úterý 27. října 2015

Dva melouny

Jedeme takhle se ženou autem, pouštíme chodce na přechodu a najednou mi povídá: "Hele, dva melouny!" A po přechodu šel podle zjevu český mladík, odhadem pod třicet, a za ním Vietnamka (věk nejsem schopen u asijských žen odhadnout), k němu jednoznačně patřící. Mladík nesl pod paží meloun a ještě nějaké zavazadlo, ona nesla "meloun" v bříšku, protože byla odhadem někdy v desátém měsíci.
Tohle je věc, která naprosto odlišuje asijskou komunitu od komunity islámské: Vznikají smíšené páry, které provozují smíšenou kulturu s prvky kultury a tradicí obou komunit. Přitom i ve "vietnamských" rodinách jsou často děti vychovávané českojazyčně, a to nejen z důvodů pragmatického vztahu k češtině coby vyučujícímu jazyku ve školství. Jde totiž o to, že ti, které vidíme jako "vietnamce" a blíže je nerozlišujeme, jsou mnohdy příslušníky jiných národů, hovořících vzájemně zcela nesrozumitelnými jazyky. A ta čeština je pro ně přijatelnější než vietština, která má u nich asi stejně negativní konotace, jako u generace mých rodičů němčina a u mé zase ruština.
Země, kde jsou podobné asijské komunity delší dobu, už mají běžně na školách euroasijské míšence a míšenky, kteří se budou mísit i nadále.
Druhou věcí je, že imigranti z východoasijských zemí se u nás vcelku dobře adaptovali. Po nějakých úvodních karambolech vzali na vědomí (a akceptovali), že se u nás např. (vyjma pár extrémistů) nejedí psi, a že je trochu jiná kultura stolování apod. Řada vietnamských fastfoodů nybízí vedle tradičních asijských jídel i jídla, vycházející z české, či alespoň euroamerické kuchyně, přizpůsobili se podobně i prodejci různých typů zboží. Přestože pro buddhisty Vánoce nic neznamenají, jsou vietnamské stánky v předvánočním období plné zboží, reflektujícího příslušné evropské zvyky.
Oproti tomu je islámská kultura v jiných kulturách "nerozpustná". Muslimka si smí vzít pouze muslima, smíšené páry muslimka - nemuslim jsou v důsledku multikulturalistické idiocie ohrožovány na životech islámskými fundamentalisty i v civilizovaných zemích. Takových muslimek, které se snažily vymanit z islámské komunity a vzít si nemuslima, je v Evropě každoročně zavražděno několik stovek (pokud provedeme extrapolaci dat ze zemí, uvádějících etnicitu a motivaci vražd na země, které je politickokorektně utajují).
V opačném gardu si muslim smí vzít i vyznavačku některého z islámem "tolerovaných" náboženství, nicméně děti musejí být vychována jako muslimové. A to i tehdy, pokud muslim rodinu opustí (a třeba i před jejich narozením). Tohle se projevilo i ve známé "kauze Meriem", o níž jsem před časem psal. Z uvedeného důvodu je třeba považovat za muslima i amerického presidenta B. Obamu a konstatování tohoto faktu vcelku dobře vysvětluje jinak "záhadné" selhávání USA v boji proti islámským teroristům obecně a chalifátu zvláště.
Islámský matrimoniální apartheid je jedním z důvodů stále rezervovanějšího postoje stále většího počtu evropanů vůči muslimům, ať už imigrantům, nebo konvertitům. Na mladého příslušníka/příslušnici asijských národů mohu hledět jako na potenciálního zetě či snachu, na muslima či muslimku takto hledět nemohu. Ti byli, jsou a budou vůči nám naprosto cizí, jako by byli odlišný živičišný druh, neschopný s námi vytvořit pár a mít s námi mláďata.
Z tohoto pohledu se nelze divit, že vysoký počet lidí v různých průzkumech uvádí, že by nechtěli muslima či muslimku za partnera pro své dítě, protože to by znamenalo o to dítě (a jeho potomky) totálně přijít, asi jako přišly o své děti, dané k poněmčení, ženy z Lidic a další podobně postižené.
Svoje udělá zcela jistě i to, že muslimové aktivně bojují proti oslavám Vánoc a dalších "antiislámských" svátků a přitom by současně rádi vnutili celé společnosti jakési pochybné svátky, které slaví oni.

1 komentář:

  1. Ano.
    Zajímavé je, že Cikáni si také většinou berou Cikánky. Jsou sice smíšené páry (a mají krásné děti), ale většina mladých si najde partnera ve svém etniku.
    Kdyby tomu tak nebylo, neexistoval by tžádný "cikánský problém", tak jak neexistuje problém vietnamský nebo čínský. To ovšem platí u nás, jinde ve světě jsou etnicky rozdělená města i s jinými etniky, třeba právě Číňany.
    V Německu jsem si všiml tureckých uliček a a čtvrtí. Ale neměl jsem tam obavy o svou peněženku jako u nás v Přívoze nebo Vítkovicích. Naopak se tam dalo levně a dobře najíst.

    OdpovědětVymazat