sobota 25. července 2015

Korejci demonstrují průšvih (2)

Ovšem už v předchozím díle zmíněném středověku existovaly konflikty, které měly charakter materiální války, byť byly komplikované skutečností, že hlavní materiální základnou společnosti tehdejší doby byla zemědělská výroba, rozptýlená po velké ploše. Nicméně v některých konkrétních případech bylo přímo cílem bojů zničení nepřítelova zemědělství likvidací jeho nevolníků, úrody, obydlí apod. Později tyto techniky dovedli do větší dokonalosti osvícenější vojevůdci doby husitské, válku jako souboj ekonomických faktorů přímo chápal např. geniální vojevůdce Albrecht z Valdštejna.
Kuriózním prostředkem ekonomického charakteru bylo právo některých šlechticů po cestě na dvůr nadřízeného feudála vypálit určitý počet jeho vesnic. Např. český král coby říšský arcičíšník měl právo při povolání na dvůr římského císaře vypálit na jeho zboží sedm vesnic. Tato opatření měla ekonomický charakter a chránila příslušné feudály proti tomu, aby byli povoláváni ke dvoru kvůli prkotinám. Pomíjím i v podmínkých středověku spíše příznivý dopad míchání genů, protože vypálení vesnice se zpravidla bez nějakého toho znásilnění také neobešlo.
Mimo opravdu krátkodobé (dny trvající) konflikty tedy není reálné odlišit ryze vojenskou sféru od ryze nevojenské. Ani pro toto zmixování civilní a vojenské sféry není nutno umísťovat baterie raket a děl do nemocnic a škol, jak to dělají muslimové.
Ekonomické zhroucení režimu islámských okupantů bylo jedním z faktorů, které vedly k finálnímu úspěchu reconquisty na Pyrenejském poloostrově. A toto zhroucení bylo přinejmenším nepřímo vyvoláno některými akcemi v rámci reconquisty.
Známou epizodou z první světové války je zabavení velkého množství civilních taxíků, které dopravily do bitvy na Marně francouzské vojáky, a tím umožnily stabilizovat frontu a německý postup přeměnit definitivně na zákopovou válku, která charakterizovala celý tento konflikt na západní frontě až do závěrečných bojů.
Ve druhé světové válce hrálo velmi významnou roli bombardování Německa britskými a americkými bombardéry. Protože šlo o ohrožení vojenské výroby, nezbytné pro chod fronty, museli Němci jednorázově stáhnout z východní fronty velké množství protiletadlových kanonů. Jejich spotřeba munice (včetně spotřeby děl, vyrobených ryze pro potřeby protivzdušné obrany Německa a jeho satelitů) omezovala množství munice, kterou bylo možno dodat zbývajícím dělům na východní frontě. Řada autorů toto spojuje se zlomem v nadvládě ve vzduchu ve prospěch SSSR, která se poprvé uplatnila v bitvě u Kurska. A opět je zde těžko oddělitený dopad ryze vojenský od dopadu obecně ekonomického (ničení surovinové základny, dopravy, vodovodní sítě, výpadky v zásobování elektřinou atd.).
Škody způsobené bombardováním způsobily Německu, že řada významných zbraní a zbraňových systémů, které měly potenciál způsobit Spojencům pořádné problémy, zůstala buď v prototypech, nebo malých sériích (které nebyly s to způsobit takové škody, jaké by způsobilo jejich masové nasazení), případně se dostala do boje až v době, kdy jejich kvalita byla eliminována kvantitativní převahou spojeneckých prostředků. Rozvrat německé ekonomiky byl i jedním z faktorů, které zabránily Německu vyrobit alespoň "špinavou" jadernou bombu.
P. Clostermann ve vzpomínkách na letecké boje "Velký cirkus" líčí kruhové hony na první německé tryskové stíáhačky, ovšem tyto hony byly možné pouze proto, že v konvenčních letadlech měli spojenci absolutní a drtivou převahu, a tak mohli skutečně vysílat desítky letadel do míst, v nichž predikovali průlet tryskové stíhačky (na základě pozorování dalších desítek pozorovacích letadel) s tím, že v několika sekundách, než jim uletí, alespoň některé bude mít šťastnou mušku.
A je třeba si uvědomit, že "živé cíle", tj. odborníci nepostradatelní pro výrobu, byly důležitější cíle útoků na nepřátelské zázemí než samotná technika. Zcela explicitně to bylo řešeno při náletu na nacistickou základnu na Peenemünde, na níž byly připravovány rakety, později použité jako V2 (a další, které už ve válce nasazeny nemohly být, mj. i kvůli tomuto náletu). Při jeho plánování a v pokynech pro posádky bombardérů měly ubikace technického personálu přednost před výrobními halami a laboratořemi. Zabití vycvičených techniků, kteří znali řadu detailů a vychytávek (včetně takových, které se dost dobře nedají srozumitelně popsat v nějakém návodu či příručce*), také zbrzdilo celý projekt balistické raketové střely podstatně víc, než napáchané materiální škody.
Prostě bojovník "u soustruhu" může mít pro nepřítele významnější hodnotu, než bojovník "s puškou", bez ohledu na to, že tímto kvalifikovaným výrobcem zbraní může být i žena nebo výrostek.
Konec konců, sofistifikovanou techniku mohou vyrábět i malé děti, viz známá parodie na reklamní slogan: "Dárek vyrobený dítětem potěší nejvíce, proto kupte pod stromeček IPhone". Nehledě k tomu, že náhrada opravdu kvalifikovaného a zkušeného dělníka je náročnější (zejména pokud je nutno na jeho místo někoho stahovat z bojových jednotek) než náhrada frontového bojovníka.
Pokud je někdy používáno oddělení "civilních" a "vojenských" cílů, děje se tak prakticky vždy jen za účelem diskreditace (případně "odsouzení") některé ze stran konfliktu, nikoli na nějakém racionálním základě. Pro případ moderních konfliktů, a zejména chroničtějších, se musíme smířit s tím, že kterákoli osoba či objekt ve strukturované a funkčně propojené společnosti je nějakým způsobem použitelná pro válečnou ekonomiku (pokud již takto využívána není), a tudíž se stává naprosto legitimním cílem pro druhou stranu konfliktu (a to samé, pochopitelně, platí i pro osoby a objekty té druhé strany).
A to pomíjím i samotné bojové operace, kdy moderní technika umožňuje i nasazení dětských bojovníků (o ženách ani nemluvě), jací by byli v éře mečů a bojových seker proti dospělým profesionálům naprosto nepoužitelní. Ti dnes zvládnou střelbu pistolí menší ráže, nebo mohou být použiti jako nosiče výbušnin k sebevražedným atentátům (a pro mnoho dalších pro boj zcela relevantních věcí, které nemám prostor vyjmenovávat).

Takže, bohužel, platí, že konfliktů se, až na naprosté výjimky, účastní celá moderně pojatá společnost a kdokoli z ní (a jakýkoli technický prostředek) je legitimním válečným cílem. Ideály Červeného kříže v podstatě přišly "s křížkem po funuse" a jejich zaostávání za realitou se s vývojem moderních technologií i organizace společnosti stále prohlubují.
___________________________
* Zde si dovolím upozornit na skutečnost, že "normovací" mánie EU vedla ve členských státech k likvidaci postupů, jejichž základem je nepopsatelné know - how, a které nelze dělat způsobem "mírně vycvičená opice vezme příručku a jede podle ní bod za bodem". Zasáhlo to i Česko.

Žádné komentáře:

Okomentovat