Jak jsem šel zapálit svíčku

O pietní akci za oběti včerejšího islámskoho teroristického útoku u kavárny Muzeum, kde sídlí francouzské kulturní středisko, jsem se dozvěděl až dnes po poledni. Nějak mi to vyšlo, takže jsem tam vyrazil. S výběrem léků pro kocourovo očičko jsem spojil návštěvu poblíž veterinářů otevřené vietnamské prodejny značky "všehochuť", kde jsem dostal koupit svíčku.
Cestou do centra jsem ještě zaplatil na poště SIPO, vybral kocourovi oční kapky a prošmejdil pár hlavních obchodů.
Na akci jsem dorazil těsně po 18. hodině. Bylo tam asi 100 lidí a něco, další přicházeli. Mezi přítomnými jsem vedle češtiny slyšel i francouzštinu, akce se patrně účastnili i zde žijící obyvatelé Francie. Část lidí držela francouzské vlajky, další portréty zavražděných.
Svou svíčku jsem zapálil od jedné z již hořících a usadil na jednom z mála volných míst na stojánku před plotem. Za plotem byla kamera a někdo před ní předčítal, patrně zprávu o zdejší pietní akci. Mám pocit, že francouzsky, ale ruku do ohně bych za to, vzhledem k větru a šumění davu nedal.













Moje svíčka je někde vpravo vzadu

Kolem 18.15 byla kamera po pár záběrech na hořící svíčky sbalena. V té době akce kulminovala a bylo tu, přes velice krátkou dobu na svolání i naprosto hnusné počasí (mrholení a teplota kolem nuly, cestou domů to místy ošklivě klouzalo), mezi 150 až 200 lidmi, přesněji si netroufám odhadnout. Naštěstí si islamističtí quislingové netroufli na nějakou "protidemonstraci".
Kolem 18:25 se shromáždění začalo rozcházet.

a co se mi tak honilo hlavou ...

• halasné odsuzování teroristického útoku v Paříži poněkud připomíná kombinaci "zlý policajt" (teroristé) a "hodný policajt" (oni odsuzovači teroru). Přitom je jasné, že se jedná o ryze psychologický trik (viz učebnice kriminalistiky, psychologie, ale i detektivky), včetně toho, že konkrétní policajti si ty role u různých vyslýchaných prohazují
   
• teroristé i odsuzovači teroru jsou dvě strany identické mince, nelze je oddělit a jedni bez druhých nemohou existovat; personálně jsou zaměnitelní, nehledě k tomu, že nelze vyloučit ani to, že atentátníci (prý mluvili perfektní francouzštinou) se klidně mohli podílet i na tvorbě textů atentát odsuzujících (vzhledem početnosti muslimů znalých francouzštiny možné, ale málo pravděpodobné, v případě nějakého pro muslimy méně obvyklého jazyka bych té pravděpodobnosti nějaká procenta přihodil)
   
• blábolení "zástupců muslimů" velice připomíná  rovněž agitační výkřiky Němců v době "podivné války", kdy Francie v souvislosti s přepadením Polska Německem vyhlásila válku a obsadila hranice, ale dál se nehrnula; její prvoliniové jednotky byly pod palbou agitace z megafonů na téma, jak jsou Němci a Francouzi "evropští bratři", jak by na sebe neměli střílet, ale vzájemně se uznávat a respektovat, atd. Což nijak nevadilo Němcům tyto oddíly převálcovat, jakmile Hitler pískl do útoku. Nicméně je pravděpodobné, že tato psychologická válka se na bojeschopnosti prvoliniových francouzských oddílů podepsala (alespoň to experti na tento druh války předpokládají) a přispěla k tomu, že jimi Němci projeli jako nůž máslem, o což v podstatě jde i těm muslimům.