úterý 19. prosince 2017

Nastane našemu státu významná chvíle?

Narážím, pochopitelně na povídku Šimka a Grosmana "Jak jsem se naučil kouřit", v níž se píše, že v životě človeka existují významné chvíle, jako přijetí do pionýra, vyhození z pionýra ...

Schulzova reforma

Soudruh Schulz se nechal slyšet, že hodlá prosadit reformu EU, která by znamenala přijetí federální ústavy a udělala z EU "Spojené státy evropské". A která země by na to nepřistoupila (a zašklebil se přitom významně východním směrem), ta by byla z EU jednoduše vyhozena.
Tedy žádná "dvourychlostní Evropa", jak o tom nedávno bájili jiní, ale buď tvrdé podřízení se fašistoidnímu bruselskému neomarxistickému centru, nebo vyhazov.
K tomu opravdu není možné dodat nic jiného než: "Takové štěstí, že by nás mohlo potkat?"
Což už, na rozdíl od bývalého vrcholného bruselisty, postiženého alkoholickou demencí, akcentovanou zážitky z bruselské funkce, jiní pochopili a sevřely se jim hýždě, protože je jim jasné, že spousta států se ráda nechá z EU vyhodit, už jen s představou obejití se bez martýria, které tč. prožívá Velká Británie.
Je to trochu podobná situace, jako když kdysi Husák, stižen senilní demencí, prohlásil, že přece v Československu nikoho nedrží, kdo chce, může jít, načež si spousta lidí zařádala o emigrační pasy. A komunistická věrchuška musela makat, aby následky toho žbleptu nějak zlikvidovala.

Mohou existovat "Spojené státy Evropské"?

Proeurounijní agitátoři nám blekotají, že jejich vzorem jsou USA, a že "Spojené státy Evropské" by měly na světovém politickém i ekonomickém kolbišti podstatně vyšší váhu.

Problém vidím ve dvou věcech:
  1. Osady, z nichž vznikly USA, měly za sebou nedlouhou historii, navíc ovlivněnou tím, že byly kolonizovány z jednoho centra - Velké Británie (akvizice francouzských a španělských území přišla až později, holandská kolonie na území státu New York už byla silně pobritštěná a pod britskou správou). V této historii rozhodně nebyly vzájemné války, vedené navíc s genocidními úmysly (pominu-li války proti původnímu obyvatelstvu, které do vzniku USA nemělo co mluvit). Historie evropských států je něco naprosto jiného, než je realtivně krátká existence britských kolonií na atlantickém pobřeží USA. V Evropě existuje více než tisíciletá historie vzájemných konfliktů a brutálně vedených válek, která v podstatě trvá dodnes, byť po druhé světové válce se jedná o "zastupující bojiště", jako byla bývalá Jugoslávie. Od 20. století (ale příklady by se našly i v dávnější minulosti) měly některé z těchto konfliktů naprosto jasný genocidní charakter a reminiscence na ně jsou pořád ještě živé, protože v současnosti ještě dožívá jak část vrahů, tak i "nedovražděných" obětí. Pochopitelně, naživu jsou potomci aktérů těchto konfliktů, kteří svou zátěž nesou ve své rodinné historii. Vzpomínám na před několika lety napsaný názor pana Kovanice, že Němcům (jako židovský míšenec) odpustí až poté, co ožijí ti z jeho příbuzných, kteří byli jimi vyhlazeni v koncentrácích. Pochopitelně, i další evropské národy mají z doby okupace své mrtvé, jejichž ožití jako podmínka odpuštění by mohlo být požadováno.
  2. EU je silně nedemokratická. Pokud bychom vzali ústavu USA a "nasadili" ji na EU, byla by to pro její věrchušku katastrofa, protože by přišla o řadu pravomocí, které si usurpovala. Navíc by tím byla dána do rukou občanů moc se této věrchušky zbavit při nejbližších volbách do federálních zastupitelských orgánů podle US vzoru, majících srovnatelné (nebo dokonce stejné) pravomoci jako zákonodárná moc v USA. Pravděpodobně by ovšem už během zavádění této legislativy došlo k tak dramatickým rozepřím, jak na úrovni jednotlivých států, tak i mezi členskými státy a rovněž mezi centrem a členskými státy, že by se EU pravděpodobně rozpadla dříve, než by byl tento proces dovršen.
Obávám se, že jediným "vzorovým státem", který by mohla EU kopírovat (a k němuž mílovými kroky také spěje) je stalinský SSSR, který byl sice formálně svazkem států (některé měly dokonce svá "nezávislá" zastoupení v OSN), ale v reálu se jednalo o tuhou a silně centralizovanou diktaturu.
Pokud tedy soudruh Schulz pošilhává po nějakém vzoru, tak je to uspořádání SSSR, v němž by se mu patrně líbila pozice soudruha Stalina.
Pochopitelně, o takové "spojené státy evropské" nikdo se zdravým rozumem nestojí a přesvědčených neomarxistů v západních státech EU je natolik málo, že tento projekt nebude mít nejspíš dostatečnou podporu ani tam. Pokud jde o země bývalého východního bloku, které se z podobného (a, bohužel, v mnoha ohledech na konci své existence liberálnějšího) režimu horko těžko vymanily na konci 80. let minulého století, a realitu toho, co hlásají jako ideál neomarxističtí fašistoidé mají zdejší občané ještě v čerstvé paměti, tak v těchto státech bude mít tento projekt podporu ještě výrazněji nižší.

