Proč je Jakub Čech "Pavka Morozov"

Ne vždy s Václavem Klausem, a to i tím mladším, souhlasím, ale v téhle kauze mu dávám za pravdu.

Kauza

Aktivistický student Jakub Čech se začal destruktivně obouvat do místních úřadů a zastupitelstev. Nadělal spoustu nesmyslů, ale připadal si pravděpodobně jako Jánošík, přepadající bohaté a "dávající chudým" (v reálu jánošíkové vycházeli z toho, že chudí jsou především oni sami).
Když mu udeřil 16. rok, nechal se "zplnoletnit", takže může některé aktivity provádět samostatně, nikoli přes prostředníky.

Problém

Takovýto aktivista zcela jistě může způsobit mnoho nepříjemností skutečně neschopným a jinak problematickým úředníkům. Na druhou stranu ovšem vytváří atmosféru permanentního ohrožení, která je v podstatě likvidační pro jakoukoli rozumnou práci.
Ve skutečně demokratických podmínkách by takový aktivista opravdu nevadil a byl naopak jednoznačně prospěšný. Zásadní průšvih je, že my žádnou demokracii nemáme. Žijeme v době nástupu totality, která se sice liší jak od totality nacistické, kterám tu byla v létech 1938 - 1945, tak komunistické, z let 1948 - 1989, ale sdílí s nimi, a zejména s tou druhou, řadu rysů podoby i principů svého fungování.
Součástí prakticky každé totality je diference mezi pravomocí a odpovědností. Zastupitel či úředník odpovídá za něco, co nemá sebemenší pravomoc ovlivnit. Dělo se tak už za komunistů a bruselská legislativní smršť, představující tisíce stran právnických skřeků ročně, automaticky se stávajících součástí naší legislativy, je ještě o pár levelů výš.
Prakticky jakákoli aktivita zastupitelstva nebo úřednictva může být úspěšně napadena podle nějakého obskurního paragrafu, o kterém do té doby nikdy nikdo neslyšel, případně jiného, který soudy do té doby vykládaly naprosto odlišně.
V takovéto situaci, aby vůbec bylo možné cokoli dělat, je nutné na sebe pokud možno nepřitahovat pozornost nějakých revizních orgánů, přičemž aktivisté typu Jakuba Čecha dělají přesný opak.

Pavlík Morozov

Pavlíka Morozova také ideologicky "zpracovali" v tom smyslu, že má udávat svou rodinu za to, že si schovává obilí na setbu v příštím roce, protože jinak by pomřeli hlady (což se v SSSR dělo zcela běžně a někdy i jako výsledek záměrně destruktivních aktivit sovětského státu vůči obyvatelstvu).
Jeho zcela zákonné chování ohrozilo životy řady lidí, a tak byl za ně naprosto správně a po zásluze potrestán.
Jakuba Čecha sice nikdo nebude pokoutně fyzicky likvidovat, ale může se snadno stát, že v důsledku jeho idiotštin město nevyčerpá dotace a v sociálfašistické ekonomice mu budou v dalších letech zkráceny. Nebo se stane něco jiného podobného. Nebo se naštve nějaký schopný zastupitel a dá se místo práce pro veřejnost raději třeba na provozování b*lu nebo herny. A doplatí na to město jako celek.

Problém nezralosti

Hlavním problémem je nezralost těchto výrostků, kteří mají představu požití Šalamounova exkrementu, aniž by si byli vědomi svých znalostních i morálních omezení.
Takováto nezralá osobnost se těžko vyrovná s pojmy, jako je "nespravedlivý zákon" nebo "nesmyslný zákon".
Starších praktiků si vážíme mj. proto, že dokáží zpravidla podobné hovadismy (které vlivem bruselistů v naší legislativně bují, nicméně bojovala s nimi již antická civilizace, viz např. Antigona) identifikovat a pokud možno tiše obejít stylem "vlk se nažral a koza zůstala celá". Tohle ovšem vyžaduje dlouhodobé životní zkušenosti, morální pevnost a nadhled, který pubertální fracek, byť s glejtem "dospělého" (pivo mu stejně nenalejou), prostě mít nemůže. A kdyby měl, tak by byl stejný exot, jako to dítko, co po ztroskotání na pustém ostrově prohlásilo: "bohdá, že žízní nezhyneme", jak je citováno v Saturninovi.

Zralost, včetně morální vyzrálosti, se, pochopitelně, nezíská tím, že se budou navštěvovat jednání zastupitelstva a následně psát pochybné elaboráty a udání, ale zvládnutím civilizačně kulturního backgroundu národního i světového. Přinejmenším do toho národního výše citovaný Saturnin jednoznačně patří.