Ať vyhodí průkazy!

V souvislosti s teroristickými útoky "islamistů" (v reálu muslimů), a zejména s velice pobuřujícím teroristickým útokem v Paříži, se objevují různá odsouzení se strany některých organizací, údajně reprezentujících muslimy.
Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že neexistuje žádná centrálně řízená islámská církev, všemi stoprocentně respektovaná. Pokud tedy představitelé nějakých "islámských obcí" tento (nebo jiné podobné) akt terorismu odsuzují, činí tak prakticky jen sami za sebe. Navíc jsou tato odsouzení adresována "nevěřícím psům", takže na ně muslimové nemusejí brát žádný zřetel. Z tohoto důvodu je třeba brát tato prohlášení asi stejně, jako bláboly soudruha Goebbelse.
Faktem také je, že terorismus a to, na co političtí korektníci vytvořili naprosto nesmyslnou a lživou kategorii "islamismus", provozoval sám zakladatel islámu Mohamed, což je doloženo jak v samotném Koránu, tak i v oficiálních Mohamedových životopisech, podle nichž se vyučuje na islámských školách. Tyto věci nelze od islámu nijak oddělit, pokud by nebyla totálně popřena a zavržena osoba jeho zakladatele. To je obrovský rozdíl proti křesťanství, které bylo sice v konkrétních situacích také šířeno násilím, ale nikde v Novém Zákoně nenajdeme explicitní příkaz k násilnému šíření nové víry a masovémmu vybíjení těch, kdo by ji odmítli přijmout (a starozákonní Židé páchali genocidy na národnostním, nikoli náboženském základě). Kristus také, alespoň podle evangelií, nezabil nikoho ze svých názorových oponentů, zatímco pro Mohameda to byla poté, co se dostal k moci, běžná a takřka kažodenní rutina. Z tohoto důvodu lze odmítnout šíření křesťanství násilím a přitom zůstat křesťanem, zatímco nelze odmítnout šíření islámu násilím a přitom zůstat muslimem.
V souvislosti se 17. listopadem 1989 si pamatuji mimo jiné na to, jak na řadě pietních míst byly mezi zapálenými svíčkami hromádky až hromady roztrhaných a zahozených průkazů KSČ, jejichž majitelé dávali tímto aktem jasně a jednoznačně najevo, že se s ideologií i politickou praxí "státostrany" rozcházejí. Tito lidé fakticky riskovali daleko víc než běžní demonstrující nestraníci, včetně většiny disidentů, protože pokud by se režim udržel u moci, byli by v rámci nějaké "druhé normalizace" v pořadí k "odstřelu" jako první.
Obávám se velice, že ti muslimové, kteří se prohlašují za umírněné (a pokud by skutečně byli, nebyli by muslimy), mohou udělat jedinou skutečně přesvědčivou věc, kterou by tyto akty násilí (jsoucí ve stoprocentním souladu s islámem) odmítli: Měli by se veřejně a jednoznačně s islámem rozejít. Ať už konverzí k jiné víře, nebo odchodem k ateistům. Což by znamenalo i rozchod s islámským odíváním, stravováním a požadováním nejrůznějších mimosystémových výhod a privilegií pro muslimy.
Zejména poslední věta předchozího odstavce je velice důležitá, protože muslimové mohou (respektive mají islámem nařízeno) lhát o svém náboženství, pokud je to pro islám výhodné (vzpomeňme na institut tajného členství v KSČ, a jak tito tajní komunisté pomohli významnou měrou zorganizovat únorový puč; Mohamed toto vymyslel celá staletí před Leninem).
Je mi jasné, že i mezi výše popsanými odpadlíky bude nezanedbatelné množství "odpadlíků na oko, v souladu s nařízeními islámu", nicméně pokud by se takováto vlna objevila vždy po každém teroristickém aktu i po každém excesu chalifátu a podobných teroristicých uskupení, tak by se skutečně začala islámská obec přeměňovat od pro normální lidi nepřijatelných (protože terorismus a další podobné aktivity podporujících) muslimů k občanům muslimského původu, u nichž není důvod, aby někomu vadili.
A právě absence "hromad zahozených průkazů" mě ujišťuje o tom, že veškerá "odsuzující" vystoupení a prohlášení jsou jen bezcenné šmé, mající zalepit oči "nevěřících psů".