Čím hůř, tím líp

Probruseloidé, eurohujeři a podobní nyní tedy (až na pár naprosto nekritických blbů) mají hýždě pořádně sevřené, protože jim dochází, že Schulzův projekt může znamenat konec jejich parazitování na evropském obyvatelstvu cestou bruselských peněz - dotací, grantů apod.
Nicméně my ostatní bychom měli tento projekt spíše uvítat, protože jeho rychlé nasazování do praxe by znemožnilo "salámovou" techniku zavádění totálních hovadin, z nichž se tento projekt bude skládat (nic jiného se v něm nenachází), případně techniku "pomalého vaření žáby".
Naopak, řada lidí, kteří by se dali zmanipulovat v případě velmi pomalého nabíhání bruselistické totalitní diktatury s cílovým rokem 2100 nebo ještě vzdálenějším, se v případě umístění cíle v polovině příští dekády (a tedy za necelých deset let) přidá k opozici, od níž by se jinak distancovala a dala se školenými lháři, agitujícími pro EU, ukecat, že "to nebude tak špatné, jak to tvrdí 'populisté, xenofobové a fašisté'" (= jak se toho obávají normální lidé).
Takže ano, soudruhovi Schulzovi a jeho alkoholem devastovanému mozku bychom měli zatleskat, a to hodně hlasitě. Měli bychom ho také podpořit (sice nevím jak, ale měli) proti té "rozumnější" části bruselistických politiků, která sice chce to samé jako on, ale nepočíná si při prosazování těchto zrůdností jako slon v porcelánu.

A "vyhození z EU", směřující k totalitě sovětského nebo maoistického typu, bychom měli, hned poté, co k němu dojde, oslavovat stejně jako rozbití Rakouska - Uherska v říjnu 1918.

2 komentáře:

  1. Mozna to bude jenom chlastem, ale nedivil bych se kdyby bral neco "lepsiho". To mi koneckoncu prijde jako jedine rozumne vysvetleni chovani cele euroverchusky.

    Nicmene, aspon se konecne naslo neco v cem s tim soudruhem souhlasim a zcela uprimne mu preju uspech.

    https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/25353814_2057965147767757_1426810612776391527_n.jpg?oh=a4802b708c75164bb50ddb5227090269&oe=5AB88438

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, vidím to stejně: „Jen tak dál, soudruhu Schulzi!“, chtělo by se zvolat.

    OdpovědětVymazat