Jak se připravit na islámistické teroristy?

Je jasné, že dříve nebo později dojde k nějakému většímu teroristickému útoku islamistů také na našem území. Jak bychom se na něj měli připravit?
Exituje mnoho věcí, které však vesměs přdstavují docela zásadní zásahy do mnoha zároveň provázaných zákonných i podzákonných norem, a v někteých případech by mohly být překážkou i proislamistické mezinárodní organizace a opatření, která si vynucují (jako je násilné odzbrojení obyvatelstva, tlačené ve prospěch islámských teroristů bruselskými agenty). Existuje však jedna věc, do níž by se dalo hrábnout vcelku jednoduše, novelizací jediného zákona. Jedná se o zákon č. 256/2001 Sb. O pohřebnictví.

Proč měnit tento zákon?

Je to z toho důvodu, že tento zákon definuje poměrně striktně zacházení s nebožtíky, včetně např. sebevražedných atentátníků, nebo při činu zlikvidovaných teroristů. V podstatě  by se mohl stát baštou obhájců islámských teroristů proti opatřením, která jsou navrhována dál. Z tohoto důvodu by stačilo do tohoto zákona vložit (nejlépe hned do §1) větu: "Tento zákon se nevztahuje na tělesné pozůstatky teroristů, ať zemřelých při samotném činu, nebo v souvislosti se střetnutím s bezpečnostními silami, nebo později popravených." Poslední tři slova jsou tam proto, aby se zákon nemusel měnit, pokud se demokratickým silám podaří prosadit obnovení trestu smrti za zvlášť závažné zločiny, kam islámský terorismus beze sporu patří.

Co si od toho slibuji?

Víme z mnoha zdrojů, že i velmi drsní teroristé jsou velice hákliví na to, aby se s jejich pozůstatky zacházelo podle "islámských pravidel". V Afghánistanu vzbudilo velikou nevůli (a to i u údajných místních spojenců), když euroameričtí vojáci spálili zahnívající mršiny Talíbanců, znečišťující okolí základny. V závětech teroristů z 11. 9. se jasně psalo, že se k jejich tělům nesmí přiblížit žádná žena, a že mají být pohřebena podle islámských rituálů, což v souvislosti s průběhem celé akce, kdy se nakonec tavila i konstrukce zasažených budov, působí velmi absurdně. Muslimové také těžce nesou to, že mršina Usámy bin Ládina byla hozena do moře.
Existuje řada indicií, podle nichž určité zacházení s mrtvolou považuje přinejmenším bigotnější část muslimů (nicméně to je právě ta, která je zdrojem nejvyššího rizika) za neslučitelné s následným odchodem hned do ráje. Ten je pro muslimy velice často hlavní motivací jejich teroristických aktivit.
Generálu Pershingovi, který v období před první světovou válkou bojoval proti islámským teroristům na Filipínách stačily kulky namáčené do prasečí krve a sádla k totálnímu zastrašení teroristů na několik desítek let.

Proč tomu tak je?

