středa 19. dubna 2017

Milost pro džihádisty?

Mladí britští muslimové se vyjadřují, že by džihádisté z chalifátu "měli dostat šanci". Podobné názory je slyšet i od některých odborníků.

Jaká je realita?

Džihádisté jsou zločinci a jejich "návrat" do západních zemí je v reálu vnímán islámisty jako "pokračování džihádu".
Zcela jistě se najdou i tací, kteří skutečně mají úmysl "sekat dobrotu" a svou epizodou v chalifátu jsou spíše znechuceni a přišli během ní alespoň o nějakou část iluzí, které o provozování islámu coby státní ideologie měli. Nicméně existence těchto lidí, navíc v řadě případů spíše jen hypotetická, by nám neměla bránit v tom, abychom je brali jako dlouhodobé potenciální nebezpečí.
Začlenit je do společnosti, případně jim budovat i jinou identitu (aby je "extrémisté neobtěžovali") nebo podnikat jiné podobné kroky je záležitost naprosto kontraproduktivní.
Je třeba jasně konstatovat, že se jedná o vrahy (případně spoluviníky při vraždách), protože "chalifát" není nic jiného než banda bezcenných zločinců, není to žádný státní útvar, který by měl z mezinárodního hlediska "vydržené" či "samozřejmé" právo válčit a na ovládaném území provádět policejní a justiční aktivity.
Džihádisté jsou naprosto stejná kategorie jako příslušníci jiných zločineckých band, třeba pistolníci či "popravčí" drogových bossů nebo jiných zločineckých vůdců.

Co s nimi?

Naprosto ideální by bylo tyto lidi vůbec do Evropy nepouštět.
Ideální by také bylo, aby pro ně, pokud se do Evropy dostanou ilegálně, existoval pouze jediný trest, a to trest smrti. Džihádista je totiž z podstaty věci naprosto nepolepšitelný zločinec (ti potenciálně polepšitelní byli zlikvidováni coby "příliš měkcí" v době svého působení ve zločinecké bandě jménem chalifát).
Trest smrti má významnou výhodu, že odpadnou obrovské náklady na střežení těchto zločinců (je třeba si uvědomit, že jde o ke všemu odhodlaná individua, nemající absolutně žádné zábrany, navíc prošlá nejen výcvikem, ale i reálnou bojovou zkušeností, která bojové kvality přeživších zpravidla více než zdvojnásobuje (proti osobám jen vycvičeným bez bojové zkušenosti). V naprosté většině evropských věznic by je hlídali dozorci výrazně podkvalifikovaní.
Není mi známo, zda někde na území EU existuje věznice pro provinilé příslušníky speciálních jednotek, protože jedině něco takového by se mohlo s takovýmito klienty úspěšně vypořádat (pokud by na to stačilo kapacitně). Případně věznice uspořádáná na způsob základny Guantanámo - klece na vojenské základně, kde je k dispozici v bezprostředním dosahu dostatečně početná a dostatečně vyzbrojená (včeně těžkých zbraní) síla, schopná zvládnout útěky, vzpoury a podobné mimořádné události, včetně takových, na které by běžní dozorci nestačili.
Jedině takové podmínky by mohly významně snížit rizika útěků, vzpour apod.
Další výhodou trestu smrti je, že nehrozí riziko, že nějaký sympatizant se zločinci a jejich ideovým zeměřením (třeba muslimský soudce či prokurátor) je někdy v budoucnu prohlásí za "neškodné" a propustí je. Jak se to stalo s hromadnými vrahy z Frakce Rudé Armády v Německu, až se ne patřičné posty v německé justici prohrabali "osmašedesátníci", kteří v době, kdy se u nás koketovalo s nějakým "zlidštěním" socialismu, bojovali v západních městech na barikádách za zavedení poměrů, jaké dnes můžeme obdivovat (naštěstí už jen) v Severní Koreji.
Poslední výhodou trestu smrti je i to, že by bez něj reálně hrozilo unášení občanů a snaha o jejich "výměnu" za vězněné zločince, jak se to opakovaně stalo a stává v Izraeli, v souvislosti s vězněnými palestinskými džihádisty.

Usadit?

