Zasluhuje náboženství zvláštní ochranu?

Českem i sousedními státy hýbe "Koránová kauza". Mladá Slovenka pomočila, roztrhala a spálila Korán a vystavila video této akce na sociálních sítích.

Reakce

Fašisté, od našich sluníčkářů až po slovenské klerikály (a obdoby těchto sil v dalších zemích), začali vřískat o "hanobení", dotyčnou aktivistku, matku snad jednoho nebo více malých dětí, zatkli a vyhrožují až šesti lety vězení.
Demokratické síly naopak pořádají solidární akce, v Česku byl Korán veřejně pálen na několika místech (minimálně Náměšť na Moravě, Pardubuce, Praha - zde na více místech, vč. opékání vepřových buřtů nad hořícím Koránem, Příbram a Zlín; záběry z dalších pálení nejsou lokalizovány).
Naše lžimédia také zamlčela dosti podstatnou informaci: Tato mladá žena byla přepadena gangem vyznavačů islámu a opakovaně brutálně znásilňována. Spálení knihy, která takovéto akce posvěcuje, bylo důsledkem onoho zločinu. A, řekněme si to upřímně, náboženství, které "pokrývá" takovéto zločiny, si žádnou ochranu nezasluhuje, ani speciální, ani obecnou. Již tímto by tedy rozbor této kauzy mohl skončit. Leč pojďme dál.

Kontext

Věc má, pochopitelně, poněkud širší kontext: Opravdu si zasluhují speciální zacházení zločinci, kteří jednají ve jménu náboženství (ve smyslu úlev a beztrestnosti činů, které by v jiném než náboženském kontextu byly trestné)? Opravdu si zasluhují speciální ochranu knihy, vyzývající k explicitnímu násilí - genocidám a hromadným vraždám, znásilňování, prznění nezletilých atd. jen proto, že jsou "náboženské"?
Opravdu si Korán zasluhuje nějakou speciální ochranu "navíc" proti Mein Kampfu (nebo třeba Leninově Státu a revoluci), přestože výzvy k masovému vraždění jsou v něm daleko explicitnější než v těch dalších citovaných dílech? Opravdu si zasluhuje vyšší míru ochrany než Bible, v níž se vyskytují obdobné návody a příkazy (ostatně z ní se Mohamed významně inspiroval a některé části Koránu jsou v podstatě převyprávěné biblické příběhy, jen zpravidla ve více "krvavé" verzi)?
Je třeba si uvědomit, že Korán opravdu vyzývá ke genocidě nemuslimů (a Starý zákon přinejmenším některých konkrétních nežidovských etnických skupin a Židů, kteří odmítli Mojžíšovo "učení"), zatímco Hitler v Mein Kampfu i Lenin ve svých dílech (zejména těch, co byly zveřejněny před VŘSR) takto explicitně k masovému vraždění nevyzývají (byť píšou o "přemožení", "překonání odporu" apod.), přestože praxe, jakmile se dostali k moci, si s tím Mohamedem (nebo třeba Mojžíšem) v ničem nezadala, jen byla akcentována jejich lepším technickým zázemím.

Dobový kontext

Je třeba si uvědomit, že obecenstvo jak Mojžíše, tak Mohameda (a mnoha dalších náboženských vůdců) nebylo s to akceptovat myšlenky, které by nebyly zabaleny do náboženského hávu. "Náboženskost" těchto projevů je prostě dána primitivností posluchačstva (a proponovaných následovníků) a ničím jiným.
Hitlera, hlásajícího v raném středověku (a ještě na jeho zaostalé periferii) nadřazenost árijské rasy a podobné "vědecké" nesmysly, by si patrně nikdo nevšiml. Mohamed, stavějící se do pozice "dalšího židovského proroka" a současně hlásající nutnost vyvraždění všech Židů s tím, že mu to diktuje sám bůh ústy archanděla Džíbrajíla, by ve Výmarské republice nebo poválečné Vídni skončil ve vypolstrované cele.
Jsem ovšem přesvědčen, že pokud bychom nějakým strojem času prohodili Hitlera a Mohameda jako nemluvňata, tak by mezi nacismem a islámem, jak je známe z naší historie (i současnosti, bohužel) a jejich takto vzniklými alternativami byly rozdíly jen minimální a pro praxi zanedbatelné.
Už tedy z toho důvodu, že mezi primitivy rané historie v podstatě nemohlo vzniknout jiné učení než náboženské (alespoň ne takové, že by se masovně šířilo a bylo populací primitivů široce akceptované), neměli bychom na náboženská učení klást jiná měřítka než na učení ryze sekulární, jaká vznikala v pozdějších dobách.
Na druhé straně: Jak nacismus tak i komunismus obsahují ve svém jádře tolik nesmyslných a iracionálních prvků, navíc "pojištěných" jejich nekritizovatelností, stejně jako je tomu u náboženských dogmat, že rozdíl mezi nimi, a tím, co někteří prohlašují za náboženství, je prakticky minimální. Proto se také klerikálové s většinou těchto totalit dokázali nějak domluvit, byť třeba ne hned.
IMHO kdyby na svět vystoupil Satan, tak by se k jeho trůnu seběhli preláti, imámové a rabíni (a další podobní náboženští představitelé a vůdcové, zejména abrahámovských náboženství) a nadšeně by mu nabízeli oboustranně výhodnou spolupráci, jak to dělali v případě nacistů i komunistů.