Hlavní nekompatibilitou mezi námi a muslimy je skutečnost, že muslim opravdu věří v tu snůšku pitomostí, kterou jeho náboženství hlásá. To je rozdíl jak proti ateisticky orientovaným osobám, tak i proti osobám křesťanské víry. Jednak existuje řada vlažných křesťanů, která by za existenci nebe a pekla nedala ruku do ohně (a rozhodně by se nešla odpálit do mateřské školky nebo vozidla MHD s představou, že odletí do ráje) a i ti opravdu věřící na nebe a peklo by si většinou nebyli jisti, zda by je takový čin, byť silně propagovaný jejich duchovním vůdcem, skutečně k odchodu do nebe vedl.
Další rozdíl je, že křesťané mají primárně slíbeno nebe. Nebylo tomu tak vždy, v průběhu prvního tisíciletí převládala představa poněkud kompatibilnější se současným islámem, totiž že jen někteří více-méně výjimeční jedinci pošupajdí do nebe, ale jinak veškeré masy křesťanstva propadnou peklu. Dnes je tomu tak, že křesťan se primárně má dostat do nebe a jen když si to podělá nějakými hříchy a ještě se vykašle na získání rozhřešení, alespoň na smrtelné posteli (jak to udělal třeba soudruh Husák, nebo jiní komunističtí papaláši), tak teprve po takovéto sérii vlastních zavinění a selhání bude postrkem expedován do pekla.
Na tomto zlomu v nazírání má patrně podíl skandál spojený s miléniem (1000 n.l.), kdy církev slibovala konec světa, otevření se nebe, příchod Krista coby soudce všech lidí atd. a zblblí věřící, strašení tím, že skoro jistě propadnou peklu, dávali církevníkům majetky a odcházeli v rouše kajícníků (skoro jako Sarka Farka v Hrátkách s čertem) na hory, kde se čekalo, že zde se nacházející lidé přijdou první na řadu. Poslední soud se nekonal a v rámci zažehnání těžké duchovní krize musela církev slíbit mnohem víc (i pro ni platí ono známé "nikdo vám nemůže dát tolik, co já vám mohu slíbit"), takže odtud patrně pochází ono "když si to sám nepoděláš, půjdeš do nebe". Takže křesťanovi na to nebe stačí v podstatě nudný život bez nějakých zásadních průšvihů. Poslední papež šel ještě dál, kdy slíbil spasení i těm, kdo vedou slušný život, aniž by formálně byli křesťany a prováděli náboženské úkony.
Islám naopak předpokládá nepříčinnost mezi životem na zemi vůči typu posmrtné existence. Alláh má naprostou libovůli, koho a jak dlouho bude grilovat v pekle (islám nezná očistec, ale na rozdíl od křesťanů zná dočasný pobyt v pekle, který tuto instituci, kterou navíc neuznávají všichni křesťané, do jisté míry supluje). Ani příkladný a zbožný život bez hříchu není naprosto žádnou zárukou, že dotyčný neskončí (alespoň dočasně) v pekle. Naopak může Alláh, zachce-li se mu, vyzvednout do ráje hned po smrti i největšího hříšníka (muslimové to prostě berou tak, že je Alláh bůh, a tak si dělá co chce a byl by hřích po něm chtít nějaké predikovatelné jednání, nebo ho dokonce za to kritizovat). Jedinou výjimkou z tohoto pravidla "že žádné pravidlo neexistuje" je smrt na džihádu, v souvislosti s níž Mohamed ujistil své následovníky, že v této situaci se okamžitě dostanou do nebe (vzpomeňme na slova husitské písně "kdo zaň [boha] život složí, věčný mieti bude" a "blaze každému, kdo na pravdě sende", slibující něco podobného).
Přesně tento fenomén je s to vysvětlit, proč i zdánlivě dobře společensky zaintegrovaní muslimové s prestižní a dobře placenou prací, manželkou a malými dětmi, jsou ochotni se dát na sebevražedné atentátnictví. Jistěže k tomu přispívá i to, že jsou hodnotově nastaveni na maximální sobectví, kdy je zajímá, že oni půjdou do ráje š*kat hurisky (gayové hurisáky) a nikoli následný osud jejich manželky (manželek) a dětí. Považuji za velmi pravděpodobné, že většina křesťanů by do zanechání rodiny v nouzi a opovržení coby ceny za své jisté spasení nešla (jistěže některé skupiny křesťanů ano, ale ty neudávají tón). Tímto fenoménem se dá vysvětlit i to, proč většina islámistických teroristů před spácháním svého činu chlastala, děvkařila, žrala vepřové a další haram pokrmy: Smrt na džihádu toto všechno "přebije" jako sedma ve ferblu. Jinými slovy, muslim, pojídající vepřo knedlo zelo a zapíjející to pivem nemusí být nutně tím, kdo se nadějně přizpůsobuje naší kultuře, ale klidně naopak tím, kdo už je rozhodnutý, že se půjde někam odpálit.

Takže znovu co s tím

Budeme-li mít uvedenou změnu zákona č. 256/2001 Sb. O pohřebnictví, mohli bychom s pozůstatky teroristů zahynulých při činu nebo na jeho následky (a pokud se dobabráme k trestu smrti za tyto činy, tak i popravených) zacházet podobným způsobem, jako ten výše zmíněný generál Pershing. Navíc bychom nemuseli pouštět jednoho teroristu coby svědka. Máme youtube a další podobné prostředky, které by pohřeb do prasečích vnitřností (nebo třeba použitých dámských vložek a dalo by se vymyslet i mnoho dalších "chuťovek") přiblížily muslimům celého světa.
Pokud by se z jejich řad ozvalo, jak strašlivý náboženský a rasistický útisk to je, tak by jim mělo být rázně odpovězeno, že sami říkají, že teroristické akce jsou neislámské, nemají s islámem nic společného, páchají je špatní muslimové, případně lidé, kteří se za muslimy jen vydávají - tak co se, k sakru, o tuhle neislámskou verbež starají.
Nebylo by od věci takovou akci nasimulovat předem s loutkou (mohli bychom se inspirovat třeba pitvou mimozemšťana nebo některými opravdu nechutnými filmy pana Švankmajera) a vystavit výsledek na webu s komentářem "abyste kluci islámskoterorističtí věděli, do čeho jdete v případě aktivit na našem území, a nefňukali potom Šejtanovi na kostnatém a a chlupatém ramínku, že jsme vás nevarovali" (ostatně i to následné fňukání v pekle - gay terorista by pochopitelně dostal šejtánku - by se dalo podobnými prostředky vizualizovat).

Pokud někdo takovou změnu v legislativě navrhne, tak alespoň budeme vědět, kdo ze zákonodárců (a politických stran) to s tímto státem a jeho obyvateli myslí dobře a kdo ne.