Svoboda panoramatu

Tento problém velice dobře charakterizuje rozpornost textů Petra Žantovského a Štěpána Kotrby, který dokonce neváhal a sesmolil na Žantovského udání.

Věcně jde ve sporu o to, že Žantovský upozornil na věc, která se upekla v komisi EUroparlamentu. Takováto usnesení sice podléhají ještě dalšími procedurami, ale pokud nedojde k velmi výraznému odporu obyvatel EU, případně vlivných organizací, jsou tato rozhodnutí "cestou padajícího exkrementu", kterou ad nauseam popisuje pan Kotrba ve svém textu, překlopena do výsledného rozhodnutí EU, závazného pro všechny členské státy. Normálně také přísliušné usnesení vejde ve všeobecnou zámost až na závěru celé procedury, kdy je ve stavu již prakticky nevratném (při zachování stávajících byrokratických procedur EU).
Přesně stejným způsobem se dostaly do stavu závazného pro národní legislativy debility typu zákazu klasických žárovek nebo korupční normy typu podpory "obnovitelných zdrojů". A v době, kdy se o nich obyvatelstvo EU dozvědělo a začalo brblat, byrokraté s úsměvem prohlašovali: "Měli jste se ozvat asi přede dvěma roky, kdy se o tom dalo hlasovat, teď už se s tím nedá nic dělat."
Pan Žantovský neudělal nic jiného, než že upozornil na vznikající problém právě v období, kdy se s ním i podle EUrobyrokratů dá něco dělat. Udělal to s určitou mírou zjednodušení, aby tupý dav propagandou debilizovaných obyvatel EU pochopil, že řvát je nutné začít hned, a nikoli po uplynutí dalších "demokratických" procedur, popisovaných panem Kotrbou. Pokud by tam vypsal to, co vypisuje pan Kotrba, tak by nejspíš naprostá většina čtenářů "zhasla" někdy v první půlce textu a posluchači rozhlasu by při jeho čtení ještě dávno před pointou přepnuli na jinou stanici. Už jen pouhé konstatování, že budou ještě probíhat desítky byrokratických a jedna pseudodemokratická procedury, než nám to bude závazně nařízeno, by podstatu věci zamaskovalo a výrazně oslabilo její mobilizační potenciál. Přičemž pro cokoli, co EU hodlá zavést, platí, že zlo je nutno zarazit v samotném počátku. Pravděpodobně právě proto jsou panem Kotrbou citované procedury tak nesmyslně nepřehledné a složité, aby prostě 90 % a něco obyvatel EU nebylo s to postřehnout, co se na ně reálně chystá.
Z tohoto pohledu se pak není třeba divit pěně u huby zastánců omezení svobody panoramatu, když se objevily texty popisující podstatu věci a vynechávající tuny irelevantních blábolů, nemajících žádný praktický význam. A vypadá to, že si vynutily (alespoň prozatím) přinejmenším silné omezení tohoto opatření, které by v podstatě zkazovalo fotografovat a pořizovat videa ve veřejném prostoru.
U pana Kotrby, coby sochaře (alespoň jak to o něm píší Britské Listy v charakteristice autora), lze očekávat, že je spíše zainteresován na zpoplatnění panaramatu. A pokud ne osobně, tak přinejmenším jako člen určité profesní skupiny, která by z toho měla benefity.
Pokud výše používám slovo "zákaz", tak to myslím smrtelně vážně. Je to z toho důvodu, že řada nyní běžně používaných prostředků pro pořizování digitálních fotografií a videí nedělá jiné snímky a videa než komerční. Posílá je totiž je automaticky na různé weby, internetová úložiště a do sociálních sítí. Přitom za komerční je nutné považovat prakticky jakékoli jejich umístění v džungli internetu, o vystavení na většině sociálních sítí ani nemluvě (byť se ona komerce realizuje "jen" formou mikroplateb, případně sbíráním různých benefitů pro autory vystavených obrázků). Automatické odesílání fotografií a videí u některých mobilních zařízení přitom nejde vypnout, respektive existují informace od těch, co to zkusili, že to sice vypnuli, v nastavení se funkce zobrazovala jako vypnutá, ale zasílání snímků na internet pokračovalo i nadále. Takže je to zřejme zrušitelné pouze hlubšími zásahy do operačního systému (nebo jeho výměnou za jiný), čehož 99 procent a něco uživatelů těchto zařízení není schopno. Přitom zařízení takto automaticky se snímky a videi zacházejícími na trhu přibývá a v dohledné době patrně bude problém najít v tržní síti taková, která by něco podobného "pro lepší pohodlí a bezpečnost uživatele" nedělala.
Za důležité považuji i to, že zdaleka nejde jen o "vejvar" pro další skupinu potenciálních parazitů typu architektů, sochařů (apod.) a jejích dědiců, ale že lze touto cestou jednak zablokovat prakticky jakékoli nezávislé vizuální informace, jednak trestat ty, kdo zveřejní něco jiného, než povolená a patřičně zmanipulovaná videa a snímky jakékoli události, proběhlé ve veřejném prostoru.
Konec konců, komunistický režim také řadu disidentů soudil nikoli za odpor proti socialismu, ale právě za porušování autorských práv. A video z (např.) teroristického útoku, zachycující něco jiného než oficiální zpravodajství, by mohlo být zablokováno či trestáno formálně kvůli tomu, že je na něm také budova, jejíž architekt ještě není 70 let po smrti, případně na ní byla spáchána coby "výtvarně vysoce významný počin, zasluhující ochranu jako autorské dílo" nová fasáda.
A, jak známo, je-li něco technicky možné (a původní verze řešení problematiky panoramatu takovouto technickou možnost v sobě měla zakódovanou), tak se vždy najde někdo, kdo to udělá. Byť by třeba autoři původního návrhu byli tak hloupí, že by je tato možnost (vy/zne)užití jejich výtvoru nenapadla, o čemž si ovšem dovoluji silně pochybovat.
Jistěže se v různých článcích i diskusích objevily názory, že existuje priorita zpravodajství, případně jiné právní principy, které by měly v takovýchto případech upřednostnit svobodu zveřejnění nad restrikcemi panoramatu, ale to by záviselo na soudech, které v některých kauzách rozhodují tak, jako by je teroristé platili a řídili (a nejen u nás, ale v celé EU).
Z těchto důvodů je třeba jednoznačně poděkovat autorům typu Žantovského za vystižení podstaty věci a odmítnout představu pana Kotrby, že jedinou správnou (či dokonce přípustnou) možností informovat populaci o podobných kulišárnách je nepřehledné, únavné a s podstatou věci se míjející blábolení o podrobnostech byrokratických procedur EU.