Nejde jen o kauzu Argento

Režisérka Asia Argento v roce 2013 znásilnila či pohlavně zneužila 17 letého (tedy ještě "pod zákonem v USA) herce a hudebníka Jimmyho Bennetta a posléze se z toho vyplatila 380 tisíci dolary. I řada dalších "tváří" hnutí #Me Too se dopustila podobných činů. Soudružka Sylvia Lauder z toho vyvozuje naprostou pitomost, protože na tomto pochybném hnutí jsou špatně daleko jiné věci než skutečnost, že jeho aktéři jsou sexuální predátoři.

#Me Too útočí na podstatu demokracie

V demokratických zemích je atributivní existence demokratické justice, pro kterou platí presumpce neviny a vina musí být naprosto jasně a jednoznačně prokázána.
Je jasné, že levičáckému póvlu se teto skutečnost silně nelíbí, pro ně byla ideálem doba, kdy u nás prokurátorovali Urválek s Vašem (a dalšími podobnými monstry), v SSSR "slavný" prokurátor Vyšinskij, a "politicky uvědomělí" soudci jim zobali z ruky. Doby, kdy bylo raženo heslo: "Kdyby byl obžalovaný nevinen, nebyl by obžalován."
Právě návrat do těchto dob (případně do dob politických procesů ve 30. letech v SSSR) je jakýmsi "postupným cílem" naší, evropské (míněno EU) i světové levice, protože ten by otevřel možnosti likvidovat "nesprávně myslící" osoby zcela libovolně, jen na základě nějakého z palce vycucaného udání ze strany "pokrokových" politiků a politických aktivistů.
Z tohoto důvodu je hnutí #Me Too navýsost politické, přičemž je orientováno levicově, antidemokraticky a prototalitně. Je patrně jakýmsi pokusným balónkem, jestli je společnost dostatečně zblblá, aby se nechala zatáhnout do poměrů, jaké vládly v SSSR za stalinské totality a u nás za dob politických procesů a následných justičních vražd v 50. letech.

Realita hnutí

V 90 až 99 procentech jsou takzvané oběti, presentované hnutím #Me Too jen lháři/lhářky, nebo prostitutky/prostituti.
Lháři/lhářky tehdy, jestliže byl sexuální akt zcela vymyšlen, a takových kauz s vysokou pravděpodobností nebude málo. Lháři i tehdy, pokud bylo nějaké chování nadhodnoceno coby "sexuální obtěžování", protože významná část těchto aktů se odehrála v době, kdy pochválení šatů nebo otevření dveří nebylo zběsilými feministkami prosazeno jako akt sexuálního obtěžování.
Prostituti/prostitutky tehdy, jestliže akt byl proveden na základě chladnokrevného kalkulu ve smyslu "dáš - dostaneš". Buď peníze jako "odškodné" (případně maskované platovým postupem) nebo, a to asi v uměleckých kruzích daleko častěji, nějaký bonus pro další cestu za slávou (lepší role, vůbec role, ale i třeba vydání knihy apod.).
Mužeme se morálně rozhořčovat nad tím, že pokud je ve filmu potřeba deset komparsistek a hlásí se jich (prakticky nerozpoznatelné kvality) tisíc, tak tu roli dostane těch deset, které nejrychleji svlíknou kalhotky. Je to ošklivé, ale máme to zakódováno hodně hluboko v genech (protože výhody za sexuální úsluhy získávají už samice některých opic, s nimiž máme společné předky, kteří žili někdy ve třetihorách). Jistěže existují hranice, které by neměly být překračovány, ale jsem přesvědčen, že mezi tou tisícovkou komparsistek (abych se vrátil k tomu příkladu) bude s vysokou pravděpodobností víc než jedno procento těch, které si svlíkáním kalhotek vydělávají i při jiných příležitostech než je konkurz do filmu, a s těmi ta hranice rozhodně překročena není.
A pokud se sečtou výše uvedené případy, dostaneme se někam k těm devíti desetinám a něco.
Jistěže existují oběti opravdových sexuálních predátorů, problém ovšem je, jak takový čin dokázat tak, aby úspěšně prošel férovým soudem. A, je mi velice líto, konsenzus od dob vzniku demokratické justice je naprosto jednoznačný: Je daleko menší zlo nechat uniknout skutečného pachatele pro nedostatek důkazů, než plnit žaláře nevinnými, kteří měli tu smůlu, že tu nevinu nebyli s to prokázat. A právě o tohle a nic jiného se hnutí #Me Too intenzívně snaží.

Ještě jeden důležitý aspekt

Kauza soudružky Asie zcela jednoznačně ukazuje, že lidé z hnutí #Me Too se cítí stát nad zákonem. Podobně jako například komunističtí či nacističtí zločinci a před nimi třeba církevní inkvizitoři a v současnosti třeba muslimové. Oni jsou prostě "lepší", a jestli to odůvodňují rasou, politicko ideologickou orientací nebo třeba náboženstvím, je naprosto zanedbatelný detail.
Faktem je, že normální člověk, pokud by se i nějak zapletl s prostitutem nebo prostitutkou a následně platil jak mourovatý (jak to bylo konkrétně mezi Asií a Jimmym nevím a v podstatě ani vědět nechci, protože bez nějakého šmíráctví skrze prostoročas se pravdu prostě nedozvíme), tak by se rozhodně neangažoval v podobném hnutí, protože by mu bylo jasné, že obvinění ze sexuálního predátorství, zvláště pak nepodložené žádnými důkazy, může být zcela vymyšlené nebo výrazně překroucené proti realitě.
Pokud se dotyčná dáma po zaplacení výpalného jen otřepala a vbrzku zapojila do hnutí, vyrábějícího sexuální predátory asi jak druhdy STB protistátní skupiny nebo inkvizice čarodějnice a kacíře, pak to skutečně znamená, že se cítí stát někde nad obyčejnými lidmi, asi jako nacisté nad Židy. A to zřejmě charakterizuje naprostou většinu tváří (=exponentů) tohoto hnutí.

Rýsuje se strategie

Budu velice ošklivý, ale nevidím nejmenší důvod, proč neobrátit hnutí #Me Too proti jeho nositelům: Prostě je začít obviňovat z toho samého, z čeho oni obviňují druhé. To by mohlo při trošce rozumné strategie toto hnutí zcela paralyzovat, případně rozvrátit. Že budou tato obvinění falešná a neodůvodněná? To je ale naprostá většina obvinění, hlásaných lidmi z tohoto hnutí, taky. Alespoň z právního hlediska, které nerozlišuje pravdivé obvinění nepodložené důkazy od obvinění falešného.

Kauza Asie Argento ukázala jasně, že celé "slavné" hnutí #Me Too je jen spiknutím antidemokratických fašistoidů proti demokracii a zejména demokratické justici a právnímu státu obecně. Bez ohledu na blekotání exponentů tohoto hnutí je pravda tohle a nic jiného. Budou-li vznesena obvinění proti dalším exponentům tohoto hnutí, může být celý tento projekt svržení demokracie v (dosud) civilizovaných zemí paralyzován a následně i zlikvidován.