TIS

Reálná a funkční ochrana přírody a životního prostředí ekology u nás dominujícího typu v podstatě nepotřebuje.

Již staří Římané...

Po bitvě u Zely (47 př.n.l.), když vyhrál nad králem Pontským Farnacesem II., zaslal Gaius Iulius Caesar senátu "nejkratší vojenské hlášení" VENI VIDI VICI, tedy přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. Komentáře, že toto hlášení mohlo být ještě kratší (veni vici) vesměs zavrhují vojenští odborníci argumentací, že ono "vidi" je naprosto nezbytnou podmínkou toho "vici".
Existuje sice ještě kratší hlášení o výsledku bitvy, a to je ono známé "nenikēkamen" (tedy vlastně "vici"), ale to je diskvalifikováno tím, že jeho nositel, voják Feidipidés, který měl "v nohách" pochod z Athén na pláže u Marathonu, celou bitvu a poté ještě běh po nejklasičtější trase marathonského závodu zpět, po vyslovení tohoto slova zkolaboval a zemřel, takže není jasné, zda jeho hlášení bylo kompletní.
Proto dejme na odborníky, že ono "vidi" je nesmírně důležité a v podstatě atributivní pro jakoukoli racionální lidskou činnost. Přitom válka patří mezi ty nejracionálnější, což ukazuje i skutečnost, že ty islámské země, kde jsou u moci profesionální vojáci, jsou v naprosté většině případů s to jednat racionálněji než ty, kde vládne nějaká civilní nebo duchovní vláda. A platí rovněž, že s takovýmito státy je také reálněji možné se domluvit na nějakém modu vivendi.
Pochopitelně, ona racionálnost je nesmírně důležitá i pro ekologii, pokud má být provozována jako nějaká smysluplná činnost, nikoli jako ideologické hovadství.

TIS
TIS byla organizace ochrany přírody, která vznikla v době doznívajícího politického kvasu v roce 1969 a po deseti letech byla komunisty násilně zlikvidována a nahrazena Českým svazem ochránců přírody, který byl naprosto neslaný nemastný a zcela (jako celek) konformní s komunistickým režimem. V TISu jsem jako student byl, do jeho "nástupnické" organizace jsem nevstoupil.
Za velmi důležité považuji, že TIS měl jako svoje heslo větu "Poznej a chraň".
A nyní jsme zase u onoho Caesarova "vidi", které jsem si dovolil připomenout v předchozí kapitolce, protože bez něj je jakékoli konání (a nejen na poli válečném či ekologickém) nesmyslné.
TIS tedy pracoval tak, že prováděl analýzy a na základě těchto analýz, provedených buď činnosti svých členů a dobrovolníků nebo v kontaktu s jinými složkami společnosti, prosazoval opatření, která z těchto analýz vycházela. Právě to je, pochopitelně, jediná správná cesta ke skutečné a účinné ochraně přírody a životního prostředí vůbec, vše ostatní je jen provádění bezcenných nesmyslů, které mohou mít pozitivní dopad leda naprosto náhodně.
Právě degradace ochrany přírody z racionálně založených aktivit na blbnutí s Českými ochránci přírody či Brontosaury vedla k tomu, že se občanské aktivity na tomto poli staly v podstatě nesmyslnými a pro režim neškodnými nebo irelevantními. A vedla také k tomu, že rozumní lidé zůstali mimo a celá ekologie se stala doménou abnormálních týpků.
Vysazování stromků na plochách, kde stejně vzápětí uschly (pokud nebyly následně zplanýrovány a vybetonovány). Čištění lesa od odpadků (které se provádělo každý rok znovu) a podobné v podstatě nesmyslné, byť "ekologické činnosti nešly do podstaty věci, a tudíž do střetu s režimem. Neřešily se proto např. továrny, kde průměrné dožití zaměstnance bylo 47 let (oproti tehdejším cca 70 populačního průměru), protože se tam pracovalo v podstatě bez jakéhokoli zajištění s rakovinotvornými látkami (které se poté pouštěly "ven"). Tudíž takto pojatá ochrana přírody či ekologie nebyla konfliktní se zájmy a tudíž nebylo v konfliktu s ekonomickými zájmy komunistického státu. Neřešila se ani radioaktivita pitné vody v řadě lokalit, způsobená intenzívní těžbou uranu pro sovětské jaderné bomby a hlavice.
A lze se důvodně domnívat, že právě zde jsou kořeny oné degenerace (nejen u nás, ale i v řadě dalších států východního bloku a rovněž i ve věštšině západních zemí) ochrany přírody, či ekologie, na naprosto nesmyslné aktivity, ve svých důsledcích škodící lidem i přírodě. Tyto aktivity v současné době představují prakticky 99 a něco procent toho, co ekologové na tomto poli celosvětové a za státní podpory dělají. Ten zbytek je vysvětlitelný známým příslovím o zrnku a slepém kuřeti.

Ochrana přírody

Pokud má být příroda skutečně nějak ze strany občanů chráněna, je nutné se zcela odříznout od toho, co si dnes říká "ekologie" a oželet i těch několik málo opravdových odborníků, kteří na tomto poli zůstali, ale z důvodu ideologické zaujatosti nechápou (či chápat nechtějí), že jejich reálné vědecké výsledky jsou ideologickým zneužíváním deformovány do naprostého opaku.
A opět si dovolím malý odskok: Ve spektru toho, co zkoušíme na našem ústavu, jsou ozdravné programy (ekologii do jisté míry blízké), jako je "zdravá škola", "zdravý podnik" nebo "zdravé město". Pokud si nějaký nešťastník či nešťastnice některou z těchto otázek, formulovaných ve stylu "co byste poradili organizátorům programu ...", tak spustí, jak by zjišťovali dodržování norem (které naprosto není v gesci ekologie), vysazovali kytičky, natírali stěny na růžovo a podobné nesmysly.
Přitom správná odpověď je jasná: Nejprve je nutno zjistit, zda jsou v dané škole (podniku, městě ...) nějaké problémy, které se promítají do zdraví osazenstva. Potom je nutno tyto problémy analyzovat (včetně konstatování toho, co je a co není s reálně dostupnými prostředky proveditelné) a teprve po takovéto analýze se dávají dohromady konkrétní opatření (a když se to podle předchozích bodů prokazatelně pozitivně promítne do zdraví osazenstva, tak ať se klidně nakoupí růžové brýle s tím, že je žáci - dělníci - obyvatelé budou povinně nosit).
A na závěr je, pochopitelně, nutné zařadit testování toho, jak se opatření osvědčila (a předem stanovit to, jaké parametry zdraví nebo zdravotního chování se budou sledovat a jaké změny těchto parametrů proti výchozímu stavu budou považovány za pozitivní výsledek akce - aby se zabránilo tomu, že se bude dodatečně na bázi nějakých obskurních výzkumů "dokazovat" úspěšnost akce, která nic nepřinesla).
Jak jsem uvedl, naprostá většina studentů (to, že nechodí na přednášky, kde se jim to říká, nečtou učebnice, kde to mají napsané, atd. je jiná věc) je totálně zblblá ekologistickou propagandou a klidně bude topit v přetopené škole, v níž mají děti problémy s pitným režimem, nebo dávat kytky do oken v továrním cechu, kde se v důsledku chybně nastavených předpisů na ochranu zdraví (což se často stává např. v souvislosti s úpravami technologie) vyskytuje u zaměstnanců ve větší míře rakovina (oproti tomu, na co "by měli nárok" být členy normální populace se stejným složením co do věku a pohlaví).
Skutečná ochrana přírody a životního prostředí tedy vůbec musí být založena na velmi důkladné a mnohorozměrné analýze situace. Včetně toho, že i s takovou analýzou v rukou budeme k celé záležitosti přistupovat s patřičnou mírou pokory, protože si budeme vědomi, že nerozpoznání (a tudíž nezařazení do analýzy) jediného relevantního faktoru ji může učinit bezcenným cárem papíru, a to samé může udělat i podcenění nebo nadhodnocení některého (opravdu stačí jeden) faktoru, který byl v té analýze zohledněn (ale špatně). Takže musíme být vždy připraveni při pozorování negativní, a zejména neočekávané, odezvy tu analýzu hodit do koše a udělat ji celou znova (přitom u některých sledovaných faktorů včetně sběru vstupních dat).
Je ovšem otázka, zda "odborné organizace", počítající křeččí doupata na vybrané louce za "jedno mega", budou s to se takové analýzy smysluplně účastnit (obávám se, že ne) a zda se političtí ekologové nebudou nějaké korekci svých záměrů na fakta bránit (předpokládám, že budou, protože to běžně dělají).

Islandská cesta

Island má větší počet masových organizací na ochranu přírody, které mají sice do jisté míry rozdílné směry působení a současně i orientaci na odlišné zdroje členské základny, nicméně úzce spolupracují a jsou zastřešeny radou, která je napojena na vládu.
Výsledkem tohoto stavu je, že jsou potlačeni extrémisté. V masové organizaci se uplatňují méně, a pokud by se i "zmocnili" některé z ekologických organizací, mohou ty ostatní jejich vliv do značné míry potlačit.
Z tohoto důvodu se na Islandu podařilo prosadit např. osévání ploch bez vegetace cizím druhem lupiny (opravdu z hlavy nevím, zda je z Aljašky nebo Kamčatky, ale jedná se o subpolární druh, příbuzný tuzemskému Vlčímu bobu mnoholistému, z odlišného kontinentu), a to před odpor ekologických fundamentalistů, kteří raději viděli prašné bouře (vzniklé odlesněním významné části ostrova jednak těžbou dřeva, jednak získáváním ploch na pole a pastviny). Stejně tak samo zalesňování na tomto ostrově (v posledních desetiletích se podařilo rozsah islandských lesů, byť tč. velmi mladých, přiblížit stavu, který na ostrově byl v době, kdy k němu dorazili první Vikingové) je prováděno alespoň zčásti nepůvodními dřevinami a na ostrově existují velké studijní plochy, na nichž se zjišťuje introdukovatelnost různých dřevin ze subpolárních oblastí i z vysokohorských poloh, byť je to opět proti ekologickému fundamentalismu.
V našem státě je situace velice odlišná, právě proto, že na tomto poli existuje několik málo organizací s nepatrnou členskou základnou, přičemž prakticky všechny jsou zcela ovládány ekologickými fundamentalisty a extrémisty, prosazujícími naprosto nesmyslné a škodlivé věci, přičemž těmto fundamentalistům chybí prakticky jakákoli organizovaná protiváha. A je zcela jistě chybou státu, že těmto organizacím, zastupujícím snad jen zlomek procenta populace, udělil statut výsadního dodavatele odborných informací.
Z tohoto pohledu by masové organizace, orientované na ochranu přírody a životního prostředí, mohly ekologům do jisté míry "zatnout tipec". Je ovšem jistě otázka, zda rozumní, vzdělaní a inteligentní lidé se budou chtít v tak silně zkompromitované oblasti, jakou je současná ekologie, vůbec angažovat. V době vzniku TISu byla situace na tomto poli naprosto odlišná.

Pro ochranu přírody a prostředí obecně by mělo platit ono TISácké "Poznej a chraň", které se nelíbilo jak normalizačním komunistům, kteří TIS zlikvidovali, tak i polistopadovým ekologům, kteří nesou spoluvinu na tom, že nebyl (na rozdíl od jiných komunisty zrušených organizací) obnoven. Jakákoli jiná cesta je ovšem cestou do pekla nesmyslného ekologického teroru.