Autor se dojímá nadšením, že od roku 2020 budou přístupny veškeré vědecké výsledky zdarma. Pak z toho ovšem vyplyne, že nikoli veškeré výsledky, ale publikace a nikoli veškeré, ale jen ty, které vznikly na základě státem (případně unií) podporovaných grantů. Takže se netýká jiných typů grantů (jak budou řešeny práce, vzniklé na základě kooperace výzkumů zajišťovaných z různých zdrojů, je ve hvězdách) ani o práce ze států mimo EU (a opět je ve hvězdách případ dosti častého spoluautorství vědců z EU a ze zemí mimo EU).
Takže to trochu připomíná známý vtip o švédském pornografickém filmu "Dala baba vojákovi", který nakonec nebyl švédský, ale sovětský, nebyl pornografický, ale panoramatický, a jmenoval se "Balada o vojákovi".
Nehledě k tomu, že to 2020 je tak na úrovni známého popěvku, který kdysi proslavil Pavlínu Filipovskou:
"Prý v roce šedesátém šestém už bude dávno všude mír,
tak on že má být inženýr
a že by se mnou chodil normálně."
Případně onoho "A zítra již se bude tančit všude..."
Sdílení prací
Sdílení vědeckých prací a jejich výsledků, pochopitelně, probíhá i v současné době. Děje se tak dlouhodobě zavedenými metodami, k nimž je coby poslední novinka přidáno sdílení databází vědeckých článků. Řada časopisů má buď otevřený přístup ke všem článkům, nebo jejich části (zpravidla to pak autora stojí více peněz), nicméně tlak je na zpřístupnění jednoduše proto, že existuje fetišizace citací, především v krátkém časovém horizontu (což silně znevýhodňuje skutečně významné práce, mající nadčasovou platnost, např. J. G. Mendel by v Hirshově indexu a podobných ukazatelích totálně propadl), podle nichž jsou hodnoceni jak autoři, tak i samotné časopisy.Daleko větším problémem než přístup je fakt, že někteří nakladatelé vyžadují po autorech, aby prokázali osobní vlastnictví papírové verze čísla časopisu, z něhož citují nějaký článek (a legální, draze zakoupené, přístupy do vědeckých databází je prostě nezajímají). Majitelé nakladatelství se patrně touto formou snaží o udržení již zcela jednoznačně zastaralého modelu distribuce vědeckých časopisů vědcům nákupem jednotlivých čísel nebo předplatným. Problémem může být i stanovisko redakcí některých časopisů mimo EU, které pak začnou odmítat autory z EU.
"Ďábel" se prostě skrývá v detailech, které budovatelské skřeky EUrounijních politiků nijak neřeší, případně které jsou při pro ně charakteristické (ne)vzdělanosti a (ne)znalosti problematiky mimo jejich duševní obzor.
Na druhé straně většina prací na webu nějakým způsobem zpřístupněna je, dokonce (možná budou někteří čtenáři překvapeni) existují i pirátské weby, kombinující vlastnosti webů typu "uložto" s některými weby s "mládeži nepřístupnými" materiály.
Má to vůbec význam?
Naprostá většina vědeckých prací je pro laika zcela "nečitelná", protože navazuje na desítky dalších prací, které pouze stručně cituje či jen odkazuje, takže údaj typu "použili jsme roztok podle Autora [xy], pouze obohacený 0,17 procenty fruktózy" je pro běžného čtenáře naprosto bezcenný, pokud nesežene citovanou práci xy (a mnohdy se v ní pouze dozví, že ta jen tak a tak modifikovala (nebo bez modifikace převzala) metodiku, popsanou v práci xz).Existují jistě souborné a přehledné práce, které mohou být hodnotné i pro poučeného laika (věnuji pietní vzpomínku na Grygarovu sérii "Žeň objevů", která shrnovala pokrok v astronomii v uplynulém roce takovým způsobem, že to bylo přínosné i pro neastronoma), ale takových prací je relativně málo, alespoň ve vědeckých časopisech.
