Jakéže jsou ty evropské hodnoty? (7)

My a náš stát 2

Pan Čulík se na Britských Listech rozčiluje jak to, že "si dovolily" Parlamentní listy při referování o předávání petice se 160 000 podpisy občanů přehlédnout "nejdůležitější přítomnou osobu" Andrewa Stroehleina, evropského ředitele globální lidskoprávní organizace Human Rights Watch. Takže v podstatě volá po návratu jakýchsi "poradců", tentokrát snad ne sovětských, ale ono to vyjde na stejno, kteří by měli silnější hlas než řádně zvolení zastupitelé, případně zástupci občanů, podepsavších petici.
Je mi velice líto, ale o svých věcech bychom si měli rozhodovat my sami (EU tuto zásadu verbálně uznává, ale při své praktické činnosti soustavně porušuje). Rozhodně jsem proti tomu, aby mohli v této zemi volit neobčané (snahu ombudsmanky o volební právo v místních volbách považuji za přímo zločinnou, srovnatelnou se zmíněnými aktivitami sovětských poradců z 50. let, k nimž má ostatně ideově velmi blízko). Neobčané by dle mého mínění měli mít právo na vlastní řádně (dle civilizovaných zvyklostí) volené zastupitele, kteří by měli vůči zastupitelům občanů na stejné úrovni hlas poradní. Eliminovalo by se tím "zastoupení" některých skupin totálními extrémisty, nepodporovanými nebo dokonce odmítanými většinou příslušníků té či oné skupiny, za niž si osobují právo hovořit.
Dokonce jsem i proti tomu, aby mohli ústavní funkce zastávat občané, kteří mají občanství dalšího státu. Šel bych i tak daleko, že bych přístup k těmto funkcím zablokoval i příslušníkům těch národů, které mají vlastní stát na nacionálním (či rasovém) principu, kdy žadatelé s danou etnicitou dostanou občanství na počkání kdykoli (případně jsou vládou příslušného státu explicitně prohlašování "za naše občany, kteří pouze nemají vyřízený pas"). Není to z důvodu nějaké averze vůči těmto národům (či lidem s vícečetným občanstvím), ale

• pokud tito lidé na pozici ústavního činitele něco podělají, tak se mohou sebrat a odejít a tuto možnost normální občané mít nebudou, takže jejich motivace zdaleka není taková, jako motivace lidí, kteří podobnou možnost nemají
• dvojí loajalita, byť by ta druhá patřila státu sebespojenečtějšímu, se může dostat prakticky kdykoli do kolize

Takže je mi velice líto, nějaký ředitel nějaké mezinárodní organizace zcela jistě může mít projev k našim zákonodárcům, ale to je tak asi vše. Kterýkoli Pepek Vyskoč (když to přeženu), který je naším řádným občanem, by měl být z tohoto titulu pro naše zákonodárce důležitější a jeho názory směrodatnější.
Pokud se podíváme blíže na profil tohoto Čulíkem adorovaného titul neužívajícího absolventa University of Glasgow, tak vidíme, že v životě se neživil vlastní prací. Vždy se jen toulal po světě a předstíral užitečnost v nějakých neziskových organizacích. Sám ani nemá zájem nějakou poctivou práci, vytvářející hodnoty, provozovat ani v budoucnu. Je to prostě typický parazit bruselského typu, kterého, pokud nám bude něco radit, je záhodno poslouchat velmi pozorně a poté udělat přesně pravý opak.
Stejně tak vnímám jako základní věc, aby bylo jednoznačně určeno a bez jakéhokoli omezení přístupu k těmto údajům zveřejněno, která organizace působí v naší politice za čí peníze. Toto mají povinné v USA už řadu desetiletí. Letos to zavedli v Rusku, za strašlivého řevu, jak je podobné zveřejňování údajů "fašistické a antidemokratické", o podobném zákonu v USA dotyční řvouni nikdy neslyšeli, nebo se alespoň takto tvářili. Dokázal bych si představit, že by dotyčná organizace byla nucena v každém svém veřejném prohlášení nebo dokumentu uvést vhodnou formou (+- odpovídající tomu, co nyní uvádějí obchodní řetězce u potravin), z jakého procenta byla financována jejich činnost z jakého státu. Případně, pokud by to bylo nějak moc roztříštěné, něco jako "zdroje s hlavním sídlem mimo ČR tolik a tolik procent".
Zdá se, že se v této oblasti pohnulo něco pozitivním směrem. Fašistoidní plátek Guardian kvičí jak prase o zabijačce, jak začaly být v řadě zemí omezovány NGO. Až na výjimky (Uganda) jsou to země, které se snaží udržet alespoň stávající míru demokracie a ekonomické prosperity a chápou tyto organizace jako někoho, kdo jim toto chce vzít. V čemž mají do značné míry pravdu, bohužel.
I u nás se začínají objevovat realistické názory na neziskovky, případně i vyjádřené lapidárně graficky.
Pokud se vrátíme k té Human Rights Watch, tak organizace, která klade na roveň právní a faktické postavení žen v islámském světě (např.) s tím, že žena ve vyspělých zemích má po dvou mateřských a příslušných desítkách OČR o něco nižší plat než stejně kvalifikovaný muž na stejném pracovním postu, je naprosto nedůvěryhodná a pro ochranu lidských práv (těch skutečných, nikoli imaginárních) zcela bezcenná.
Takže tlak proti podobným bezcenným či spíš škodlivým organizacím nelze než uvítat. Mají přesně to, co si zasloužily. Je třeba, aby se podobná opatření objevila i v naší legislativě.
Je velmi důležité toto zavést co nejdříve, protože kolem naší politické scény se motá řada organizací, placených z velmi neprůhledných zdrojů, včetně sídlících v zemích, majících vůči ČR jednoznačně nepřátelské úmysly.