Volby na dálku?

Stále se objevují hlasy, jak je současný systém voleb zastaralý a primitivní, a jak by bylo daleko lépe nechat občany volit korespondenčně, nebo dokonce po internetu. Mají tyto hlasy pravdu?

Strojové volby

Problém nastává už v momentě, kdy je konfrontována naše zkušenost se zapojením strojů do nějakých jiných činností, které se dříve dělaly "ručně". V řadě případů nastal problém, protože "strojová" nebo dokonce "digitální" varianta dané činnosti se ukázala být problematickou a velice často přinesla více potíží než varianta původní - "ruční", "papírová"
Máme negativní zkušenosti s problematickými datovými schránkami. Máme negativní zkušenosti s EET, která znamená postupnou likvidací živností a tím menší dostupnost (logicky následuje zdražování) služeb a některých typů zboží. Lékaři mají negativní zkušenosti s eRecepty, které přinesly jen zmatky a podstatně vyšší pracnost s vytvořením receptu proti papírové formě, navíc lékárnám prodlužují čas na zpracování jednoho receptu až na trojnásobek oproti papírovému.
K tomu můžeme přidat i ne zcela pozitivní zkušenosti z ciziny, kdy např. hlasovací automaty v USA mají poměrně vysokou chybovost a umožňují také některé hlasy cíleně "zneplatnit".

Volby po internetu

Volby po internetu mají jeden naprosto zásadní problém, a to i v situaci, kdy proběhne vše ostatní naprosto regulérně.
Aby byly volby demokratické, musejí být svobodné, rovné a tajné.
Poslední z uvedených atributů zcela jednoznačně volby po intenretu nemohou zajistit. Zatímco při papírových volbách si komise poměrně snadno pohlídá, že volič jde za plentu sám (a jejím členové se ještě mohou vzájemně kontrolovat), v případě voleb po intenetu nikdo není s to zajistit, že voliče někdo nebude sledovat, ať už přímo, že se mu dívá na prsty a obrazovku, nebo nějakým programam typu keylogeru, který zjistí a někam pošle, jak dotačný/á hlasoval/a.
Je jasné, že existují metody, jak obejít tajnost hlasování i u papírových voleb. Například se provalilo, že mafiáni nutili voliče verifikovat volbu "té správné" strany tím, že požadovali komplet ostatních volebních lístků zpět, aby bylo jasné, že to dotyčný nehodil někomu jinému (jiné straně). Případně takovýto komplet lístků bez "toho správného" u volebních místností vykupovali.
Problémem těchto metod ovlivnění voleb je, že jsou náročné na organizaci, v případě výkupu volebních lístků i drahé. Navíc hlasující pořád může alespoň hodit do urny zneplatněný lístek nebo prázdnou obálku a lístek "té správné" strany či osoby stopit. Vzhledem k tomu, že se do takové akce, aby postihla významný počet voličů, musí zapojit velké množství lidí, je poměrně vysoká pravděpodobnost, že se "to prokecá", což se v uvedených případech alespoň někdy stalo.
Oproti tomu nějaký prográmek rozšířený po internetu (a třeba umístěný v paměťovém prostoru procesorů Intel) může šmírovat, a to jmenovitě, velký počet lidí. A to nemluvím o hypotetickém případu, kdy by pracovníci dostali nařízeno hlasovat v zaměstnání na firemním počítači, do něhož by absolutně nebyl problém umístit nějaký šmírovaci SW, schopný na závěr vyplivnout zeznam zaměstnanců a jak kdo z nich hlasoval.
Pochopitelně, bude velmi obtížné občanům dokázat, že volby na internetu opravdu proběhly (tj. že hlasy někdo shromáždil a sčítal, a nikoli např. nevygeneroval parametrizovaným generátorem náhodných čísel) a jejich výsledek je regulérní. V případě "papírových" voleb jsou k dospozici volební lístky a mohou být fyzicky překontrolovány, v případě "digitálních" voleb budou k dispozici jen jakési záznamy na paměťovém médiu, které mohou být od první jedničky po poslední nulu kompletně zfalšované a nikdo nemá nárok to poznat. A pokud to někdo tvrdí, stejně mu to velká část voličů nebude věřit.

Volby na dálku

Už poslední volby (do PS) ukázaly, že hlasy ze zahraničí v podstatě zachránily TOP09 od pádu mimo parlament, protože zatímco u domácích voličů propadla, u občanů, dlouhodobě působících v zahraničí, kteří volili na našich zastupitelstvích, vyhrála téměř ve všech státech.
Problém vidím v tom, že tito lidé dlouhodobě ve státě nežijí, mají velice často o dění v něm zmatené nebo falešné představy a navíc ještě dopad špatných voleb neponesou na vlastní kůži. Je proto otázka, zda by tedy tito lidé měli mít vůbec hlasovací právo, pokud hlasují o něčem, co se jich netýká.
Ještě o level problematičtější mohou být korespondenční volby, které zpravidla dávají možnost volit různě zdravotně nemohoucím občanům a občanům, pobývajícím v době voleb mimo trvalé bydliště (což u nás řeší voličské průkazy).
Sousední Rakousko může jednoznačně sloužit jako varovný příklad, kdy jak presidentské tak parlamentní volby byly právě korespondenčními hlasy silně ovlivněny a vcelku nahlas se mluvilo o podvodech nejrůznějšího druhu, navíc obtížněji prokazatelných než případné snahy o "chyby" při počítání hlasovacích lístků.
Zasílané hlasovací lístky mohou být manipulovány v podstatě od volícího občana (za občana v bezvědomí a na přístrojích, nebo s Alzheimerem, nepamatujícího si, co bylo před pár minutami, to vyplní "dle svého nejlepšího vědomí a svědomí" personál), přes manipulace od voličů vybraných obálek (může to opět dělat personál, který volby organizuje) až po manipulace s obálkami na poště (protože ta z principu není s to zajistit takovou míru bezpečného zacházení jako je tomu v případě zapečetěné urny).
A to pomíjím nátlakové aktivity typu: "Naše zařízení je dotováno penězi z EU, nechcete-li skončit na dlažbě, hlasujte hezky proevropsky (= proEUrounijně)".

Obávám se převelice, že "alternativní" volební postupy velice dobře reflektuje známý výrok J. V. Stalina: "Není důležité, jak lidé hlasují, ale kdo a jak ty hlasy sčítá". A ten nám budiž výstrahou při snahách o zavádění takovýchto alternativ, které z volebního procesu učiní černou skříňku, do níž jdou jakési hlasy a jakýsi výsledek z ní vypadne, ale co se děje uvnitř, to je zcela mimo dohled voličů.