Reagují houby na měsíční fáze?

Existuje dlouholetá kontraverze mezi empiriky a zastánci "čisté vědy" o tom, zda houby mají větší tendenci růst v době mezi novem a úplňkem. Jedná se o ryze vypozorovanou tendenci, která, v závislosti na dalších okolnostech, jako je vlhkost a teplota, někdy vychází, někdy ne.
Odpůrci většinou argumentují tím, že "gravitační vliv Měsíce je příliš malý na to, aby nějak ovlivnil růst hub". Poněkud ignorují skutečnost, že gravitační vliv Měsíce se projevuje v podstatě bez ohledu na měsíční fáze (z toho důvodu máme "velké" a "malé" úplňky i zatmění Slunce úplná i prstencová, když je Měsíc na své dráze v novu tak daleko, že nepřekryje celý sluneční kotouč).
Uvedená argumentace je typický "strawman", kdy se protějšku vloží do úst nějaký nesmysl, a pak se "vyvrátí".
Pokud by něco mohlo ovlivňovat růst hub, pak je to zcela jednoznačně měsíční světlo. Tedy nárůst světla během noci, prodloužení doby 24 hodinového dne s určitou minimální světelnou hladinou. Důležité také je, že měsíční světlo je polarizované (dokonce je "podezřelé" z faktu, že u aminokyselin a sacharidů se biogenně uplatňují pouze určité izomery, interagující souhlasně s polarizovaným světlem).
Nezbývá než se ptát, zda mají houby nějakou možnost sledovat světelnou hladinu.
Uvedená otázka má zcela jistě kladnou odpověď, protože je známo i pro některé druhy pěstovaných hub, že potřebují určitý minimální osvit, aby se primordia proměnila v plodnice. Na druhé straně je známo, že dřevokazné houby, vyrůstající v absolutní tmě (např. na výdřevách opuštěných dolů) mají plodnice nejrůznějším způsobem znetvořené, nebo produkují útvary, které pravými plodnicemi ani nejsou. Patrně má nějakou funkci i produkce světla některými houbami (u nás je z tohoto pohledu nejznámější Václavka).
Vedle toho ovšem existují druhy hub, které bez problémů vytvoří plodnice i v totální tmě, případně i při permanentním osvětlení (tedy bez střídání světlé a tmavé fáze dne).
Pokud se zeptáme, zda houby mají možnost vnímat světlo polarizované, resp. odlišit ho od nepolarizovaného, je odpověď v zásadě také kladná, protože v buněčných stěnách hub se vyskytují biopolymery, které mají vlastnosti polarizačních filtrů. Navíc v různých místech buňky a u různých buněk je rovina polarizace jinak natočená. Pokud tedy houba nedetekuje světlo jedním bodem v buňce, ale na více místech, případně plošně, měla by mít k dispozici informaci, zda je ozařována polarizovaným nebo nepolarizovaným světlem.
Uvedené rozlišení by jí mohlo pomoci odlišit světlo měsíce od "světelného smogu", který polarizován není.
Další dotaz je, k čemu něco takového.
Pokud se podíváme na organismy z živočišné říše, u nichž je známa závislost chování na měsíčních fázích, tak se prakticky vždy jedná o synchronizaci pohlavního rozmnožování. Měsíc "zdarma" zajistí, že se většina jedinců v určitém čase sejde na patřičných vhodných místech a začne se účastnit sexuálních radovánek. Ono "zdarma" znamená, že daný druh nemusí "investovat" energii a chemické látky do nějakých svolávacích signálů.
Pro houby je, pochopitelně, zcela jistě rovněž výhodné, pokud dojde za vhodných podmínek k synchronní fruktifikaci v celé oblasti, a je docela výhodné i to, aby teplota, vlhkost a další faktory fruktifikace byly ještě "upřesněny" intenzitou měsíčního svitu. Plodnice hub sice produkují haploidní spory, ale ty potřebují po vyklíčení myceliálního vlákna "najít" vlákno ze spory stejného druhu, aby mohlo dojít ke kopulaci a vzniku diploidního mycelia, schopného dát vznik další generaci plodnic. Protože možnosti spory najít vytvořeným vlákénkém "partnera" jsou dosti omezené, vede soustředění fruktifikace do kratšího časového úseku k vyšší míře úspěšnosti takového hledání. A to i na okrajích teritoria výskytu takovéhoto druhu, tedy s potenciálem jeho rozšiřování.

Abych to tedy uzavřel:

Houby mohou detekovat měsíční světlo a patrně je mohou i rozpoznat jako takové (tj. odlišit od světla jiných, srovnatelně silných, světelných zdrojů). Soustředění fruktifikace do určité měsíční fáze je pro ně jednoznačně výhodou z hlediska úspěšnosti pohlavního rozmnožování. Z tohoto pohledu nelze uvedená porování o vztahu měsíčních fází a tvorby plodnic u hub zavrhnout. Lze jen konstatovat, že se patrně uplatní pouze v případě, když nastanou další známé i neznámé podmínky pro úspěšnou fruktifikaci a výsev spor, a že houby nemají pro zpracování světelné informace tak výkonný analytický aparát, jako i "hodně blbí" mořští červi, o členovcích ani nemluvě, takže jejich synchronizace s měsíčními fázemi není zdaleka tak striktní jako u živočichů. Další věcí je, že různí druhy hub mohou reagovat na světelný podnět různě a s různou intenzitou.