Umírněnost, prosím! 2

LGBT

Trocha historie

Příslušníci LGBT komunity byli v různých obdobích různým způsobem utiskováni. Naprostá většina evropských národů tolerovala homosexualitu, výjimky existovaly (např. některá období ve starověkém Římě), ale rozhodně nedominovaly.
Problém začal až s nástupem křesťanství, které znamenalo vnucování méněcenné morálky totalitního teokratického židovského státu, aspirujícího na světovládu. V takových podmínkách bývá homosexualita kriminalizována (s představou, že se homo muži vrátí k ženám a budou dělat kanonenfutter pro expanzívní války). Určitým potvrzením motivace kriminalizace homosexuality v židovském státě je skutečnostem že několik podobných států existovalo (totalitní společnost s teokratickými rysy a ambicemi násilné územní expanze) i v předkolumbovské Americe a v těchto státech (a prakticky pouze v těchto) byla homosexualita také kriminalizována.
I v Římě byla homosexualita kriminalizována především v obdobích dravé územní expanze, řešené silnou armádou, v následných obdobích, kdy se vojenská expanze zpomalila či stagnovala a byla alespoň zčásti nahrazena expanzí ekonomickou a diplomatickou (= poštváváním jedněch barbarů proti druhým) došlo i v Římě na tomto poli k uvolnění.
Křesťanství jednoznačně sloužilo jako vektor vnucování judaistického barbarství a perverzí (včetně sexuálních) vyspělejší evropské kultuře. Tento fakt byl také jedním z významných zdrojů antisemitismu, protože starozákonní texty byly na obecné úrovni dobře známy a ty jsou také nejvýznamnější antisemitskou literaturou. I proslulé "Protokoly sionských mudrců" nejsou nic jiného než komentované výpisky ze starozákonních textů (které jsou obtížně napadnutelné, protože jejich autory byli sami Židé).
Z judaistického barbarství se Evropa začala vyhrabávat až po vzniku ideí osvícenství a nárůstu moci buržoasie a její ideologie, protože tyto ideologie jsou z primitivními judaistickými základy křesťanství neslučitelné. Nakonec došlo i k větší míře tolerování homosexuality, které ve 20. století postupně přešlo v její dekriminalizaci. U nás k tomu došlo poměrně brzy, za vlády komunistů, která opět byla na tomto poli výrazně progresívnější než "demokratické" státy. Důvody nejsou úplně jasné, mohlo jít o výraz protikřesťanského antagonismu, mohla se skutečně uplatnit progrese jako taková (jaká se uplatnila i v řadě jiných oblastí organizace státu, ale také vědy a techniky).
V současné době je homosexualita kriminalizována prakticky jen v méněcenných hovadastánech, vesměs islámských.

Pride show

Už jsem zde vícekrát uvedl, že "Gay pride", na niž se nabalují i další menšiny, mi v zásadě nevadí. Homosexuálové byli v této civilizaci celá staletí významným způsobem utlačováni, včetně fyzického likvidování, a mají tudíž naprosté právo oslavovat skutečnost, že tomu už tak není. Konec konců, my jako stát oslavujeme např. 28. 10. pád rakouského žaláře národů a vznik moderního českého státu. A atributy tohoto oslavování by obyvatelům Rakousko - Uherska připadaly stejně nezvyklé až perverzní, jako připadají některým "heterákům" projevy gaypride show.
Z tohoto pohledu tedy nemám s uvedenou akcí sebemenší problémy, na rozdíl od zaostalých křesťanských bigotů a podobných existencí.

