Jak to tedy s tou českou xenofobií je?
Česká republika (před ní království) se nachází v centru Evropy. Má strategické umístění ("Kdo je pánem Čech, je i pánem Evropy", tvrdil už Bismarck). Z tohoto důvodu procházela naší zemí řada dobyvatelských vojsk, případně i vojsk dočasně spojeneckých. Česko bylo i cílovou zemí nejrůznějších emigrací a jiných přesunů obyvatelstva, od středověké kolonizace až po současnou vlnu příchozích z Ukrajiny a Vietnamu (o Slovácích ani nemluvě, ti jsou v podstatě "naši").Veškeré tyto děje zanechaly na naší populaci zcela jednoznačné genetické stopy. Můžeme vidět "Čechy jak poleno", kteří by klidně zapadli mezi turkotatarské kočovníky, takové, kteří by zapadli někam do Levanty i další, kolem jejichž předků nejspíš mlsně obcházeli náboráři do SS, nebo alespoň do Lebensbornu (a mnoho dalších typů). Jakmile se začnou realizovat vztahy vietnamsko - českých dvojic, které občas potkávám cestou do práce nebo při různých pochůzkách (a už jsem viděl i Vietnamky s Čechem po boku a s pěkným "melounem" v břiše), budeme mít i Čechy nažloutlé a šikmooké (Češky asi ne, asijské ženy si vcelku běžně nechávají operovat oči na evropský stanadard a lze to očekávat i u míšenek).
Z tohoto důvodu mezi nás zapadnou bez problémů i příslušníci dalších národů.
Kde nastávají třenice?
Problémy se objevují nikoli na poli vzhledu (či obecně antropologických parametrů), ale v souvislosti s kulturními nekompatibilitami. Proto jsou permanentní problémy s romskou menšinou, protože ta má naprosto odlišně nastavený žebříček hodnot a prvků životního stylu, který se dostává do kolize s většinovou populací. Rom, který takovéto kulturní odlišnosti nejeví, zpravidla není ani jako takový vnímán (no co, asi má mezi předky nějakého Itala, jugoslávce, Bulhara nebo Rumuna).Uvedený jev je ovšem těžký průšvih pro romskou populaci, protože ta česká z ní "vysává" kulturně kompatibilní jedince, kteří by za jiných okolností mohli stát v čele nějakého civilizačně emancipačního hnutí (čímž nemyslím, budiž řečeno explicitně, povýšení hodnot v podstatě rozpadající se rodové společnosti na úrověň hodnot vyspělé civilizace, jak to chápou někteří "profesionální Romové", ale vznik moderního romského národa, uznávajícího a ve svém konání respaktujícího přibližně ty samé civilizační hodnoty jako ostatní Evropané).
Naprosto stejné třecí plochy se objevují v konfrontaci s islámem. Problém není nějaká "rasová odlišnost", navíc u českých konvertitů k islámu zcela bezpředmětná, ale naprostá nekompatibilita islámu a jeho hodnot (či antihodnot) s hodnotami evropské civilizace. Což je u nás konkrétně akcentováno ještě i vysokým procentem ateistů a přívrženců k ateismu blízkým směrům a celkově velmi nízkým postavením náboženství (a věcí s ním souvisejících) na našem hodnotovém žebříčku (a to i u té části populace, která se při sčítáních lidu hlásí k věřícím a provádí občasné náboženské úkony).
Počátky naší populace
Značná etnická (či "rasová") tolerance v podstatě doprovází naše předky minimálně od jejich vstupu do České kotliny a jejího okolí. Úplně první lid, který obýval naši vlast a známe ho pod patrně vlastním jménem (a ne názvem, užívaným archeology na základě význačných kulturních artefaktů nebo typových nalezišť) byli Bójové, patřící do rodiny keltských národů či kmenů. Keltové zčásti na naše území přišli, ale zčásti v něm vznikli ze starších, zde se vyskytujících kultur (např. Knovízká).Na našem území pak vytvořili řadu protostátních útvarů, velikosti současného okresu až kraje, jejichž obyvatelé se ovšem vzájemně bez problémů domluvili. Tuto realitu patrně zachycují některé z našich pohádek, kdy Hloupý Honza přejde přes kopec a je v jiném království. Nikde ovšem neslyšíme, že by Honza musel šprtat slovíčka zcela odlišného jazyka. I motiv města potaženého černým, červeným či bílým suknem ze stejných a podobných pohádek může reflektovat keltskou rozmařilost ve věcech veřejných.