Pokud by se měli "usadit", pak by měl existovat jejich veřejně dostupný registr, aby byli pod permanentním dohledem veřejnosti, asi jako jsou v některých státech takto organizované a veřejně dostupné registry pedofilů nebo jiných zločinců.
Jinými slovy, všichni občané by měli mít možnost na pár kliknutí myší nad standardním internetovým prohlížečem zjistit, kde v jejich okolí (s upřesněním na úroveň administrativní jednotky, vzdálenosti od zadaných souřadnic GPS nebo jiným podobným způsobem) žije (s plnou adresou) nejaký "polepšený" džihádista.
Uvítal bych v takovém případě i sledování nějakou elektronikou (spíš "obojek" než "náramek"), vybavenou kromě monitoringu 24 hodin denně 7 dní v týdnu tak, aby bylo možné džihádistu na dálku paralyzovat, nebo "vypnout", pokud by začal projevovat nějaké podezřelé aktivity.
Jak jsem ale uvedl, nevěřím absolutně tomu, že tito lidé jsou polepšitelní. Maximálně jsou donutitelní k tomu, aby rezignovali na džihád zbraní, jenže k tomu musejí být vytvořeny podmínky, tj. zajištěna jeho absolutní beznadějnost.
A opět: Když spočítáme náklady na takovéto řešení, jeho zavedení i udržování v provozu, a současně riziko jeho selhání nebo sabotování nějakými sympatizanty, rozlézajícími se jako rakovinné metastázy po společnosti (jak to vidíme v řadě zemí původní E12), případně tlaky ze zahraničí (třeba ze strany Turecka), tak opět ten trest smrti vychází jako menší zlo a technicky schůdnější řešení s bezpečnějším výsledkem.

Srovnání

Dovolím si srovnání s nyní s velkým halasem (aby se zakrylo, že Německo dodnes dluží obrovské sumy na odškodném obětem nacismu, včetně toho, že se s odškodňováním v podstatě začalo až tehdy, když už bylo jasné, že mnoho těch obětí už naživu není) souzené německé občany, kteří zastáívali naprosto subalterní pozice v koncentračních táborech a neměli sebemenší pravomoci o čemkoli rozhodovat:
Němci: Byli od malička (ti v letech 1944 - 5 18 až 20 letí zcela určitě) vystaveni monopolu nacistické propagandy, za šíření jiné byl v Německu trest smrti.
Džihádisté: Měli možnost se seznámit s pravdivými informacemi o islámu i podstatě a činech chalifátu, naopak džihádistická propaganda je v evropskýcvh zemích alespoň oficiálně nelegální.
Němci: Dostali povolávací rozkaz, jehož neuposlechnutí se trestalo většinou smrtí a ani alternativy nabyly nikak růžové.
Džihádisté: Dostávali se do chalifátu vědomě zcela ilegálně, sofistifikovaně se vyhýbali státním institucím, které jim v tom měly zabránit.
Němci: Sloužili (alespoň ti, co dožili dneška) na naprosto subalterních pozicích, nekázeň se trestala tvrdě, většinou smrtí.
Džihádisté: Většinou aḱtivně "budovali kariéru", byť na území chalifátu už měli pramalou možnost couvnout, tohle jediné je podobné situaci Němců v nacistické mašinérii.
Jinými slovy, džihádisté věděli, do čeho jdou, a to v celém rozsahu, a šli do toho s naprostým nadšením, nadšeně přijímali propagandu, která nijak nezmenšovala zločiny, které chalifát páchal. Němci (alespoň ti dnes souzení) neměli sebemenší představu o podstatě i rozsahu holokaustu, přestože se na něm podíleli, a neustále byli masírováni propasgandou, která holokaust jako takový popírala. Pokud viděli nějaké fyzické likvidace vězňjů či jiných osob, museli se spokojit s tím, že se jedná o blíže neurčené zločince. Pátrání po dalších informacích trestala nacistická mašinérie smrtí.
Je mi opravdu líto, ale ti džihádisté vycházejí mnohem hůř než ti dnes souzení Němci (ti s máslem na hlavě srovnatelným s džihádistickým jsou už dávno po smrti).

Připustit návrat džihádistických vrahů ve stylu "vlastně se nic nestalo, příště to zkuste znova, a třeba i tady" je opravdu cesta, která by mohla skončit nějakou džihádistickou "vládou" přímo v Evropě. Se všemi následky, jaké jsme mohli vidět na videích ze Sýrie a okolí, nebo třeba z Afghánistanu. Však neomarxističtí, s islámem silně ideově spříznění, agitátoři dobře vědí, proč se snaží informace o poměrech v těchto zemích blokovat a bránit jejich šíření.

2 komentáře:

  1. Nesouhlasim s vasim posouzenim ISIS. Sice je to banda bezcennych zlocincu, ale definici statu splnuje (obyvatelstvo+uzemi+vlada). Tim je samozrejme nechci obhajovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problém je, že potom by definici státu musel vyhovovat i kdejaký drogový kartel, ovládající nějaké území.
      Druhá věc je, že ISIS žádný stát neuznal, to také hraje určitou roli.

      Vymazat