neděle 19. července 2015

"Uprchlíci" jako medicínský experiment?

Představte si, že by někdo přišel s nápadem udělat následující experiment:
Přiveze několik stovek až tisíc lidí z různých koutů méně civilizovaného světa, nechá je pohybovat na dosah naší populace, a pak bude zjišťovat, které nemoci a jakými cestami se od nich na naši populaci přenesly.
Pokud by někdo s něčím takovým vyrukoval na standardní etickou komisi pro experimenty na lidech, tak by s největší pravděpodobností (po ošetření členů, které by z toho trefil šlak) došlo k velice razantnímu zamítnutí dotyčného návrhu.
Přesně tohle se ale děje v případě tzv. "uprchlíků". Musíme zcela reálně počítat s tím, že jsou prolezlí vším možným, od nejrůznějších, pro nás exotických, červů přes prvoky, bakterie až po viry. Když působila naše polní nemocnice v Afghánistánu, tak bylo úvodní podání anthelmintik prakticky všem pacientům (mimo ty ve velmi těžkém stavu) standardem a následoval prakticky vždy "porod řitním otvorem" cca kilogramu nejrůznějších červů (měl jsem možnost vidět presentaci s obrázky; protože jsou červi o něco "načechranější", jednalo se o klubko +- velikosti novorozeněte). Naprosto stejná situace je i v dalších rozvojových zemí, včetně, pochopitelně, výskytu potvor, které různě prolézají tělem, takže se jich takovýmto zákrokem nezbavíme (i v tom Afghánistánu to byl v podstatě jen úvod k cílené diagnostice a likvidaci toho, co ještě zbylo).
Další věcí jsou nejrůznější střevní bakterie. Ona stačí prachobyčejná Escherichia coli, nějaký exotičtější kmen, a nastane průšvih, který v době před zavedením infúzní léčby končil smrtí (ještě Napoleonovi zemřelo víc vojáků na infekční průjmy, zdaleka ne vždy vyvolané klasickými původci úplavice nebo cholery, než na kulky nepřátelských vojáků). Ono i dnes stačí svézt do jednoho dětského tábora děti z Brna a Ostravy, a už mezi těmito městy existující rozdíl v "místně obvyklých" kmenech udělá tak třetí den docela pík ve spotřebě toaletního papíru (a chudák táborový doktor aby si házel mincí či vykládal karty, jestli to je dysenterka na volání hygieniků, nebo "podělání se prosté", které zvládne sám). Pochopitelně, čím jsou lokality sobě vzájemně exotičtější a s kontakty řidšími (přičemž projetí nějakého safari, žijícího z konzerv a balené vody, se moc počítat nedá), tím razantnější rozdíly mezi "v dané populaci obvyklými" kmeny najdeme. A tím je i bouřlivější reakce populace A na kmeny populace B a naopak.
Pochopitelně, existují stovky pro nás exotických virů, které se různými (ne vždy úplně jasnými) cestami šíří v populaci. V některých případech vyžadují speciální přenašeče (různé druhy krev sajícího hmyzu), někdy ještě nějaké další živočichy kromě člověka. Mohou být exotické hmyzy zastoupeny u nás domácími druhy? Mohou tyto viry (a další původci nemocí) projít organismem našich domácích savců, případně ptáků a z nich zpět na člověka? Nevíme, ale brzy to zjistíme. Mám na mysli různé skupiny arbovirů, virů hemorrhagických horeček a podobné "radosti". A kdo bude (zoologové, epidemiologové, mikrobiologové apod.) připravený, ten "naseká" v případě propuknutí nějaké mzajímavé epidemie (nejlépe takové, aby byly k dispozici i pitevní nálezy) prestižní a hojně citované publikace.
Jednu jistotu ale máme: Řada uprchlíků pochází z oblasti, kde se vyskytuje běžně malárie. Přenašeče malárie z rodu Anopheles u nás máme a s poklesem velkochovů a rozšířením malochovů v zemědělství u nás jejich počet nejspíš narostl (komáři tohoto rodu potřebují pro páření menší prostory - chlív pro jednu dvě kravičky, kozu apod., velkostáje jim nesvědčí). Nedejme se mýlit současnou situací: na konci 19. století byla malárie na jihu Moravy a v sousedním Rakousku vcelku běžnou záležitostí, byla vylikvidována v průběhu minulého století kombinací důsledné léčby nemocných s vysušováním malarických bažin okolo Dunaje, Moravy a Dyje. "Návrat divočiny" prosazovaný (a částečně i provedený) některými šílenými ekology (stačí v podstatě "ekologické" zákazy plošných postřiků proti komárům v době jarních a letních kalamit), je přesně to, co může vést k vytvoření komplexu podmínek pro obnovení přírodního cyklu plasmodií (pokud se tak už nestalo) a promoření "uprchlíci" se mohou stát sirkou, hozenou po rozškrtnutí do stohu vyschlé slámy.
Takže side-effectem snahy některých "humanitních" aktivistů bude i odpověď na otázku, které exotické infekce se mohou adaptovat na naše poměry (přírodní i sociální).

1 komentář:

  1. Fakte, že tady žiji spolu s magory, extrémně nebezpečnými nejenom sobě samým (to bral čert) ale především svému širšímu okolí, navíc s magory s uřvanými tlampači místo úst, tedy takovými, co mají vliv, to dávno vím. jenže co s tím, když je mí spoluovčané nenakopou po zásluze ani do hlav ani aspoň do zadnic, to bohužel nevím. A tak se tudíž ledacos dovíme a ledacos zažijeme, aniž bychom o to jakkoliv stáli...

    OdpovědětVymazat