středa 13. dubna 2016

Bubnující opice

Odborným, a nyní již i laickoveřejnostním (až bulvárním) tiskem proskočila správa o pozorování šimpanzů při aktivitách, u nichž je minimální pravděpodobnost, že by se jednalo o něco jiného, než velmi primitivní a zárodečnou formu organizovaného iracionálního rituálního chování, tedy v podstatě jakési "zárodečné náboženství".

K opicím

Faktem je, že popsané chování není jediné, které má náboženskou interpretaci. Byly pozorovány výpravy šimpanzů, sídlících v blízkosti moře nebo velkých jezer, aby sledovali západ slunce nad velkou vodní plochou. Takovéto chování ovšem může vedle "náboženských" motivů mít i motivy ryze sekulárně estetické. V pozorování etologů by se daly najít i další prvky chování, které mají takovéto vysvětlení jako jedno z možných, u nichž bylo zatím nějaké "protonáboženské" vysvětlení odmítáno. Navíc do těch půllitrových (ani ne) hlaviček prostě nevidíme a hádat pouze na základě chování, co se v nich děje, je docela nejistá záležitost.
Důležité IMHO je, že uvedená pozorování by nyní měla být přezkoumána a v případě potřeby reinterpretována. Měl by se zohlednit i fakt, že hlasatelé náboženství vesměs razili, razí a asi ještě dlouho budou razit, tézi, že náboženství je to, čím se lidé liší od zvířat. Z toho důvodu mohli věřící výzkumníci dříve záměrně potlačovat ta pozorování, která by "protonáboženskost" pozorovaných objektů potvrzovala.
Dalším faktem je, že existují zprávy o opičích rituálech daleko složitějších. Pocházejí od lovců a jsou zahrabány v osobních dennících, dopisech a dalších podobných dokumentech, vytvořených lidmi, kteří v 18. - pořátek 20. století konali safari v oblastech, kde se lidoopové vyskytovali, včetně těch, kde mezi jejich dobou a současností byla opičí populace vyhubena nebo vyhnána.
Některá z těchto vyprávění lovců použili spisovatelé románů, od H. R. Haggarda (který sám lovcem byl a troufám si odhadnout, že dokázal rozpoznat "loveckou latinu" od seriózního pozorování) až po třeba podstatně méně kritického E. R. Burroughse, který si zcela jistě Tarzanova dobrodružství vycucal z prstu, ale tím prstem obracel stránky specializovaných časopisů a novin, zaměřené na zážitky lovců v oblasti jeho zájmu.
Pokud se bude někdo pohoršovat nad "neseriózností" zmíněných zdrojů, dovolím si upozornit, že "seriózní věda" uznala existenci goril až ve druhé polovině 19. století. Přitom první zmínky o nich pocházejí (ovšem, v "neseriózní" literatuře) z antických dob a není úplně vyloučeno (interpretace některých zpráv i špatně dochovaných nástěnných kreseb), že byly chycené gorily i "materiálem", byť krajně vzácným, pro provoz římských cirků, alespoň v dobách kolem největšího rozmachu římského impéria.
Pokud jde o námitku, že současní lidoopové podobné rituály, jaké popisuje zmíněná literatura i její primární zdroje, neprovádějí, tak si dovoluji kontrovat námitkou, že současní lidoopové jsou jen nepatrné zbytky původní populace, zdecimované jak lovem, tak (ještě víc) expanzí černochů do jejich teritorií poté, co misionářští hygienici a zakazovatelé antikoncepce způsobili v 19. století v řadě oblastí Afriky katastrofální přelidnění.
Dnešní potomci Mayů a Aztéků (případně dalších středoamerických domorodců) také nestavějí pyramidy a neprovádějí na jejich horních plošinách krvavé rituály, byť to jejich předkové podle záznamů prvních Evropanů, kteří s nimi přišli do kontaktu, dělali. A zprávy těchto Evropanů nejsou o nic více seriózní než zprávy o něco pozdějších lovců z afrických pralesů. Navíc, ti kolonizátoři byli maximálně zainteresováni na tom, aby původní kulturu domorodců co nejvíce pomluvili. Lovci podobné motivy neměli a neměli ani motivaci opačnou. Je třeba si uvědomit, že jejich zprávy pocházejí z doby, kdy v zoologických zahradách byli vedle exotických zvířat "vystavováni" i domorodci z těch samých krajů a nikomu to nepřišlo podivné nebo nekorektní.
Pochopitelně, o těch indiánských civilizacích máme archeologické důkazy, včetně pozůstatků lidských obětí, potvrzující ona svědectví alespoň v rámcové podobě. Nějaká udupaná plocha v pralese, opatřená hliněným "bubnem", jaké popisují zmínění lovci, je, pochopitelně a zcela zákonitě, po více než stovce let naprosto nedetekovatelná. I o náboženských rituálech našich pravěkých předků se zachovalo jen to, co se odehrávalo v jeskyních (obrazové galerie, stopy po náboženských tancích v Jeskyni tří bratří, rituálně uložené hlavy jeskynních medvědů apod.). O tom, co naši předkové v té době dělali pod širým nebem, nevíme (a bez vynálezu stroje času asi ani nikdy nebudeme vědět) naprosto nic. Nezachovaly se ani stopy po primitivních svatyňkách, předchůdcích pozdějších křesťanských kapliček a božích muk, které naši, tehdy ještě pohanští či polopohanští, předkové stavěli někdy do 11. století (alespoň podle církevních zápovědí z té doby) a v zapadlých částech přemyslovského státu snad i do dob ještě pozdějších.