Další požadavky LGBT

Nemám sebemenší problém s požadavkem homo osob na adopci dítěte partnera / partnerky, aby v případě nějaké havarijní situace (jaké s přímo perverzní ochotou a nadšením líčí agenti se životním pojištěním) nebyl zbývající člen homo páru pro dítě, které v jeho rodině vyrůstalo, po právní stránce naprosto cizí osobou.
Nemám sebemenší problémy s požadavky lesbických párů na možnost oplodnění spermatem anonymního dárce. Méněcenní bigoti z KDU ČSL sice ječí jak dušičky v očistci, ale realita je taková, že se už někdy od 50. let dávaly lesbičky oplodňovat semenem bratra nebo otce své partnerky, a tím pádem měly obě ke vzniklému dítěti obě příbuzenský vztah. A zvládaly to bez větších problémů i tehdejšími dosti primitivními injekčními stříkačkami.
Nemám sebemenší problémy ani s tím, aby si mužský homopár pořídil dítě pomocí "nosnice" a aby bylo kladně vyřešeno rodičovství obou členů tohoto páru vůči tomuto dítěti.
Jak jsem uvedl, nemám ani problém s tím, aby postupoval výzkum v oblasti "jak může mít společné (geneticky) dítě mužský či ženský homopár" a aby se výsledky takového výzkumu promítly nejen do reprodukčně medicínské praxe, ale i do oblasti rodinného (a jiného) práva.
Nemám naprosto žádný problém s tím, pokud bude dítě vyrůstat v homo rodině, protože je to rozhodně lepší než institucionální výchova nebo profesionální pěstounství (jaké preferuje i před biologickou rodinou sociálfašistické Norsko). Nesdílím představu některých psychologů a psychiatrů, že takovéto děti budou ve škole a při jiných příležitostech ostrakizovány. Neděje se to ani u dětí svobodných matek (či otců), neděje se to ani u "sourozenců", jejichž rodiče, každý se svým dítětem, se vzali, takže jsou si jejich děti biologicky cizí (a při podobných "odlišných" případech). Pokud by k nějaké "ostrakizaci" došlo, byli by za ní se stoprocentní pravděpodobností šiřitelé bigiotních křesťanských, judaistických nebo islámistických ideí, kterým by neměl být problém život "osladit" natolik, aby si něco podobného netroufli (včetně ostrakizace jejich dětí jako méněcenných, s tou bych v takovém případě problémy neměl).
Nemám naprosto žádný problém s tím, aby homo páry uzavíraly manželství, právně neodlišitelná od manželství hetero párů. A nevidím ani důvod, aby se měla lišit názvem a být pro ně extra zákon.
Konec konců, opravdu nevidím sebemenší důvod, aby naše civilizace lpěla na modelu rodiny bezcenných barbarských primitivů, kteří byli zoufale zaostalí i proti svým evropským současníkům (a, pochopitelně, i mnoha mimoevropským národům).

S čím problémy naopak mám

Nevidím sebemenší důvod, aby se homosexualita stala preferovaným způsobem sexuálních aktivit či rodinných vztahů, jak to hlásají někteří "proroci" modernismu. Homosexualita je prostě odlišné a minoritní nastavení sexuálních preferencí, které patrně mělo zásadní význam v dobách, kdy po Zemi bloudily tlupy prvních lidí nebo dokonce jejich živočišných předchůdců. O jejím významu (a proč se udržela) můžeme vést diskuse, okořeněné poznatky antropologů o životním stylu domorodců, žijících na úrovni pravěku. Případně můžeme hledat inspiraci i u našich nejbližších příbuzných, šimpanzů Bonobo, u nichž se homo styk běžně praktikuje, a to u obou pohlaví.
Chápu, že v dobách, kdy byla homosexualita kriminalizována, žili homosexuálové jako pronásledovaná minorita a vytvářeli z tohoto důvodu různá "svépomocná bratrstva" za účelem ochrany před majoritou, a zejména náboženskými fanatiky. Tato doba je ovšem u nás pryč už více než půlstoletí a podobná "bratrstva" zde a v současné době nevnímám, a nejsem ani ochoten vnímat, jako něco pozitivního, ale spíš jako krystalizační centra kriminálních a jiných antisociálních aktivit.
Současně mám ovšem problémy s tím, že "naši" homosexuálové jeví minimální zájem o problémy stejně odlišných osob v zemích, kde je homosexualita ještě stále trestána a někdy i smrtí. S koordinovaným tlakem příslušníků LGBT komunity a jejich organizací na naše státní orgány a politickou reprezentaci, aby byly tato země odstaveny od spolupráce s námi a nebyla jim poskytována pokud možno žádná mezinárodní či rozvojová pomoc, bych žádný problém neměl.
Mám ovšem silný problém s tím, že řada příslušníků LGBT komunity, a dokonce i některé organizace takto odlišných lidí, podporují islámské imigranty, kteří se nijak netají s tím, že zde hodlají zavést stát podle šaríje (tedy včetně kriminalizace, až do trestu smrti, homosexuality).
Zásadní problém mám i s "vědeckým genderismem", blekotajícím o "genderu jako sociálním konstruktu", který se uplatňuje i v této oblasti (včetně snah o "výcvik" k homosexualitě, případně transgenderu, u školáků).

Umírněnost

Opět mi tedy nezbývá než volat po umírněnosti. Homosexuální osoby a jejich vztahy je nutno zcela zrovnoprávnit s osobami heterosexuálními a jejich vztahy, včetně možnosti pořídit si a společně vychovávat děti. Byť by to mělo znamenat odstřelení v současnosti křesťany prosazovaného modelu rodiny, vygenerovaného pravěkými barbary.
Na druhé straně není možné tyto osoby považovat za něco extra (či přímo "nadlidi"), jak hlásají někteří ideologové, a to samé platí i pro jejich vztahy.

(pokračování)