Papež globálním oteplistou

Těm, kdo ještě pochybovali, ukázal svou poslední encyklikou papež František naprosto jednoznačně, že globální oteplismus, neboli víra, že za současné výkyvy počasí (protože 30 leté průměry a trendy, minimální pro to, aby se používání pojmu "klima" stalo vědecky korektním, nic dramatického neukazují. Naopak klima v minulých geologických periodách i v historii kolísalo daleko více než v současnosti, bez ohledu na relativně stabilní koncentraci CO2 v ovzduší. Je velmi nepravděpodobné, že by uvedené vlivy, schopné rozkmitat počasí i klima daleko za amplitudu současných rozkmitů, náhle vymizely a CO2 přebral úlohu činitele klimatu jako vždy jeden z Měsíčků ve známé pohádce.
To, že se k papeži přidávají i činitelé, jinak hlásající vedle globálního oteplismu ideologie neslučitelné s křesťanstvím (ateismus, feminismus apod.) ukazuje, že jsou ochotni kvůli této víře zapřít vše ostatní.
Není také zcela jistě náhodou, že jak papež tak i většina hlasatelů globálního oteplismu se vlídně staví k islámu, jakožto politické ideologii, devastující současnou (pořád ještě relativně) demokratickou a svobodnou evropskou společnost. Je vcelku viditelné, jak obojí pošilhávají po situaci v islámských zemích, kde islámem zhovadizované masy přijímají bez jakéholi kritiky, či byť i jen pochybnosti, vše, co je jim předloženo k věření, bez ohledu na logické rozpory uvnitř toho předkládaného, i na to, že tyto bláboly jsou ve zjevném rozporu s realitou. Nehledě k tomu, že i značně opatrná kritika, nedotýkající se nijak podstaty systému, je velmi brutálně likvidována.
Přesně takto zhovadizovanou populaci a výkonnou moc nad ní by si určitě přály jak špičky křesťanského kléru (a zcela jistě nikoli jen římskokatolického), tak i globální oteplisté, i hlasatelé dalších neméně idiotských a s realitou zjevně rozporných ideologií, od feminismu až třeba po multikulturalismus. K nim je třeba přičíst i zaťaté antidemokraty a antiliberály, většinou napojené na společnost parazitickými sosáky prostřednictvím EUrounijních kvót, dotací, grantů, stipendií a podobných penězovodů od tvůrců hodnot do kapes příživníků.
Nyní se veškerá tato smečka radostně dívá na přísun islámské invazní armády, která, když nic jiného, zlikviduje demokratické a proliberální struktury. Za tímto horizontem jejich vize zpravidla končí. Někteří mají naivní představu, že po rozložení demokratické společnosti převezmou moc. V reálu si islámští džihádisté moc vzít nenechají (jako třeba ruští demokraté leninovými bolševiky) a přivedou společnost do stavu pro tyto naivky ještě horšího, protože v islamizované společnosti nebude žádný feminismus ani multikulturalismus, ani jiná z podobných antidemokratických ideologií. Křesťané budou jen otroky (pokud nebudou uznáni za vhodné, aby se "dali k Němcům", pardon, tedy aby přijali islám). A to ještě řadu ke křesťanství se hlásících konfesí islám za křesťany neuznává a jejich věřící čeká fyzická likvidace, bez ohledu na usilovnost jejich současné kolaborace s islámem. Velmi podobný osud mají muslimové připravený i pro Židy, bez ohledu na skutečnost, že některé židovské obce i rabínské autority v evropských zemích s islámem a islamizátory spolupracují.
Stejně tak ekologistům abolutně nevadí, že přijetí islámu populací určitého území zpravidla znamená jeho ekologickou devastaci. To se týká jak původní Arábie (kde území nynějších pouští v Mohamedově době pokrývala lesostep, případně křovinatá step, plná zvěře, krajina zhuba podobná přírodnímu parku Serengeti v Africe), tak i řady dalších muslimy obsazených území - devastace severu Afriky, bývalé obilnice středomoří, nyní problémy s přemnožováním divokých prasat (resp. vzdálených příbuzných Mohamedem zkázaného prasete domácího), které islámští duchovní zakzují místní populaci lovit, devastace pralesů v JV Asii atd.
A velice roztomilé je, že síly, určené muslimy v dlouhodobější perspektivě k fyzické likvidaci, nadšeně bojují proti všem, kdo se snaží zabránit devastaci civilizované společnosti islámskou anticivilizací.