Antarktida bez pobřežního ledu

Problém ledovce na Sneffelsu souvisí ještě s dalším problémem, a tím je "Antarktida bez ledu".

Staré mapy

Staré mapy zakreslovaly na jihu Země kontinent. Měl tam být mj. proto, že měl zajistit, aby se zeměkoule nepřevážila a zůstávala jižním pólem dolů. Tato představa, pochopitelně padla s poznáním skutečných mechanismů pohybu Země, včetně faktu, že se čas od času "překocuje" v Milankovičových cyklech,  vedoucích ke střídání ledových a meziledových dob. Využil ji ovšem T. Pratchett coby zeměplošský "vyvažovací kontinent".
Nicméně problém spočívá v tom, že obrysy oné "Terra australis incognita" do značné míry kopírují skutečné obrysy Antarktidy, pouze nadhodnocují její velikost. V reálu se skutečná Antarktida, s výjimkou poloostrova a řady navazujících ostrovů, směřujících k nejjižnějšímu cípu Jižní Ameriky, vejde dovnitř jižního polárního kruhu a její přesahy jen nepatrné a často tvořené přípobřežními ledovci. Antarktida starých zeměpisců sahá od pólu k severu cca dvojnásob daleko. Nicméně za důležité považuji, že Antarktida je na nich zakreslena ve stejném, charakteristickém tvaru se dvěma zálivy, jejichž spojnice míjí pól. Tak, jak to v reálu je, ovšem s tím, že tyto zálivy jsou dnes zaplněny ledovými bariérami a jejich rozsah (jak by vypadaly bez ledu) je znám až od konce minulého století. Kdo tyto mapy zakreslil, musel mít vybavení stejné nebo lepší než my, nebo vidět Antarktidu s podstatně menším rozsahem zalednění.

Autoři starých map.

Protože nevěřím ani na dänikenovské mimozemšťany, ani na lovecraftovské Staré či Cthulhu, museli mapy Antarktidy namalovat lidské ruce. Čí mohly být?
Za antického tepelného optima (cca o dva stupně vyšší teplota než dnes) se po mořích proháněli Féničané a ve službách egyptských faraonů dokonce obepluli celou Afriku (mohli, protože Egypťané měli průplav mezi Nilem a Rudým mořem, který plnil stejnou funkci, jako v současnosti průplav Suezský). O této výpravě se zachovaly zlomkovité údaje. Dokážu si představit, že o dalších výpravách se nedochovalo vůbec nic, bez ohledu na to, že byly provedeny. Jen získaná fakta nějak "prosákla" do antických představ o rozložení pevnin na Zemi.
Za předchozího klimatického optima se po mořích proháněly neméně zdatní mořeplavci z Kréty, kteří prokazatelně pronikali až do Atlantiku. O jejich cestách se nezachovalo vůbec nic, protože při zničení krétského soustátí Achájci (pravděpodobně po katastrofálním výbuchu sopky u ostrova Santorin) došlo ke kulturnímu přeryvu (zachovaly se tabulky v lineárním písmu A, ale nejsme s to je rozluštit a nevíme si rady ani s obrázkovým písmem na disku z Phaestu), který byl ještě jednou zopakován po Dórské invazi (kdy Řekové přestali používat lineární písmo B a až po čase upravili pro potřebu svého jazyka fénickou abecedu), takže se nám z dob mezi dobytím Kréty a nástupem Dórů zachovaly jen útržkovité pověsti, které jsou součástí starých řeckých bájí, a veršovaný epos o dobytí nepřátelského či konkurenčního města v Malé Asii, Ilias a Odyssea.
Lze považovat za pravděpodobné, že Mínojci měli styky s Egyptem, a že se tam mohli vydat někteří uprchlíci po zmíněné přírodní katastrofě ještě před nájezdem Achájů. A s nimi se mohly dostat do rukou egyptských kněží (a touto cestou i antických učenců) informace o výsledcích mínojských výprav. Sami Egypťané nebyli mořeplavecký národ, ale listy tabáku, nalezené v některých mumiích, naznačují, že minimálně brali mořeplavce (jako byli ti Féničané) do svých služeb. Totéž mohli ostatně dělat i dříve s Mínojci.