Problematika "zbožnosti"

Existuje studie na odděleně vychovávaných sourozencích (v USA), která ukazuje, že prožívání religiozity (ve smyslu jak moc jedinec náboženství vnitřně prožívá a jak moc se v této oblasti angažuje) je z několika desítek procent dědičné.
Považuji za pravděpodobné, že tato studie z důvodu relativně malých rozdílů v religiozitě na území USA s vysokou pravděpodobností vliv dědičnosti podceňuje. Jako druhou hypotézu nad touto studií si dovoluji proponovat, že tendence k zastávání iracionálních, ale nereligiózních, politických názorů (a zejména fanatického, bez korekce na realitu) bude s tendencí k vyšší míře religiozity pozitivně korelovat, respektive že se tato formy chování budou vzájemně substituovat na základě míry religiozity celé společnosti. Takže ti, z nichž by se v oproti nám religióznější společnosti rekrutovali náboženští fanatici, dnes a v naší společnosti "neuznávají Zemana presidentem", případně, přes naprosto zjevné devastační důsledky, "bojují za bezzásahovost" na Šumavě.

Potřeba náboženství

Jsem toho názoru, že část populace je prostě invalidní a to náboženství potřebuje, aby zvládala stresy a rozpory každodenního života. Část to má asi vrozené (viz předchozí text), u části to může být reakce na nějaké trauma apod. Pokud do této kategorie zařadíme, IMHO zcela korektně, i trauma způsobené náboženskou výchovou v dětském věku, zpravidla v rodině, tak patrně mnoho "nevysvětlitelných věřících" nezbude (případně bude vizualizována část lidí, kteří náboženství hlásají také, ale z ryze zištných důvodů, aniž by na ně sami věřili).
Dobře, dejme jim to. Jestliže si zasluhují speciální zacházení invalidé na vozíčku (ať už vrozeně invalidní nebo po úrazu) nebo třeba lidé se smyslovým postižením (příčiny dtto), tak proč ne lidé postižení takovýmto způsobem?
Jestliže ovšem řekneme "A", tak z toho logicky plyne i "B": Zdálo by se nám nesmyslným, pokud by se nějaké sdružení vozíčkářů zasazovalo za to, aby se lidem povinně usekávaly nohy, protože "ježdění na vozíčku je jediné správné", případně sdružení nevidomých zasazující se o to, aby se malým dětem povinně vyloupávaly oči, "protože správné je být nevidomý". A zcela jistě bychom tvrdě zasáhli, pokud by tyto skupiny přešly od slov k činům.
Zcela logické je, že bychom tedy měli zasáhnout i u těch invalidů náboženských a bránit jim ve vnucování svých bludů lidem, kteří takto postiženi nejsou. A z toho pochopitelně plyne, že "náboženské texty", adorující šíření náboženství, by neměly požívat ochranu žádnou, respektive jen naprosto stejnou, jako např. příručka o zprovoznění televizoru nebo návod na obsluhu myčky.

Současný kontext

Pokud se podíváme na "náboženství", vytvořeném spisovatelem SF Ronem Hubbardem (dianetika), pak vidíme, že by opravdu nebyl problém stvořit náboženství, které by se stalo konkurentem islámu (i křesťanství a judaismu, případně dalším). Zcela jistě by se dalo koncipovat i tak, aby nebylo antivědecké (všechna tři "abrahámovská" náboženství jsou ve své podstatě antivědecká), což by mu přineslo komparativní výhodu v následných střetech.
Takové náboženství by si zasluhovalo stejnou míru ochrany ze strany státu a výsledkem by mohl být zmatek, pokud by se pustilo do křížku s některým "tradičním" náboženstvím.
Budu hodně ošklivý: Ono by se to dalo udělat klidně i "skrčkou", jako nová forma křesťanství (sekta, hnutí), což by paralyzovalo snahu zločinců na postech státních úředníků "neuznávat netradiční náboženství", pro kterou ovšem neexistuje jediný legislativní podklad.
Je docela možné, že k něčemu podobnému budou muset současní ateisté sáhnout (potenciálně by pak měli u nás kolem 7 a něco milionů věřících), aby paralyzovali pronáboženské řiťolezení našich převážně z ateistických peněz placených úředníků.

Další důsledek "incidentu"

Už jsem v přehledu událostí konstatoval, že pokud Kotleba není úplný magor (jakože se dá předpokládat, že není), tak by měl být schopen vytřískat ze zmíněného incidentu výrazný nárůst preferenci, a to i od lidí, kteří by ho jinak nevolili. Já osobně nad Kotlebou zrovna nejásám, ale považoval bych ho jednoznačně za menší zlo než formálně demokratické politiky, podkuřující a službičkující islámistické totalitě.
A vždy budu sympatizovat spíš s matkou malých dětí, která pro ně chce lepší budoucnost a dere se o ni, než s neplodnou (či alespoň bezdětnou) stařenou, která, až bude za pár let umírat, může posledním dechem pronést leda "po mě potopa", protože tu po ní zůstane jen rozvrat a zmar.

"Koránová kauza" opět a názorně ukázala, kdo je kdo, tentokrát v měřítku alespoň V4, které síly jsou opravdu demokratické a kdo pod pláštíkem "boje za náboženskou svobodu" bojuje za zavedení krajně nedemokratických poměrů, proti kterým (pokud by se je těmto antidemokratům podařilo navodit) by se jevila i éra nacistické okupace jako něco výrazně méně zlého.