Jak je to s "opiem lidstva"?

Výrok, že "náboženství je opium lidstva" je autoritativně připisován K. Marxovi. Nicméně ten ho nepoužil jako první. První byli středověcí církevní myslitelé, jejichž srovnání náboženství s opiem mělo naprosto jiný kontext: Opium jako tišící a léčivý prostředek. Mezi středověkou až raně novověkou medicínou a medicínou doby Karla Marxe ovšem došlo k názorovému posunu na opium. Zcela jistě to souviselo na jedné strně s větším počtem pacientů, přežívajících stavy, jaké dříve končily smrtí, buď s utrpením (bez opia) nebo v relativním pokoji (na opiu), jednak s výskytem stále většího počtu zneuživatelů této drogy. Proto to samé přirovnání, které bylo dříve chápáno jako pozitivní charakteristika, mohl Marx použít jako charakteristiku dehonestační.
Pokud ovšem u této charakteristiky zůstaneme, objeví se nám aspekty ještě další, ukazující ještě jiné paralely mezi náboženstvím a drogou (v nejširším smyslu tohoto slova).
Pokud zůstaneme u toho původního významu srovnání náboženství s opiem, pak můžeme konstatovat, že skutečně v populaci jsou patologičtí (nebo jinak abnormální) jedinci, kteří mají potřebu psychické stimulace určitého druhu, jaká může být substituována některými náboženskými praktikami nebo některými drogami (odtud také pramení silná nevraživost většiny náboženských autorit vůči drogám: ty jsou pro jimi provozované činnosti v podstatě "nekalou konkurencí").
Co se ovšem stane, pokud toto bude aplikováno na lidi, kteří podobnou úchylkou netrpí?
Stane se to samé, jako když budeme podávat některé léčivé substance zdravým jedincům. Do jisté míry můžeme reflektovat Hahnemana a v řadě případů konstatovat, že látka, která nemocným od určité choroby pomůže, může u zdravých vyvolat velice podobnou poruchu zdraví. Asi nejvýraznější je to v onkologii, kdy naprostá většina cytostatik užívaných v protinádorové terapii je s to u zdravých lidí vyvolat nádorové onemocnění, tedy přesně to samé, co se jimi léčí u nemocných. Podobné je to, konec konců, i s ozařováním.
Můžeme tedy vyslovit domněnku (a ta byla v některých případech kasuistikami nebo i psychiatrickými diagnózami potvrzena), že normální člověk, který náboženství objektivně nepotřebuje, je při nuceném styku s náboženskými institucemi ve stejné nebo alespoň velmi podobné situaci, jako zdravý člověk, kterému začali do stravy přisypávat třeba cisplatinu. A nakonec vlivem náboženství okolo sebe zblbne natolik, že se pro něj náboženský život stane faktorem, usnadňujícím mu přežití v běžných situacích.
Můžeme tedy vyslovit doměnku, že náboženství, pokud ho necháme působit na společnost, si samo začně vytvářet "klientelu", tedy substrát, z něhož je živo. Pochopitelně, naštěstí (ale i neštěstí) pro společnost nikde není psáno, že dotyčný najde úlevu jen v tom náboženství, které mu způsobilo psychické a osobnostní problémy. Může začít pěstovat náboženství zcela odlišné, může se nakonec vrhnout i na některé náboženství podobné aktivity, ať už se týká různých "náboženství bez boha" typu dianetiky, nebo se dá na některý extrémní politický směr. Dříve to byly fašismus / nacismus / komunismus, dnes zase "frčí" ekologismus, globální oteplismus, multikulturalismus, genderismus a podobné "-ismy". Poznávací znak je vcelku jednoznačný: Tyto "-ismy" jsou pro své nositele v podstatě nekorigovatelné rozumem, protože jsou zpracovávány jinou složkou osobnosti, a to tou, kde se zpracovává náboženská víra (a ovšem která je zapojena do vytváření bludů a dalších příznaků psychických poruch a chorob, protože tato iracionální víra má k psychiatrickému onemocnění velice blízko).
Pochopitelně, protože uvedené procesy nejsou řízeny ani korigovány rozumem, poskytuje nám to vysvětlení, proč třeba "vědečtí genderisté" či "multikulturalisté" jsou schopni "spadnout" do islámu, hlásajícího pravý opak než příslušné "-ismy", a nejsou s to si tento rozpor ve svých postojích ani uvědomit, ani ho postřehnout, byť je na to někdo upozornil. Jsou prostě ve stejné situaci jako věřící křesťané, podle nichž je Turínské plátno pravé a současně souhlasí s tím, že do něj byl zabalen živý člověk. A patrně by jejich víru nezviklala ani kostra v autentickém Kristově hrobu. Konec konců, mohamedáni současně chodí v rámci hadže na Mohemedův hrob a současně je pro ně posvátná Chrámová hora v Jeruzalémě, z níž byl Mohemed odnesen na nebesa. A rozpor, jasný každému "nevěřícímu psovi", nejen že neřeší, ale ani nevnímají.

Praktický závěr z těchto řádků akcentuje důležitost odstaňování náboženství a podobných iracionálních aktivit z veřejného prostoru na straně jedné a usměrňování duševně méněcenných jedinců do aktivit co nejméně škodících jiným lidem i celé společnosti na straně druhé. Přičemž posouzení poměru cost x benefit by rozhodně nemělo být ponecháno v rukou věřících, ale mělo by být objektivizováno lidmi, kteří podobnou úchylkou či chorobou netrpí.