Co tedy tyto mapy říkají

Tyto mapy ukazují, že v dobách na hranici historie a prehistorie bylo pobřeží Antarktidy bez ledu, alespoň v létě, asi jako v současnosti pobřeží jižního Grónska nebo Islandu. Byla tam pravděpodobně i bohatší vegetace a větší spektrum živočichů, včetně velkých čtyřnožců. Pravděpodobně se tam daly pěstovat i nenáročné plodiny typu pohanky. S tou se mohli Mínojci i Féničané seznámit při svých výbojích na sever Evropy, a pokud v té době už měli představu o tom, že po překročení rovníku teploty zase klesají, mohli se jí záměrně zásobit. V případě obeplutí Afriky totiž Féničané dvakrát zastavili, zaseli obilí, nechali ho vyrůst, sklidili ho a s novými zásobami cestovali dál. Je jasné, že kvalitní plánovač výpravy do studených končin by k tomuto účelu sáhl po pohance nebo jiné severské plodině.
Antarktida zcela jistě byla i v tehdejších dobách bohatý lovecký revír, od ryb přes tučňáky až po ploutvonožce a v jejích vodách byly k ulovení i velryby. Proto i jakákoli výprava do těchto končin mohla přežít z místních potravin (včetně různých jedlých bobulí a lišejníků).
Antarktida je takovým revírem i dnes, pouze je chráněna jako rezervace. Pohanka by v nejsevernějších částech Antarktidy v chráněných polohách patrně vyrostla a dala úrodu i v dnešní době.
Jak si vysvětlit větší rozlohu Antarktidy na starých mapách?
Jsem toho názoru, že tato chyba je jakýmsi nepřímým důkazem jejich pravosti. Zeměpisná šířka se v té době určovala pomocí dosti primitivních zařízení, která paradoxně dávají největší chybu v okolí pólu, kdy se velice nesnadno (zejména na plovoucí lodi) určí čas kulminace Slunce nad obzorem. Navíc při jeho malé výšce nad obzorem existují jevy, jako je lom šikmých paprsků v atmosféře, které dále do měření vnášejí chyby (ve smyslu nižší zeměpisné šířky). Dalším problémem je, že plavba v subpolárním moři patrně ovlivňovala i měření rychlosti plavidla. Všechny tyto (a patrně i další) faktory mohly vést k nadhodnocení velikosti Antarktidy v datech od samotných mořeplavců.
Druhou věcí je, že antičtí učenci, kteří dávali dohromady finální mapy a glóbusy, skutečně považovali "Neznámou jižní zemi" za jakési vyvážení pevninských mas na severu (měli alespoň přibližnou představu o velikosti Eurasie), a tak mohli i +- správné údaje od plavců "opravit" směrem k větší rozloze této pevniny.
Další věcí je, že, dle mého soudu, vůbec není nutno složitě bádat nad tím, proč a jak je Antarktida na starých mapách pootočena oproti realitě. Jednak opět v létě, kdy Slunce kulminuje jen velmi zvolna, je poledne určitelné jen velmi obtížně, jednak patrně tito staří plavci neměli k dispozici dostatečně kvalitní hodiny (to byl problém až do poslední čtvrtiny 19. století). Dalším problémem je, že i obrys kontinentu poledníkově +- správný musel dělat opět problémy geografům, kteří nevěděli o Americe, respektive její pobřeží (kde o něm věděli) považovali za východní pobřeží Asie (a motaly se jim dohromady údaje o velikosti Asie s údaji o poloze a vzdálenosti protějšího břehu Atlantiku).

Výpověď starých map

Ta je jasná. Anratktida byla patrně někdy na pomezí prehistorie a historie na pobřeží bez ledu, zátoky, dnes naplněné ledovými bariérami, byly v letním období nezamrzlé, nanejvýš zamrzající normálním ledem, umožňujícím sledovat linii pobřeží i z poměrně primitivních plavidel (patrně veslice s nějakými pomocnými plachtami).
Když tedy dnes tají "miliony let staré ledovce v Antarktidě", jedná se o naprosto stejnou situaci, jako když před několika lety roztál "miliony let starý" ledovec v Grónsku a obnažil vikingskou vesnici někdy z 12. století.
Jinými slovy, blábolení o katastrofálním tání ledovců a jakéže to bude mít šílené následky, je naprostý nesmysl. Tyto ledovce jsou relativně mladého data, ještě v době rané historie lidstva prostě alespoň na pobřeží neexistovaly a žádná šílená katastrofa, při níž hoří lesy a v oceánech se vaří voda, prostě nenastala. Maximálně jen ve vyprávění Barona Prášila, který ve vroucí vodě rovníkového moře lovil na návnadu již uvařené ryby, schopné po položení na talíř okamžité konzumace.
Celá tato historie opět silně diskredituje globální oteplismus a jeho hlasatele.

Ostatně myslím, že pokud by oteplisté věřili tomu, co hlásají, horovali by pro rozvíjení jaderné energie, která je jediná dostatečně výkonná, spolehlivá a současně i bezuhlíková. Protože to nedělají, musejí si, alespoň jejich vůdcové, být vědomi toho, že je to celé jen podvod.