Než se keltské protostáty dokázaly přeměnit v plnohodnotné státní útvary s pevnější a výkonnější organizací, přišli Germáni a vyvrátili keltská oppida. Některá obsadili, jiná byla využita v dobách pozdějších (výhodná poloha ve vztahu k nalezištím toho či onoho, stezkám, vodním tokům apod., vhodný terén pro vytvoření opevnění), jiná trvale zanikla (k neskonalé radosti moderních archeologů). Keltská populace patrně (mimo zčásti vybitou, zčásti vyhnanou horní sociální vrstvu) nezanikla, patrně však byla vytlačena do oblastí s méně úrodnou půdou (Germáni měli primitivnější zemědělství než Keltové, proto potřebovali výnosnější půdy, aby se vůbec uživili). Zanikla řemesla (nebylo komu řemeslné výrobky prodávat, protože keltští bohatí a mocní zákazníci nebyli a Germáni takové výrobky nekupovali), nicméně považuji za možné, že v omezeném měřítku přetrvávala, včetně předávání řemeslných vědomostí potomstvu.
Faktem je, že archeologové tak přesní v absolutním datování nejsou a nález řemeslného výrobku "keltského vzoru" z dob germánské okupace je jimi automaticky zařazen do předchozího období, kdy zde Keltové vládli.
Patrně se příliš nemýlím, když si naši zemi po germánském záboru představuji asi jako Anglii po Hastingsu, kdy lepší a významnější místa obsadili Normané, kteří také tvořili vládnoucí vrstvu, a "bokem" byly vsi utlačovaných Sasů (asi jak to známe z románů sira W. Scotta, konec konců, byl historik, podobně jako náš A. Jirásek). Včetně toho, že uvedené populace žily více-méně vedle sebe a příliš se nestýkaly, ani nemísily.
Germáni asi po třech stech letech spontánně odtáhli "za lepším". Je možné, že půdy s lepší bonitou se jejich primitivním zemědělstvím vyčerpaly a na horších hospodařit, na rozdíl od Keltů, nedovedli. Důležitou roli hrálo i oslabení Říma, který nedovedl přívalu germánských kmenů na své území čelit.
Česká kotlina se odchodem Germánů (podle některých pramenů jejich vůdcové museli vypálit některé z vesnic, jejichž obyvatelům se do neznáma nechtělo) výrazně vyprázdnila. Zbyli jen ostrůvky Keltů. Než se Keltové stačili zmátořit na to, aby si vytvořili novou vládnoucí vrstvu, vstoupili do země Slované.
Slované se od samého počátku nijak od původních obyvatel země nedistancovali, na rozdíl od Germánů. Hovoří o tom jednoznačně naše geny, kdy u významné části naší populace jsou přítomny geny, charakterizující keltské etnikum. Keltové nám také předali i patologický gen pro cystickou fibrózu, velmi nepříjemné a život zkracující (v těžší formě už v dětském věku) dědičné onemocnění, vyskytující se v Evropě ve zvýšené míře prakticky všude tam, kde přetrvávají (třeba i v "přenárodněné" formě) Keltové. Nějaké genetické stopy germánského vpádu do Čech oproti tomu u naší populace k nalezení nejsou.
Lze odhadnout, že došlo k poměrně rychlé populační fúzi, což dokazuje i řada názvů krajinných útvarů s keltským základem. K takovému předání vědomostí by při nějakém nájezdnickém či "xenofobním" chování nových příchozích nedošlo. Někteří historikové a archeologové upozorňují i na velmi rychlý nástup řemesel u nového etnika a hledají ho v převzetí technických dovedností, nikoli formy, od Keltů (což muselo být podmíněno oboustrannou tolerancí etnik, do nichž máme zapuštěny své kořeny). Zatímco Keltové používali už před vpádem Germánů hrnčířský kruh, Germáni se to od nich za ta cca tři století nenaučili (patrně v důsledku vrozeného rasismu a xenofobie, kteréžto jevy přetrvaly u jejich potomků až do současnosti), ale Slované ho začali používat velice rychle, byť na něm točili nádoby slovanských a nikoli keltských tvarů. Podobná podezření na řemeslnou návaznost vyvolávají i nálezy kovářských výrobků a šperků.
Dokážu si představit, že pokud se slovanský řemeslník oženil s keltskou dívkou, snažil se vybrat si dceru "někoho od fochu", a že potom keltský řemeslník zasvětil buď zetě nebo vnuka do fines řemesla, pocházejících z keltské tradice.
Je tedy jasné, že už samotný vznik naší populace byl spojen s "rasovou" tolerancí a snahou o splynutí vzájemně kulturně kompatibilních etnik (a to Keltové hovořili pro naše slovanské předky nesrozumitelným jazykem, patrně méně srozumitelným, než byly tehdejší germánské dialekty vůči prastaroslověnštině).
(pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat