Tak už se to provalilo!

Už i na mainstreamových webech proskočila informace, že rodina, z níž se utopily manželka a obě děti a děti byly využity k "srdcedrásajícím" propagandistickým fotografiím, ilustrujícím "utrpení uprchlíků, které zlí Evropané odmítají přijmout", byli ve skutečnosti zcela utilitární ekonomičtí migranti.
Otec rodiny si přečetl v nabídce islámských cestovních kanceláří (pardon, v informacích o sociálních výhodách pro imigranty v jednotlivých euroamerických zemích), že v  Kanadě může dostat jako imigrant nové zuby. A tak se celá rodina vypravila z uprchlického tábora v Turecku (kde měli zajištěnu střechu nad hlavou a příděly jídla, tedy to, co uprchlíci reálně potřebují mít zajištěno), na cestu do Kanady, která skončila potopením lodi a srdceryvnou scénou (jak mě upozornil jeden z diskutujících o pár příspěvků dříve, možná vykradenou nějakým expertem na propagandu z filmu Titanic) s dítětem, klouzajícím z otcových rukou a klesajícím do mořské hlubiny.
Faktem je, že už zcela zjevná a od počátku přiznaná okolnost, že záchrannou vestu měl pouze otec rodiny, tedy osoba, která by ji v našem kulturním kontextu dostala jako úplně poslední po manželce a dětech, svědčila o značné míře nekompatibility těchto uprchlíků s naší kulturou.
Další věcí, kterou jsem zde již zdůrazňoval, je fakt, že jako kurdští uprchlíci z Kobani, obléhaného a zničeného džihádisty z chalifátu, měli bez pochyby nárok na přednostní udělení azylu podle kritérií, která k výběrovému přijímání těch opravdu potřebných navrhují islamoskeptické a "protiuprchlické" síly v celé EU, u nás např. Blok proti islámu. Naopak to, že se nedostali mezi bezhlavě a bez jakéhokoli výběru přijímané "uprchlíky", z nichž mnozí jsou převlečení džihádisté s úkolem vytvořit v evropských zemích proislamizační páté kolony, je dáno jen a jen politikou lidí, jako je německá kancléřka Merkelová, která přijímá "všechny" a ještě by ráda k témuž donutila rozumnější a civilizovanější státy v EU. Civilizovanějším pro vyšší odpovědnost k zachování své civilizační a kulturní identity a vyšší míře opatrnosti vůči faktorům, které by je mohly narušit či zničit.
Nyní tedy vyplynulo na povrch (a obávám se že to nejspíš není nějaký hoax), že při nebezpečné a tragicky ukončené cestě přes moře šlo čistě o ekonomické zájmy, nikoli o záchranu holých životů.
Naprosto stejné vlastnosti vykazují i další "uprchlíci", kteří prakticky všichni chtějí buď do Německa nebo Velké Británie, a jsou ochotni riskovat životy v zavařených korbách kamionů, chůzí po železniční trati a byli i tací, co se zřejmě snažili překonat La Manche plaváním, alespoň podle nálezů "plaváčků" na plážích Severního moře.
Existuje naprosto šílený plán, podle něhož by měli mít všichni "uprchlíci", bez ohledu na to, ve kterém státě se nacházejí, nárok na stejné sociální zabezpečnení, jaké mají v Německu. Šílený proto, že toto zabezpečení převyšuje ve svém celku minimální příjem v řadě států bývalého východního bloku, jednak proto, že by poté "uprchlíci" z Německa utíkali právě do nich, protože by tam za ten příjem mohli mít, vzhledem k nižší cenové hladině, více benefitů než v tom Německu.
Jedinou jakž takž rozumnou cestu zvolilo Dánsko, které razantně snížilo sociální podporu "uprchlíků" na svém území a současně toto dalo na vědomí v placené inzerci novin v zemích, z nichž do EU "uprchlíci" proudí. Nejlepší přístup je, pochopitelně, ten australský: Vyvezení "uprchlíků" do táborů, zřízených na pustých ostrovech, v nichž mají zajištěno jídlo, pití a přístřeší - a to je vše. Při současném jasném konstatování, že žádný ilegál nemá nárok na získání trvalého pobytu nebo dokonce občanství.

Kauza "utopený chlapec" názorně ukazuje několik věcí:

• lživost propagandy o "ubohých uprchlících", hledajících záchranu v Evropě
• to, že většina z nich se vůbec nepotřebuje z "vitálních důvodů" dostat do zemí EU
• naprostou nekompatibilitu "uprchlíků" s naší společností a hodnotami, na nichž stojí