pátek 3. června 2016

Už to říkají naplno

Performer Kohout se velice závažně "prokecl" na Parlamentních listech. To samé se povedlo i kmenovému reportérovi Britských listů Bohumilu Kartousovi. Díky za to!

Kohout

Parlamentní listy jsou někdy (a někdy i právem) obviňovány, že dávají prostor protichůdným názorům, aniž by zaujímaly "ideově pevné" stanovisko (jako jiná média, která z tohoto důvodu nemá cenu číst, protože jejich zprávy a komentáře by mohl produkovat nad holými agenturními zprávami nějaký politicky korektní program typu Elisa na laciném PC a výsledek by měl prakticky stejnou hodnotu za zlomek ceny). Uvedený přístup bývá někdy dehonestován slovy "hodina pro pana Hitlera, hodina pro pana Žida". Což má asi znamenat, že tomu Hitlerovi (respektive tomu, kdo je nějakými naprosto samozvanými a pro většinu naší společnosti zcela nedůvěryhodnými arbitry za něj prohlášen) by se neměl poskytovat prostor pokud možno žádný.
Zajímavá situace ovšem nastane v okamžiku, kdy se "pan Hitler" prokecne. Jeho úpřimná úvaha na téma "Židy je nutno zlikvidovat, když nám válečné události zabránily jejich odsunu na Madagaskar", verifikuje lépe než co jiného zprávu "pana Žida" o koncentrácích a plynových komorách.
Přesně takovýmto způsobem se na Parlamentních listech "prokecl" performer Milan Kohout.
 Je mi jasné, že on sám se zcela jistě považuje za "pana Žida". Sluníčkáři, kteří s ním harmonicky názorově souznějí, budou mít na tuto otázku opět zcela jistě identický názor.
Nicméně se hoch prokecl naprosto perfektně a předvedl, že Hitlerem jednoznačně je on sám a "jeho" sluníčkáři nejsou ničím jiným, než ekvivalentem nacistů. Uvedl doslova (a tak to i Parlamentní listy publikovaly, zcela jistě k velkému gaudiu všech sluníčkářů, než jim došlo, že se proflákli):

"Proti evropským náckovským hnutím, jako je strana Le Penové, lze postavit jen desítky milionů přistěhovalců, kteří by se svými kýbly a hadry umyli tu pronacistickou evropskou špínu. Evropané se musí vzbudit a konečně si uvědomit, že jejich zaprděný svět je třeba změnit k obrazu měnícího se celého světa. Světa, ve kterém už napáchali tolik zvěrstev, světa, kde se díky západnímu bezohlednému ekonomickému systému už hroutí životní prostředí a stamiliony lidí budou muset odejít ze svých zemí, protože se z nich stávají pouště, světa prošpikovaného námi vyvolanými válkami, odkud utíkají miliony lidí jen, aby si zachránili životy."

A dále:

"Musíme vykopat prdele našim turistům z našich nesmyslných snobských výletních lodí a soustředit je všechny do Středozemního moře a snažit se převážet co nejvíce uprchlíků k nám do té 'vyvolené' Evropy a samozřejmě je distribuovat do všech evropských zemí po statisících."

Pokud nahradíme v projevu pana Kohouta Evropany Židy, máme zde projev, za jaký by se nemusel stydět ani soudruh Goebbels, ba ani sám Hitler.
Navíc jsou jeho výroky opravdu ekvivalent pochvalování si Hitlera nad tím, jak rostou v lágrech plynové komory a krematoria, a jak brzy budou na jejich rampy naváženy miliony Židů, aby ty lágry po krátké době pobytu, ukončeného v plynové komoře, opustily ve formě kouře nad komíny těch krematorií. Případně ještě doplněných úvahou nad pozitivním využitím druhotných surovin z těch krematorií, třeba na výrobu nyní v důsledku válečných událostí nedostatkového mýdla.
Hitler a spol. ovšem nebyli blbí a existenci plynových komor a vůbec holokaustu jako takového popírali až do konečné porážky. Zajatí hitlerovští podržtaškové to popírali ještě před Norimberským tribunálem a po konfrontaci s fakty adůkazy tvrdili, že o ničem nevěděli. V podstatě jediný, kdo o holokaustu mluvil upřímně a v plném rozsahu svých vědomostí, byl Eichmann.
Ti, kdo manipulují "sluníčkáře" se také, podobně jako ta zmíněná nacistická sebranka, snaží mlžit a zatloukat skutečné záměry "uprchlické krize" a dalších aktivit multikulturalistů. Zuřivě popírají jakákoli obvinění ze snahy měnít demografickou strukturu Evropy (a zvláště zemí EU). Přesně tak, jak to pořád ještě dělají popírači holokaustu. Ty, kdo dávají dohromady fakta, odhalující jejich záměry a zprůhledňující jejich dosavadní aktivity, obviňují z "rasismu", "xenofobie" a dalších podobných "zločinů".
Performer Kohout řekl přesně a na plno, o co této zločinecké tlupě jde:
Jde o vyhlazení evropské populace přinejmenším na takovou úroveň, aby ve svých zemích zaujala postavení trpěných menšin. A, pochopitelně, patřičně vykořisťovaných, protože příchozí z islámských zemí nejsou s to vytvářet prakticky žádné hodnoty, zejména pokud by měli být ve vedoucím postavení. Chybí jim znalosti a dovednosti, které má v sobě každý evropský školák, prostě proto, že vyrůstá v civilizované rodině a v civilizované společnosti. A chybí jim, což je ještě důležitější, na rozdíl od imigrantů z jiných než islámských zemí, pokora a snaha naučit se to, co neumějí.

