Německa na SSSR, kdy oficiální linií KSČ byla spolupráce s nacistickými spojenci sovětů. Židé jsou na tom velice podobně, všetně sekularizovaných a jinak odpadlých, pokud jsou současně v nějaké židovské organizaci. Pokud se chceme účinně bránit proti islamizaci, nemůžeme se na organizace těchto lidí nijak spoléhat a u jednotlivců bude nutno si dávat pozor na to, aby, třeba i z blbosti, nespolupracovali s nepřítelem.
Angažovanost nábožensky a politicky organizovaných Židů na straně nepřítele vede ke smutnému leč nevyhnutelnému závěru, že jakákoli účinná obrana proti islamizaci bude obviňována z "antisemitismu", případně rovnou z "náckovství", což se ovšem běžně děje - a bývají z toho obviňováni i antiislamisticky vystupující Židé, což je dosti pikantní. Naopak orientace na tyto organizace může snížit věrohodnost antiislamizačních snah (právě z důvodu obecného povědomí o jejich kolaboraci s islámem a islamisty mezi všemi, kdo se o tuto problematiku dlouhodoběji a systamatičtěji zajímají), což se mj. stalo i Wildersovi, jemuž drsně klesly volební preference poté, co se snažil bratřením s židovskými organizacemi zbavit nařčení z "náckovství". IMHO tento pojem právě z důvodu jeho masového zneužívání islamisty a dalšími fašistoidy v posledních letech velmi drasticky ztrácí negativní konotace.