Další souvislosti

Faktem je, že uvedené pozorování je těžkou ránou pro koncepci, že "lidé se liší od zvířat náboženstvím". Naopak, asi by stálo za to pátrat po podobných rituálech u některých dalších druhů zvířat, případně revidovat etologické záznamy jejich pozorování. Rituální interpretaci by klidně mohlo mít i známé stračí sbírání lesklých předmětů, i podobné chování některých druhů hlavonožců. Asi by se našli mezi tím, co o inteligentnějších živočiších a jejich chování již známe, i další kandidáti na "náboženskou interpretaci" jejich některých aktivit.
Je docela možné, že dostatečný rozvoj rozumu (spojovaný např. s "poznáním se v zrcadle", které ovšem není zcela férové vůči živočichům, kteří se orientují s upřednostněním jiných smyslů než zraku), povede zcela zákonitě k podobnému jednání. To by, pochopitelně, znamenalo strašlivou ránu pro všechny, kdo si vydělávají na "chléb svůj vezdejší" a odvozují svou politickou (a jinou) autoritu náboženstvím a jeho hlásáním, případně exkluzívními právy na jeho (des)interpretaci.
Jsem toho názoru, že do uvedeného ranku kritiky blábolů o exklusívnosti náboženství patří i ony mnou v pondělí zmíněné politicky nekorektní diskusní příspěvky, porovnávající rituální chování šimpanzů s některými náboženskými skupinami. Obávám se rovněž, že tyto příspěvky jsou pravdě daleko blíže, než by bylo hlasatelům organizovaných náboženství milé (a zejména těm, které tato činnost živí).
Můžeme se zcela jistě dohadovat na téma, zda tato rituální činnost byla už u společného předka šimpanzů a lidí, nebo zda vznikla nezávisle u obou skupin živočichů během následujícího, asi tři miliony let trvajícího vývoje. Také ovšem nevíme, jestli tento předek, jehož jsme my i šimpanzi zadkové, měl dost fištrónu na to, aby se poznal v zrcadle, jako my nebno šimpanzi. Je pochopitelné, že pro "ateistickou" interpretaci by byla lepší druhá možnost.

Pro člověka

Nicméně i tak lze říci, že náboženství není nic, co by nás nějak kvalitativně odlišovalo od nejrozumnějších zvířat.
Naopak, můžeme náboženství interpretovat jako určitou "duchovní" obdobu Darwinova hrbolku na ušním boltci (vzpomínka na dobu, kdy měli naši předkové špičaté uši, asi jako Tolkienovi elfové nebo pan Spock ve Star Treku) nebo kostrč (vzpomínka na dobu, kdy měli naši předkové ocas).
Za vývojově progresívní pak můžeme zcela jednoznačně prohlásit překonávání náboženství.
Ty, kdo se snaží náboženství prosazovat, pak můžeme přirovnat k nacistickým antropologům, kteří se snažili podpořit v populaci "původní árijskou" dlouholebost, která je jednoznačně regresívním znakem a nacházíme ji u primitivních lidských populací, velice často vymřelých. Případně ke snahám o "postaršení" současných plemen krav a koní směrem k jejich primitivním divokým předkům, jako byl divoký tur nebo divoký kůň (a tedy "rekonstrukci" těchto primitivních druhů.
Uvedené pozorování (proto)náboženského chování u našich "bratranců" je tedy pro náboženství zcela negativní až katastrofální zpráva.

2 komentáře:

  1. Když už jsme u těch rituálů - moji kocouři taky mají své neměnné rituály. Pěstují je jako muslimové své modlitby. Zda přitom uvažují Bohu nevím . neřekli mi to.
    Těžko se nalézá hranice mezi podobnými jevy. Často mi připadá, že je to skoro vždycky "prolínačka".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzhledem k tomu, že kočky jsou chytřejší než psi, bych tomu i věřil. Opravdu nevíme, co se v chlupatých hlavičkách našich domácách miláčků děje!

      Vymazat