středa 21. ledna 2015

Restart z pohledu medicínského 5.


Epigenetické jevy


Podle některých výzkumů se zdá, že epigenetika prochází určitými obdobími, kdy jsou některé její parametry nastavitelné lépe, než v obdobích jiných. První takové období je v průběhu nitroděložního vývoje, další na prahu puberty a poslední kolem jejího ukončení. V těchto obdobích je organismus nejcitlivější na zevní vlivy, které se mohou promítnout do dlouhodobého až trvalého zablokování některých partií DNA v jádře buněk a některé tyto blokády se mohou dokonce i přenést na potomstvo.
U lidí bylo prokázáno, že děti matek, strádajících v období těhotenství, mají větší sklon ke hromadění tělesných zásob, tedy tloustnutí, než děti, jejichž matky žily v dostatku. Dokonce, bez ohledu na reálnou obezitu, silněji prožívají pocit hladu. Uvedené nastavení je do jisté míry zlomitelné v období mladšího školního věku a posléze koncem věku dorostového, nicméně toto zlomení je náročnější než získání tohoto handicapu.
Pochopitelně, je to adaptační mechanismus u populací, vyrůstajících v potravinové nouzi, kdy jejich členové jsou nastaveni na intenzívnější shánění potravy, k čemuž je nutí silnější pocit hladu, a jsou rovněž náchylnější ke tvoření energetických zásob, tedy ke tloustnutí.
Epigenetika je ovšem oblast, do níž teprve začínáme pronikat, takže naše vědomosti na tomto poli jsou pořád ještě útržkovité a nedostatečné.
Vidíme tedy obecně, že restart organismu nebo jeho částí je sice v některých případech možný, ale mohou ho provázet problémy, které zatím jen tušíme. Tyto problémy ovšem mohou být spojeny i s rizikem "nenastartování" hluboko zmraženého lidského organismu, dokonce bych se i bál o Listera ve stázovém poli, pokud toto pole nějakým způsobem nezaznamená i vektory molekul, případně i menších (možná až subatomárních) částic.

Buňka


Hodně se mluví o buňkách, které jsou s to se dediferencovat a převzít úkoly svých příbuzných. V extrémním případě až buněk pluripotentních (které se mohou přeměnit na všechny existující buňky lidského těla), či totipotentních, z nichž vzniknou i ty buňky, které existují pouze v placentě, plodových obalech a pupečníku.
Nedávno proskočila zpráva o tom, že se takovéto buňky podařilo vyrobit. Nebylo na ní ani tak zajímavé ono "že", ale spíše ono "jak", protože oním faktorem měl být pouhý stres z drastické až subletální změny pH v kultivačním médiu. Do té doby se sázelo na sofistifikovaně přidávané různé růstové a dediferenciační faktory, které umí vyrobit pouze pár pracovišť na světě, a to některé zdaleka ne všechny z nich.
Pokud by se potvrdil vznik tzv. STAP buněk se vznikem totipotentních buněk, tak, pochopitelně, se jedná nejen o restart buňky, ale současně celého člověka, který je tou buňkou vlastně tvořen.
Takže se dostáváme jakýmsi dialektickým obloukem k tomu začátku, kde jsem si dovolil určitou skepsi vůči restartování vyrostlého lidského organismu. Restartování jedné buňky, z níž lidský organismus může vzniknout, ať už se týká buněk zárodečných, oplozenývh vajíček nebo dokonce velmi raných embryí, je technika, která byla jak pro člověka, tak i pro hospodářská zvířata vypracována do stádia komerčního a rutinního užívání.
Budu se asi trochu opakovat konstatováním, že takto vytvořené buňky mají jasnou perspektivu v kosmonautice, zejména v astronautice, protože bychom byli s to je dopravit i současnými technikami do oblasti nejbližších hvězd (byť by to dnes ještě stálo majlant) a v dohledné době, pokud nedojde k nějakému civilizačnímu kolapsu, bude možné takovou sondu vybavit i inkubátory a UI, která by oživila a vychovala první generaci osadníků. Použití v podstatě klonů by mělo tu výhodu, že by se na místo dostali lidé s určitými vrozenými předpoklady. Dá se očekávat, že s výhradou nějakého průšvihu během embryonálního života, bude mít klon muže nebo ženy s IQ 120 rovněž IQ blízko této hodnoty (a k tomu ještě speciální nadání, třeba pro gender studies), zatímco z dítka, pořízeného si rodiči s IQ kolem 120 může klidně vzniknout volnou hrou genů debil, byť s nižší pravděpodobností než u rodičů, jejichž IQ je nižší. Z tohoto hlediska by doprava klonů jako první generace osadníků byla efektivnější. Bylo by také možno snadněji vybrat geneticky co nejpestřejší skupinu (jakákoli "rasová selekce" by zde představovala nikoli jen etický problém, ale hlavně riziko degenerace osadníků během prvních generací, což bych považoval i za závažnější problém).

Mikrobiom


Zbývá ještě něco, co jsme proběhnutím letem světem orgánovými systémy zapomněli?
Kupodivu ano. Velice důležitou součástí našich těl je stálá osádka bakteriální (a jinou) mikroflórou, která se nazývá mikrobiom. Je dobré si uvědomit, že přestože je těch bakterií něco přes jedenapůl kila, na počet připadá na jednu tělesnou buňku kolem deseti bakterií. Bakterie jsou fyziologickou součástí kůže, trávicího ústrojí, dýchacího ústrojí i ženského genitálu. Některé léčebné postupy opravdu směřují k tomu, že se snaží udržet nebo navodit normální mikrobiální osádku v situaci, kdy došlo vlivem nemoci nebo něčeho podobného negativního, k jejímu narušení.
Existuje řada přípravků pro úpravu poševní mikroflóry, kde ovšem zpravidla nejde ani tak o reset, jako spíše napomáhání domnožení se těm správným skupinám bakterií (které se vyznačují necitlivostí ke kyselině mléčné a kyselému pH).
Podobné zásahy, včetně dopravy vhodných bakterií v kapslích nebo i upravených potravinách, se provádějí i v případě trávícího ústrojí, a to zejména střev. Nicméně existuje zákrok, který nahradí mikroflóru poškozenou nějakými patologickými nebo naopak léčebnými procesy (např. po dlouhodobé nebo opakované léčbě antibiotiky). Tu z větší části odstraníme klysmaty a následně do střeva zavedeme střevní obah vhodného dárce, i s jeho střevními bakteriemi. Opět ovšem je to na hraně resetu, restartu a přechodu na úplně nový systém.
Mikrobiom je věc, která by se velice špatně při úrovni našich znalostí, a to i v rozumně dohledné době, rekonstruovala z DNK (jak se o tom koncem 90. let diskutovalo v souvislosti s mezihvězdnými válkami), ale vzorky mikrobiomu, včetně mikrobiomů dětských (má význam hlavně u střeva) by mohly být zamraženy podobnými technikami jako buňky ke klonování a mohla by jimi být první generace osadníků cíleně osídlena.

konec

2 komentáře:

  1. Zdeněk Žíkovecký21. ledna 2015 13:01

    Tak mě napadá, do jaké míry asi naruší střevní mikroflóru takové to jogínské pročišťování, kdy se pije voda tak dlouho, dokud druhým koncem nevytéká čistá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se to dělá v podstatě proto, že s větší pravděpodobností přetrvají bakterie tělu vlastní. Faktem ovšem je, že by se to blbě exaktně prokazovalo, právě pro nemožnost exaktně vypěstovat na misce a určit cca 90 procent druhů, co ve střevě žijí.

      Vymazat