Nástup matrací

Z celé Evropy a dalších civilizovaných oblastí se stahují do chalifátu nadšené muslimky. Hodlají se stát "matracemi" džihádistů, aby zlepšily jejich psychickou pohodu a tedy i výkon při zavádění "jediného správného", protože islámského, státního zřízení pro celý svět.
Údajně jsou radikalizovány mimo rodinu (rodina je "sociálně integrovaná"), ale v reálu tomu tak zcela jistě není. Kvil muslimských rodičů, předváděný občas ve zpravodajských relacích, lze chápat maximálně jako etudu dle Stanislavského na téma "vžijme se do toho, jak by vyváděli naši sousedé, ti nevěřící psi, kdyby je potkalo takové štěstí".

Přístup k uvedenému jevu má dva aspekty:

1. Zda vůbec takovémuto driftu bránit.
2. Co s těmi, co se budou, patřičně "opotřebované", případně s následky svého konání, chtít vrátit zpět.

K prvnímu bodu:

Budu krutý, ale zde platí ono "kdo chce kam, pomozme mu tam". Náboženský fanatismus je patrně (rozsáhlé výzkumy v USA na odděleně vychovávaných sourozencích) alespoň částečně geneticky podmíněný. Odchod lidí s takovýmto genetickým defektem z vyspělých zemí, kde vždy budou představovat rizikový faktor (protože pokud nepropadnou radikálnímu islámu, tak z nich budou radikální křesťané, příslušníci nějakých radikálních sekt, političtí radikálové apod., tedy z nich bude tak jako tak hrozba pro civilizovanou spoečnost, která si s uvedenými jevy dokáže poradit v jen velmi omezené míře), je spíše sociálně žádoucí jev. Ze společnosti zmizí zdroj problémových jedinců, kteří vždy budou nekompatibilní s civilizovanou nábožensky tolerantní společností. Lidé tohoto druhu by byli rizikovým faktorem dokonce i v případě, kdyby se nesetkali s náboženstvím. Z podobných typů se rekrutovali např. fanatičtí komunisté či nacisté (bezcitní dozorci od plynových komor či z uranových lágrů), dnes se z nich rekrutují fanatici, prosazující nějakou iracionální ideologii např. typu ekologismu. Takže čištění genofondu populace od potenciálně problémových až zločineckých genů je spíše pozitivní jev.
Můžeme zcela jistě namítnout, že některé z těchto "matrací v naději" jsou ještě ze zákona nezletilé, a o takových věcech by tudíž neměly mít právo samy rozhodovat. K tomu zaujímám zhruba to stanovisko, že současný "zákonný věk" považuji za nesmyslně (vzhledem k lidské biologii) vysoký (také byl prosazen až ve druhé polovině 19. století jako ryzí politikum). Druhou věcí je, že dotyčné dívčiny pocházejí z komunity, kde "zákonný věk" (podle Mohameda a jeho osobního příkladu) je devět a v tomto punktu bych toto "kulturně náboženské" specifikum respektoval, už proto, že se jedná, na rozdíl od např. "muslimského oděvu", halal žrádla apod., o vnitřní záležitost komunity muslimů s nulovým přesahem do majority. Tento problém by si vyžadoval kompletní a důsledné řešení, dílčí a ve své podstatě mimosystémová a nelogická opatření ho vyřešit nemohou. Navíc nelze pochybovat o tom, že odchod těchto dívčin se děje v souladu s vůlí muslimské komunity, jednoduše proto, že "mešita" má pro muslimy autoritu, jakou pro naši populaci snad neměl "kostel" ani v době nejhoršího náboženského temna. Proto si také tento vliv co do kvality i kvantity ani nedokážeme představit.

