V Indonésii zakázali alkohol

Před několika dny proběhla sdělovacími prostředky (spíše internetovými) zpráva, že v Indonésii zakázali prodej alkoholu v maloprodejnách. Jistěže se nad tím nemusíme vzrušovat, problém má ovšem své i pro nás zajímavé aspekty:
Indonésie je sice stát s většinou islámského obyvatelstva, ovšem nejdůležitější turistická destinace, ostrov Bali, má většinu obyvatel nemuslimů. Zákaz poškodí především nemuslimy a potom i turisty. Druhotně budou postižena odvětví, žijící z turismu, protože po prvních problémech poklesne zájem o tuto destinaci.
Prvním poučením z této akce je, že nábožensky motivovaný zákaz poškodí ty, co toto náboženství nevyznávají, zatímco jeho absence nepoškozuje nikoho, mimo nejfanatičtější zastánce náboženských doktrín. Samotné povolení něčeho totiž neznamená, že vyznavači příslušného náboženství budou nuceni to dělat i proti své vůli. Spíše se ovšem šéfové těchto na lži postavených doktrín obávají (a částečně právem),že se jim "ovečky" rozutečou.
V té Indonésii je to tč. prodej alkoholu, u nás bezcenní náboženští fanatici bojují za na stejném principu postavených zákazech interrupcí, homosexuální svazků atd. Opět přitom povolení interrupcí neznamená, že budou věřící křesťanky násilím honěny na potraty, nebo věřící křesťané nucení uzavírat stejnopohlavní sňatky. Nicméně si dovedu představit věřící křesťanku "zbouchnutou" jedním či více násilníky (a navíc třeba ještě ohroženou zdravotními a jinými důsledky celé situace), která tuto možnost, k nelibosti svého "duchovního vůdce", využije (a zjistí, že se nic hrozného nestalo).
Druhým poučením je skutečnost, že Indonésie byla vždy proislámskými propagandisty vydávána za velmi tolerantní zemi, kde jsou vhodné podmínky k životu i pro nemuslimy, přestože se jedná o islámský stát. Zaklínala se tím především islamosoudružka Klára Popová, u níž je to údajně akcentováno tím, že má za partnera indonésana. Ukázalo se tedy, že žádná tolerance v islámu neexistuje, že se jedná jen o velice dočasný stav, na jehož přetrvávání nemá cenu se nijak spoléhat.
Prostě se nelze spolehnout u náboženských fanatiků a muslimů zejména na nějaký stav dočasné tolerance něčeho (byť bude s hlasitými fanfárami a reklamou přímo barnumskou vyhlašována a její trvání na věčné časy garantováno všemožnými sliby a přísahami) a je třeba zcela reálně počítat s tím, že jakmile budou mít tu moc (a vystihnou okamžik příležitosti), budou zakazovat a nařizovat naprosto vše, co souvisí s jejich náboženskou doktrínou. Včetně toho, že mohou být pod jejich vládou mj. i zavedeny kamery na WC, aby se kontrolovalo, zda si lidé utírají p*el tou islámem nařízenou rukou.

Pochopitelně, uvedené věci nejsou nic nového. Jak charakterizuje Starý Tlustý Kocour na svém blogu své texty, jedná se o recyklované a dlouhodobě známé pravdy. A tento text se k tomuto pojetí vědomě hlásí. Je IMHO ovšem třeba neustále na nových názorných příkladech tyto pravdy demonstrovat, protože pořád ještě je spousta lidí, kteří je ignorují, nebo se k nim z nejrůznějších důvodů nedostaly. Tak, jako se pořád ještě najdou tací, co projdou či projedou křižovatku na červenou, dělají naprosto bazální chyby v první pomoci, vyryjí si PIN do kreditní karty apod.