Hate Free?

"Tohle už tu v naší nedávné historii dvakrát bylo. Poprvé se tomu říkalo (za protektorátu) 'Kuratorium pro výchovu mládeže', podruhé, za komunistů, 'Svaz československo - sovětského přátelství'."

Uvedeným citátem bychom mohli tento článek skončit dříve, než vlastně začal, a měli bychom dost pravdy. Pochopitelně, situace je vždy složitější, než jak ji může vystihnout jeden krátký citát.

Kuratorium

Tato organizace vznikla v době, kdy nás nynější staré země EU buď hodily nestydatě (některé v rozporu se spojeneckou smlouvou) přes palubu a jiné nás neméně nestydatě okupovaly a drancovaly a netajily se tím, že jejich konečným cílem je vylikvidování českého národa, přesně podle záměrů jistého pana Marxe, byť s ním formálně "nemluvili".
Část našich politiků se domnívala, že se něco podaří uchránit zavedením "hate free" chování populace vůči okupantům, aby nebyli drážděni a nechali národ přežít buď do své konečné porážky nebo do nějakého rozkladu svého režimu (jaký bylo možno v té době v počátcích pozorovat jak na režimu italských fašistů, tak i španělských falangistů).
Nemůžeme si vzít z nějaké zásobní líhně Evropu (jak se to dělá v biomedicínských oborech s bílými myškami), v níž by nacisté vyhráli, a studovat, zda by se uvedené naděje lidí kolem Emanuela Moravce naplnily, nebo zda by Němci uplatnili ono proponované "třetinu vybít, třetinu poněmčit a třetinu odsunout na Sibiř". Nicméně oficiálně se počítá s onou druhou možností a lidé z této organizace byli proto následně souzeni jako vlastizrádci (byť to mělo svoje peripetie od uznávání "odbojové povahy" těchto aktivit až po konečné vlastizrádcovství - také v návaznosti na britskou a sovětskou politiku vůči Hitlerovi).
Nicméně pořád platí, že šlo, u naprosté většiny zúčastněných, o chování BONA FIDE, vyvolané navíc naprosto infernálními podmínkami zvenčí.

SČSP

Tato organizace navázala na tradici prvorepubličních organizací tohoto zaměření, které přežívaly v podstatě do přepadení SSSR Německem i za okupace.
Zcela jistě byl původním cílem této organizace nějaký program pozitivní popularizace poměrů v SSSR (ve smyslu známých Fučíkových "reportáží") a vstřícnosti chování vůči tomuto státu. Tato organizace byla také začleněna do centralizované mašinérie státně komunistické propagandy. Ke členství v ní byli občané motivováni i tím, že za členství rodičů byly (v různých obdobích komunistické diktatury různě praktikované) bonusy pro přijímání dětí na střední, potažmo vysokou, školu.
Sovětští a jim ideově podřízení českoslovenští tvůrci této organizace ovšem poněkud podcenili, že se pohybují v národě Josefa Švejka, který dokáže přesným plněním befélů provést pravý opak.
Zejména ti sovětští pak podcenili kulturní a politickou vyspělost čechoslováků (zcela zákonitě, měli mozky vymyté sovětskou propagandou a lepší poměry, než byly v SSSR, si ani nedokázali představit).
Tyto věci se poté projevily tím, že značná část poznávacích zájezdů do SSSR (později pořádaná v rámci "azurového programu" i sesterskou organizací v Národní Frontě, SSM) se velmi snadno a velmi zákonitě "zvrhla" na v podstatě protisovětskou agitku, a to nikoli slovy, ale názorným předváděním. Což ještě mnohdy akcentovali stupidní a nadutí průvodci z řad sovětských partnerů.
Zkrátka většina z těch, co se z poznávacích zájezdů SČSP vrátili, případně i z těch, co absolvovali nějakou přednášku o poměrech v SSSR, se stávala těmi, kdo říkali (alespoň soukromě) "tohle, co jsme zde viděli, zavést u nás jen přes naše mrtvoly a kdyby se jim to podařilo, tak nám v hrobě bude líp".
A v podstatě nestačilo nic jiného, než plnit doslovně příkazy sovětských soudruhů a seznamovat naši populaci se sovětskou realitou, na niž soudruzi byli hrdí. Protože u nás byla tradice prvorepubličních civilizovaných poměrů (a kdo ji už nezažil, mohl ji vidět ve filmech pro pamětníky), nehledě k tomu, že realita komunistické diktatury v Československu byla oproti té sovětské výrazně příznivější (bez ohledu na bláboly profesionálních antikomunistů).

