Respektování

Na základě materiálu z ČTK uveřejnily dva naše zpravodajské servery, Novinky a Echo24, rozhovor s Martinou Jurigovou, která vyjíždí jako zdravotní sestra s organizací "Lékaři bez hranic" do zemí 3. světa.

Zajímavější je asi ten rozhovor (respektive ta část rozhovoru), který zveřejnili na Echo24. Sestra tam říká:

• "Vždycky, když někam přijedeme, respektujeme kulturní pravidla té země. Takže já jsem musela chodit zahalená"
• "V Jemenu existoval také přísný zákaz pití alkoholu, alkohol tam totiž není ani dostupný."

Poté, pochopitelně, líčí, jak je to všecho šíleně "super".

Je mi velice líto

Muslimové naprosto nerespektují poměry v civilizovaných státech, pokud se do nich nějakou nešťastnou shodou okolností dostanou. Dělají to i muslimové, kteří jsou multikulturalisty vydávaní za "civilizované". Názorně to předvedl nový islámistický starosta Londýna, jehož jednou z prvních akcí v úřadě byl zákaz reklam s po muslimsku nezahalenými ženami v londýnských autobusech a nyní je jedním z vůdců antidemokratického hnutí, které se snaží zvrátit výsledek demokratického hlasování britských občanů.
Nevidím proto sebemenší důvod, abychom my respektovali místní poměry v islámských zemích.

Projevy nížší kultury

Zahalování žen a zákaz alkoholu nejsou ničím jiným než projevem výrazně nižší úrovně civilizovanosti, která je v islámských zemích (a kterou lze velice dobře, stručně a výstižně, popsat oním zemanovským termínem "anticivilizace").
Nenávist k alkoholu, která sahá až k počátkům islámského náboženství, je jednou z příčin mizerného zdravotního stavu obyvatelstva, protože nápoje vyráběné alkoholickým kvašením jsou mikrobiologicky bezpečnější než to, co toleruje islám. A to ještě nezohledňuji fakt, že se v oblasti zdravotnictví často transformuje do podoby nenávisti vůči čistotě a desinfekci.
Podřadné postavení žen ve společnosti, jehož příznakem je povinné nošení dehonestujících oděvních součástí (majících stejný sociální význam, jako známá žlutá šesticípá hvězda, poninně nošená Židy v nacistickém Německu a na územích, které okupovalo), je příčinou nízké kvality tamního obyvatelstva, dané nekvalitními rodinnými vztahy, které zanechávají následky na dětech a udržují sociální problém jeho přenosem do dalších generací.

Špatná služba

Tím, že budeme uvedené projevy nižší (až záporné) úrovně civilizovanosti "tolerovat" či "respektovat", jen přispíváme k radikálními islamisty vytvářením dojmu, že islámská anticivilizace je nám nadřazená, a že je naší povinností se jí přizpůsobit i v dosud civilizovaných státech (což si muslimové sami i prostřednictvím nestydatých kolaborantů vynucují).
To, pochopitelně, představuje špatnou zprávu pro všechny ty, kdo by chtěli poměry v islámských zemích změnit k lepšímu a tamní obyvatele zcivilizovat (včetně nesmělých reformních snah uvnitř islámu). Bez tohoto kroku je jakákoli pomoc kontraproduktivní, asi jako léčba nádoru čistě jen analgetiky.
Ono to může být pro předáky "pomáhajících" organizací výhodné, protože takto vm těchto zemích zůstanou zachovány poměry, které generují potřebu dalších a dalších pomocných akcí, a tím jim vlastně zajišťují stálé zaměstnání. Budou tam dále hladomory, občanské války, epidemie a podobné průšvihy, dané nízkou civilizační úrovní těchto zemí.
Na druhé straně je třeba si uvědomit, že Lékaři bez hranic, ani jiné podobné organizace, negenerují žádný zisk, z něhož by hradili svou činnost. Dostávají peníze jednak od sponzorů, jednak od vládních i nadvládních (EU) institucí. Tedy peníze, které generují normálně pracující lidé, a vydávané bez toho, že by z nich měli ti, kdo je vytvořili, jakýkoli prospěch. I ti sponzoři si dary podobným organizacím odepíšou z daní, a tím zaplatí méně do pokladny, kterou budou muset o to usilovnější prací zaplnit jiní.

Je to v rozporu s našimi zájmy

Zcela jistě není v rozporu s našimi zájmy pomoc potřebným, stiženým nějakou nenadálou katastrofou, ať už přírodní nebo politicko - sociální.
Naprosto jiná situace nastává ovšem tehdy, když naše pomoc v podstatě kompenzuje negativa z gruntu špatného systému, který tím pomáhá udržovat v chodu a pomáhá jeho předákům a propagátorům i v předstírání toho, že tak špatný není, když tam lidé (a nyní se ta pomoc zamlčí) mohou žít.
A ještě jiná je situace, když "humanitární pomoc" v podstatě zvyšuje kondici našich nepřátel, jejichž vůdcové jednoznačně verbalizovali a verbalizují (od Mohameda po současnost) snahu naši civilizaci zlikvidovat a přeživší obyvatele strhnout na svou anticivilizační podúroveň.
V takovém případě by bylo asi lepší, aby se důsledky té anticivilizace projevily naplno a názorně předvedly její skutečnou hodnotu.
Nicméně i v případě poskytování pomoci je nutně zapotřebí, aby naše civilizace a její prvky byly jasně presentovány jako prioritní. A mělo by se jasně říci, že my jsme civilizovaní mimo jiné proto, že se u nás ženy nemusejí povině halit do dehonestujících oděvních součástí a nemáme taková tabu ve stravování, jaké má islámská anticivilizace. A protože jsme civilizovaní, tak poskytujeme pomoc my islámským zemím, a nikoli muslimové nám. A pokud nechtějí civilizaci a její prvky respektovat, pak, je nám velice líto, ať si důsledky svého anticivilizačního chování sežerou sami a do všech důsledků, tedy i do masívního vymírání obyvatel.

Z tohoto pohledu se ovšem jeví činnost Lékařů bez hranic a podobných NGO jako nejen neproduktivní, ale v podstatě nás ohrožující. Což by se mělo, v našem vlastním zájmu, projevit i naším vztahem k organizacím tohoto typu a zaměření a jejich financování z našich kapes a na náš úkor, pokud se tedy zásadním způsobem nezmění jejich vztah k anticivilizacím zemí třetího světa.