Existuje ovšem obrovské množství prací, kterých se uvedené opatření EU naprosto nedotkne, a které přitom jsou pro laickou (ale i odbornou) veřejnost potenciálně daleko přínosnější. Jedná se o bakalářské, magisterské a další absolventské práce z různých oborů studií, které zpravidla obsahují literární souhrn dané problematiky v kontextu širších souvislostí oboru, z podstaty věci pro laika daleko užitečnější než práce (byť v impaktovaném časopise), řešící nějaký naprosto dílčí a podružný problém.
Masarykova univerzita má přístupnou databázi všech absolventských prací (Lékařská fakulta od roku 2006), které jsou veřejně dostupné a jsou i nalezitelné přes internetové vyhledávače. Tyto práce představují pro laika daleko větší přínos než vědecké články v časopisech.
Některé vysoké školy (a hlavně humanitní fakulty a obory) se tomu ovšem brání, protože jejich absolventské práce jsou značně ubohé a demonstrují velmi nízkou úroveň daných oborů.
Jiné aspekty
Další věcí je, že se jak ve vědecké literatuře, tak i v absolventských pracech dají, pochopitelně, najít i informace, které mohou mít v širším kontextu problematickou hodnotu (např. jak uvařit yperit nebo nervový plyn, o výrobě výbušnin ještě účinnějších z běžně dostupných chemikálií typu "mají v každé drogérii" ani nemluvě).Postupy ve vědeckých či absolventských pracech také mohou být v rozporu s patenty (respektive restrikce plynoucí z patentů apod. se na práce tohoto druhu nevztahují), takže představa pana Bartečky, jak začnou "na koleně vznikat technické zázraky" je zcela mimo realitu, pokud někdo něco neudělá s patenty, které naprosto jednoznačně škodí a silně omezují vědeckotechnický pokrok a hlavně aplikaci jeho výsledků do praxe. "Zaříznutí" současné silně hypertrofované patentové a autorskoprávní legislativy by bylo počinem daleko významnějším, ale zcela jistě by to EU místo oslav jakési bezcenné bubliny, prakticky bez jakéhokoli významu, přineslo tvrdý boj s majiteli těchto práv. Do něčeho takového (tedy skutečně pro občany států EU užitečného) se EUroúředníkům pochopitelně nechce, a tak budou raději vymýšlet jen bezcenná šmé.
A k posledním výkřikům pana Bartečky:
"My jsme Evropská unie. My ji reformujme. Měňme ji k lepšímu. Nekopejme do ní. Kopeme tím do sebe."Je mi velice líto:
- my nejsme Evropská unie a spousty kauz, kdy nám bylo něco proti naší vůli bez diskuse nařízeno, nebo jsme byli "demokraticky" přehlasováni, jasně ukazují, že se s touto organizací nemůžeme sebeméně ztotožňovat
- EU je nereformovatelná, veškeré změny, které prodělala ve své nedlouhé historii, byly změnami jednoznačně k horšímu. EU také nemá naprosto žádné mechanismy, kterými by bylo možno vůli občanů prosadit. Komunistická i nacistická strana, mimochodem, takovéto mechanismy formálně měly a stejně jejich členům nebyly nic platné
- z předchozího bodu jasně plyne, že EU k lepšímu nelze změnit
- nekopeme do sebe, kopeme do zrůdné a odporné organizace, do níž jsme byli nahnáni podvedením většiny občanů (pokud bereme EU současnou a předslisabonskou jako jedno a totéž) agresívní lživou propagandou, respektive do postlisabonské EU jsme byli nahnáni, aniž by se nás kdokoli ptal (a kde se občanů ptali, tam to odmítli a stejně jim to nebylo nic platné)
Ostatně doufám, že v roce 2020 bude už EU někde ve společnosti zaniklých státních útvarů, od sumerských států po "třetí říši".
Žádné komentáře:
Okomentovat