Hate Free

Toto "hnutí" je vysloveně protistátní a s antidemokratickým programem:

1. Nejsme okupováni islamisty, abychom museli doufat, že bezbřehá kolaborace povede k nějakému zmírnění našich osudů, nehledě k tomu, že z historie víme, že kolaborace s islámem se nikdy v dlouhodobější perspektivě nevyplatila, respektive že se vyplatila pouze těm, kteří se těch dlouhodobějších následků nestačili dožít. Zakládat nějaké "Kuratorium pro proislámskou výchovu mládeže" je naprostý a jednoznačně škodlivý nesmysl a z hlediska přežití národa a jeho kultury zcela bezperspektivní záležitost, byť se někteří proislámští aktivisté ve školství o něco podobného snaží.
2. Nemá ani cenu pořádat zájezdy do islámského světa za poznáním tamní reality. Jednak z toho důvodu, že tam už spousta našich občanů byla, jednak proto, že tuto realitu můžeme v podstatě denně vidět na zpravodajských serverech: Bezuzdné vraždění pro sebemenší, případně i jen vykonstruovaná, "provinění" proti islámskému "pravověří", které navíc není nijak definováno, takž si ho každá imámská zrůda vykládá po svém, nebo to nechá na svých podřízených, naprosto šílený útlak žen, srovnatelný útlak jinověrců, v podstatě v evropské historii (pominu-li oblasti Evropy okupované islámem) srovnatelný jen s útlakem Židů v nacistickém Německu, naprostá absence v Evropě běžných kulturních projevů, protože islám zakazuje hudbu, výtvarné umění, sport, silně (daleko více než komunisté) kastruje literaturu a další slovesnost, atd. atd.

Blábolilové, jací se shromažďují například kolem Britských listů, blekotají na téma, "jak Češi iracionálně nenávidí islám proto, že ho neznají". Pravý opak je pravdou: Právě poznání islámu a poměrů v zemích, které zachvátil, vede k nikoli "nenávisti", ale k rozhodnutí nepřipustit, aby takovéto poměry byly zavedeny u nás, a to i za cenu boje na život a na smrt (bez nenávisti, ta při vedení války jen škodí) proti těm, kdo se zde snaží tyto poměry navodit.
Faktem také je, že "Hate Free" dělá vše proto, aby zakryla před populací negativní stránky islámu a reality islámského světa. Dělá tedy pravý opak toho, co kdysi dělal výše zmíněný SČSP. Právě v tom spočívá záškodnictví této organizace.

Aktivistická kontraverze

V současné době hýbe veřejností a médii případ muslimské studentky, která je výbornou a ochotnou (a vše podobné kladné) studentkou gymnázia, ale současně propaguje islám.
Ředitel školy se hájí tím, že vůči takové silně pozitivní studentce nebude přece zasahovat.
Bylo by IMHO docela zajímavé, zda by pan ředitel stejně hájil studentku, která by propagovala aktivně nacismus a účastnila se na programech koheze našich občanů s nacistickou ideologií. Obávám se však převelice, že by sám vedl proti takové studentce postih i v případě, pokud by propagovala nikoli nacismus, ale i některé zcela legální politické strany, které našim samozvaným pseudodemokratům leží v žaludku.
Druhou, a ještě důležitější, věcí je, že každý normální člověk je nositelem vícero identit. Zcela jistě by nikdo nic neměl proti milujícímu manželovi, pečlivému otci, vynikajícímu společníkovi, perfektnímu klavíristovi atd., ale na druhé straně bylo nutno odstranit katana československého odboje, vysokého důstojníka SS, "trojku" či dokonce "dvojku" v hierarchii nacistické třetí říše, prostě zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. A to se ještě v době, kdy se o tom odstranění rozhodovalo, nevědělo, že byl rovněž jedním z aktérů konference ve Wannsee, v níž bylo definováno to, čemu se tehdy říkalo "konečné řešení Židovské otázky" a čemu my nyní říkáme jednodušeji "holokaust".
A zcela jistě by poslal Churchill i jeho podřízení do ... někoho, kdo by proti plánované akci britských parašutistů argumentoval onou první charakteristikou.
Takže, je mi velice líto, ona pozitivní charakteristika, kterou pan ředitel o oné dívčině všude po netu rozhazuje, má nulovou relavanci vůči jejím ideologickým aktivitám, asi jako Heydrichovo klavírní mistrovství vůči, rovněž jeho, "otcovství holokaustu".