Exotika za našimi humny

V románu H. R. Haggarda Doly krále Šalamouna je popsána cesta přes poušť, v jejímž středu má být jezírko. Spisovatel dramaticky líčí, jak se hrdinové, už téměř umírající žízní, dostali do oblasti, kde jezírko mělo být, viděli dokonce stopy antilop, nevzdalujících se daleko od vodních zdrojů, a pořád nic. Nakonec, více-méně ze zoufalství, vylezli na kopeček uprostřed pouště a na jeho vrcholku byl dolík, naplněný vodou.
V letech puberťáckých, kdy jsem to četl poprvé, i později, jsem to bral jako spisovatelovu snahu navodit dramatickou situaci.
Ovšem jako v tomto románu jsem si připadal, když jsem navštívil kráterové jezírko ve Vyšných Ružbaších, tedy u našich východních sousedů, perfektně odpovídající popisu pouštního jezírka v Haggardově románu, akorát si musíte odmyslet bujnou zeleň okolo, i paneláky lázeňských domů, a v jezírku se koupající děti brát jako druh antilop.
Jezírko vzniklo tak, že mineralizovaná (leč alespoň v nouzi pitná) voda vyvěrala a na okrajích vývěrů se po crelém obvodu usazoval travertin, z něhož vznikl pahorek s jezírkem uprostřed. Většinou u podobných vývěrů vznikají kaskády jezírek, jaké jsou známy třeba z Turecka, kam se na ně z Česka běžně jezdí, a podobné známe (včetně vyschlých) i z toho Slovenska. Připomínají také trochu sintrová jezírka v krasových jeskyních (kde ovšem vypadává čistý vápenec a děj probíhá celkově za jiných podmínek). Kráterové jezírko ve Vyšných Ružbaších je důkazem, že skutečně tímto mechanismem může vzniknout cosi, co připomíná sopku, ale s vodou místo lávy v kráteru.
Vzhledem k tomu, že na jihu Afriky jsou oblasti s doznívající (nebo i aktivní) sopečnou a tektonickou činností, které jsou doprovázeny podobnými vývěry mineralizovaných vod z hlubokého podzemí, považuji za pravděpodobné, že autor nějaký podobný výtvor přírody, byť třeba zasazený do méně nehostinných podmínek, než je střed pouště, znal a použil ho ve svém románu. Jako jednu z kulis, kterou nezasvěcený čtenář bude považovat za ryzí fikci, vyrobenou za účelem navození dramatické situace.
A přitom existující útvar tohotoi typu, můžeme navštívit po pár hodinách jízdy autem od našich hranic, nemusíme tedy letět přes rovník a cestovat pouští a savanou se safari. Moje cesta do této lokality pochází z posledního roku "doby předdigitální", takže jsem jen vložil odkaz na jeden z mnoha obrázků, které se dají na netu nalézt.
Mimochodem, kráter byl za doby naší návštěvy plný koupajících se dětí, jak to reflektují i některé jeho snímky na internetu (včetně zde citovaného). Okolo jsou cedulky, že je zde koupání přísně zakázáno. Když jsem se na to ptali místních, dozvěděli jsem se, že zákaz koupání je zde proto, aby nemuseli vydržovat u kráteru plavčíka nebo ručit za případné utonutí některého z koupajících se. Je to přece v EU!