Kartous

Velmi podobné, byť ne natolik odkryté, stanovisko zaujímá i častý autor Britských listů Bohumil Kartous.
Otevřeně prohlašuje, že

"Problém české společnosti je její relativní homogenita a uzavřenost."

Toto problém skutečně je, ale nikoli české společnosti. Ta má v důsledku těchto vlastností, byť nejsou zdaleka tak ideální, jak to pan Kartous presentuje, velice dobrou sociální imunitu, která zabraňuje právě takovýmto pochybným zjevům do ní implantovat hovadský a zhoubný multikulturalismus, výplod neevropských politiků, zaměřený na likvidaci evropské společnosti a její civilizační nádstavby.
Pan Kartous dále přirovnává Čechy k Tolkienovým hobitům. Asi i z důvodu neuvědomování si faktu, že autor má hobity za hrdiny veskrze kladné, v některých aspektech kladnější než třeba elfové nebo čarodějové, o "velkých lidech" ani nemluvě, a především velmi obtížně podléhající zlu (což je právě skutečnost, která panu Kartousovi vadí i na Češích).
Pan Kartous blekotá obvyklé mantry multikulturalistických blbů a zločinců o "malosti a hýčkání nevědomosti". Vytáhl z ideologického arsenálu i další obvyklou multikulturalistickou lež o tom, že "Češi nemají žádné zkušenosti s muslimy", jakoby desetitisíce českých (dříve československých) občanů nepracovalo v islámských zemích v rámci "rozvojové pomoci" a další desetitisíce studentů z islámských zemí nestudovaly na československých vysokých školách, takže s tímto s vysokou pravděpodobností pozitivním výběrem islámské populace má zkušenosti coby se spolužáky významná část absolventů biomedicínských a technických oborů. A všichni ti se shodují na velmi negativním celkovém hodnocení těchto lidí.
Pan Kartous také předpokládá u naší populace negramotnost na úrovni anglicky mluvících zemí, kdy skutečně většina populace nezvládá přečíst texty na zpravodajských serverech, protože jsou tam těžká slova, která se ve škole neučili. Naši lidé toto (díky češtině) zvládají velice dobře a opravdu si nepotřebují olíznout obsah každé flaštičky s nápisem "Kyanid draselný, zvlášť nebezpečný jed", aby získali "autentickou zkušenost", že je to pravda (jak o tom básní a po nás se to snaží vyžadovat pan Kartous).
Recept pana Kartouse je velmi podobný receptu pana Kohouta:

"Cesta vede jinudy. Jedinou možností, jak zvrátit hysterickou xenofobní paniku ve středoevropských zemích by bylo zvýšit na únosnou míru diverzitu české společnosti. Nikoliv v Praze, ale v regionech, kde dodnes vzbudí pozdvižení, když jde po ulici černoch."


Je vcelku zajímavé, že v tomto citátu přiznává fakt, že se nejedná jen o "izolovaný problém zaprděných čecháčků", ale o problém, který mají multikulturalističtí zločinci s celou "střední Evropou", tedy zeměmi, jejichž obyvatelstvo zažilo léta totality a jednak má vypěstovaný čich na zločince, snažící se totalitu opět zavést (tedy jednoznačně multikulturalisty, genderisty, humanrightisty a podobnou neomarxistickou špínu) a jednak nemají zájem se po pár letech relativní svobody propadnout hnoje stejného, nebo spíš horšího, jako byl ten, z něhož se na přelomu 80. a 90. let minulého století s námahou a v důsledku souhry šťastných okolností, jaké by už nikdy v budoucnu nemusely nastat, vyhrabali.
Poslední citovaná věta představuje autorovu zcela vědomou lež. Jmenovaný dále uvádí:

"V době, kdy Londýn volí - při všech globálně politických problémech a na rozdíl od Čechů reálných obavách z terorismu - muslimského starostu jako výraz svého přesvědčení, že multikulturní společnost existuje, je třeba ji udržet a rozvíjet, nikoliv uměle ostrakizovat, demontovat a tedy začít tvrdě segregovat, působí Středoevropané ve své izolaci jako nepochopitelný ostrov ignorance."