K tomu druhému bodu:

Zde bych byl ještě krutější a byl pro to, aby jejich návratu bylo, vyjma nějakých naprosto výjimečných případů (řešených individuálně soudem) pokud možno co nejdůsledněji zabraňováno. Naprosto stejný postoj mám i k možnému návratu džihádistů jako takových. Tito lidé se svým odchodem do chalifátu vyloučili ze společnosti civilizovaných lidí a prokázali, že jsou naprosto bezcenní a nezcivilizovatelní barbaři, kteří zde nemají co dělat.
Navrátilci tohoto typu budou vždy představovat rizikový faktor, ať už se jedná o pomoc při radikalizaci dalších členů islámské komunity nebo o zapojení se do teroristických skupin, působících na území civilizovaných zemí. Faktem také je, že se jednoznačně ukazuje nemožnost, objektivně technicky daná, takže obtížně odstranitelná, všechny džihádisty kvalitně (tj. v dostatečném rozsahu i do dostatečné hloubky) sledovat prostředky tajných služeb.

Co by se dalo dělat

Jinou věcí by bylo, pokud by se podařilo prosadit zákon, podle něhož by byli tito navrátilci vybaveni na základě rozsudku, připouštějího jejich návrat, technickým zařízením, které by sledovalo jejich polohu 24 hodin denně sedm dní v týdnu a monitorovalo veškeré jejich aktivity. Přinejmenším by to umožňovalo vytypovat ty z nich, kteří se chovají nějak podezřele, a rozkrývat případně vytvářené organizační sítě. Jsem toho názoru, že takové zařízení je v dnešní době zcela sestrojitelné na bázi komponent, jaké běžně pracují v mobilních telefonech (ani nemusejí být "smart"), maximálně doplněných GPS z kvalitnějších strojů. Zařízení by mohlo mít podobu nesnímatelného nákrčníku, který by např. nositele aktivně varoval v případě docházení baterie (a hrozil třeba odpálením zabudované nálože) a současně monitoroval veškeré jeho aktivity. Zařízení by mohlo např. i identifikovat blízko se nacházející běžná mobilní zařízení, wifi a podobně, což by umožňovalo vytypovat i kontakty, které by nebyly do sledovacího programu zařazeny.
Zcela jistě by to nezabránilo stoprocentně útokům, jaké byly provedeny v Paříži nebo v Kodani, ale ztížilo by to jejich přípravu a umožnilo snadnější a kompletnější dohledání všech, kdo se na těchto akcích podíleli logisticky. Protože přes velkohubá prohlášení policistů byli dopadení a odstřelení džihádisté a jejich zadržení komplicové zcela jistě jen pověstnou trčící špičkou ledovce a na každého z nich připadá pravděpodobně větší počet těch, kteří zadrženi nebyli a jsou připraveni, jakmile k tomu dostanou příkaz, podpořit další podobnou akci.
Takovýto program by mohl mít výhodu i v tom, že by do jisté míry diskreditoval různé plošné "sledovací programy", zaměřené na celou populaci, které vymýšlejí antidemokraté všeho možného druhu. Zde by šlo o sledování jasně definovaných zločinců, na základě platného rozsudku a jakékoli stavění normálních lidí na úroveň těchto zločinců by bylo nepřijatelné i pro část těch jedinců, kteří s podobnými sledovacími aktivitami "nemají problém, protože přece nedělají nic špatného".

Někomu se může zdát neuctivé,

když o těchto dívčinách a dámách píšu jako o "matracích". Přiznám se, že toto pejorativum používám zcela záměrně a nemám důvod to nedělat.
Pacienta s Alzhaimerem, senilní demencí, po iktu (atd. atd.) budu oslovovat důstojně (pane - paní, i s titulem, pokud ho má), dokonce i tehdy když bude požívat kuličky z vlastních exkrementů, vytahaných z "pamprsek". Prostě proto, že za svůj stav nemůže a není sebemenší důvod jemu nebo jí odepírat lidskou důstojnost. Je jistě otázka, nakolik by mi toto předsevzetí vydrželo při systematické práci s takovýmito nebožáky a od kdy by se u mě dostavil syndrom vyhoření. To si netroufám odhadnout, protože na takových odděleních jsem pobýval vždy jen velice krátce, v rámci různých stáží a "koleček".
Na druhé straně někoho, kdo se lidské důstojnosti (pokud ne lidství jako takového) ochotně a nadšeně zbavuje sám, opravdu nemám důvod si sebeméně vážit respěktovat něco, čeho se dobrovolně a s plným vědomím zřekl(a).