Další způsoby kontaktu

Záměrně jsem k předchozím scénářům nepřiřadil nic z dobývání Afriky a Asie, protože k tomuto problému se dostaneme dále.
Pokud dříve uvedené scénáře zobecníme a aplikujeme na mezihvězdný kontakt, můżeme vyrobit model kontaktu, při němž si slabší civilizace užije své, ale sežrání (či transformaci na mýdlo) se vyhne:
Kontakt musí začít v době, kdy metropole není s to kontaktovanou civilizaci efektivně invadovat. Je schopna za mimořádných nákladů dopravit na místo určení a zpět menší množství lidí a nákladu. Zajímají ji především nízkoobjemové a drahé suroviny (drahé kovy, drahokamy apod.). Kontakt může metropoli natolik vyčerpat, že vyvolá dlouhodobou hospodářskou stagnaci a úpadek (Portugalsko a Španělsko se dodnes ze svých koloniálních výbojů nevzpamatovaly).
Analogií zmíněných drahých nákladů by mohly být informace, vzniklé při výzkumu této primitivnější civilizace.
V době, kdy se situace po technické stránce mění a mohla by se rozvíjet kolonizace podle scénáře 3, existuje už v kolonii vrstva přislušníků invadující civilizace, mající zájem na udržení a rozvíjení statu quo až do odtržení se od metropole. Vytváří tedy jakýsi nárazník mezi metropolí a invadovanou civilizací.
Pouze kontakt s civilizací, schopnou rychle a efektivně (z hlediska finanční, energetické a bůhvíjaké zátěže) přepravit tam a zpět velké množství osob a nákladu povede s vysokou pravděpodobností k sežrání. (Opět ovšem máme více šancí než indiáni, k tomu se dostaneme dál.)

Evropa - Asie (Afrika)
Kontakt Evropy s Asií má naprosto jiný scénář než bylo uvedeno minule: Evropané tam, a do značné míry i v Africe, vstupovali jako sice mocní, ale jedni z mnoha. To "mnoho" se vztahovalo na mimoevropské kontakty (v první fázi) nebo kontakty s více evropskými zeměmi současně. Vidíme také, že Asijské (a do jisté míry i Africké) země si udržely značnou část svých etnických specifik, dokonce se v řadě případů ubránily jinak naprosto nekompromisnímu pokřesťanštění.
Pro slabší a pasivnější účastníky kontaktu je proto optimální být kontaktován současně více civilizacemi. Je to podobné, jako vytváření stabilní skupiny o dvou nebo více účastnících (ve dvou to prakticky nelze, pokud není lepítkem biologická potřeba).
Důležitým důsledkem těchto mezicivilizačních kontaktů je existence početnějších logických scénářů, nevedoucích k sežrání některé (některých) ze současně (v kosmickém měřítku ovšem) se  kontaktujících více než dvou civilizací. Společenství většího počtu nezávislých civilizací může být stabilní a tuto stabilitu postupně přenášet na další a další kontaktované civilizace. Byť by na jeho počátku stála rovnováha strachu spočívající v tom, že se nikdo neodváží projevit jako evidentní agresor, aby se proti němu ostatní nespojili.