A normální člověk to více-méně komentuje tak, že nechce nechat věci dospět tak daleko, aby nám byl věrchuškou nařízen muslimský (nebo jiný) "multikulturní" starosta, či jiný představitel. Normální člověk také má z dob minulého režimu vcelku jasné a konzistentní zkušenosti s volbami, jejichž výsledek je dán předem, a opět nemá zájem o to, aby se podobných "voleb" dožil znovu.
Nicméně pan Kartous hned následně uvádí prakticky to samé, co pan Kohout, jen trochu decentnějším slovníkem:

"Tu [v předchozím citátu uvedenou ignoranci] není možné narušit jinak než zředit hustotu hobití identity jinými kulturními vlivy. Stejně, jako k tomu došlo v dnes heterogenních společnostech na západ od českých hranic."

Jenže přesně tyto "heterogenní společnosti" prolezlé zrůdnou kriminalitou, založenou na mimoevropských a s civilizací (jakoukoli) neslučitelných hodnotových systémech (případně rovnou takto motivovaným terorem), chápe normální člověk jako jednoznačně negativní příklad. Jako vrak spáleného auta s neidentifikovatelným příškvary, zbylými z posádky, u nepřehledné a špatně klopené zatáčky, kterou nás nutí různí kohoutové a kartousové projet co nejvyšší rychlostí a nejlépe v protisměru.

Co k tomu ještě dodat?

Prohlášení performera Kohouta i článek autora Britských listů Kartouse je třeba brát velice vážně. Je to v podstatě vyhlášení války evropské populaci s jasně definováným cílem její genocidy. Rozhodně bychom neměli tento akt ignorovat, rozhodně bychom neměli věřit komukoli z jejich ideových souputníků, kteří se zcela jistě budou snažit výše citovaná slova zlehčit, případně na oko zavrhnout.
Uvedené osoby reprezentují hlasitě řvoucí lúzu, nenávidějící demokracii, které může být dosaženo pouze v národních státech, v nichž si volič může udržet přehled kdo je kdo a není oddělen od zvolených zastupitelů různými neprůhlednými vrstvami, znemožňujícími mu kontrolu nad nimi (takže se z nich stávají "zastupitelé"). Konec konců, proto se strany na naší politické scéně snaží chovat alespoň částečně "populisticky" a alespoň před volbami alespoň formálně či částečně splnit některé z předvolebních slibů, zatímco v orgánech EU včetně EUroparlamentu je naprosto běžné, že poslanci i nás "zastupující" úředníci prosazují věci, k nimž nemají od voličů sebemenší náznak mandátu, čistě na základě své libo(z)vůle (případně jejich pověření od voličů bylo přesně opačné).
Tato lůza se cpe do veřejných institucí, zejména těch, nad nimiž není přímá demokratická kontrola, a snaží se vládnout pomocí řevu (ale i teroru) zločineckých band, jako jsou různí "klinikáři" či rovnou příslušníci "sítě revolučních buněk přímé akce".
Uvedený program těchto zločinců je třeba brát nikoli jako vyhlášení války, ale jako konstatování faktu, stavějící nás před skutečnost, že v té válce prostě jsme. Podle mezinárodního práva ostatně válka nemusí být vždy oficiálně vyhlášena, ale v případě těch nevyhlášených válek je rozhodující vznik válečného stavu. Nebraní faktu existence tohoto stavu na vědomí jednou ze zúčastněných stran nemá zpravidla pro hodnocení dalších dějů na mezinárodně právní scéně žádný význam. Válce prostě nemůžeme zabránit tím, že strčíme hlavu do písku a budeme předstírat, že žádná není.

Jsme ve válce a tomu by mělo odpovídat i naše chování vůči těm, kdo stojí na protější straně frontové linie.

2 komentáře:

  1. Takže chápu to správně tak, že islám není třeba vynášet do oblak, protože mrzačí už tak dost nahlodané mozky Evropanů? Jestlipak kohoutové pouze nechtějí zažít nějaké to vzrůšo, které by dorazilo s příchodem pěti milionů muslimů do země koruny české? O diverzitu postaráno. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já to zase chápu tak, že kohouta je třeba uvrhnout do kartouse (Y)

    OdpovědětVymazat