Tak nám zamítli referendum...

Aston (NP) dnes pláče nad tím, jak zavedené politické strany ztrácejí přízeň voličů.
Tento jev sice popisuje korektně, ale není schopen dát korektní návrh řešení. Volání po návratu politické kultury, po vstupu chytrých a čestných lidí do politiky - to už tu jednak zaznělo, a to víckrát, a vždy to bylo následováno nějakým fiaskem.
Politici, a zejména zavedených stran, jsou často "matadoři" celé postsocialistické éry a mnozí byli v politice i předtím. Za svou kariéru se prostě přesvědčili, že "veřejné mínění" je naprosto bezzubá instituce, která nedokáže udělat nic ani s jednoznačně profláklým gaunerem. Ty doby, kdy stačilo, že na nějakého politika vyšla najevo nějaká nemorální (o nezákonnosti ani nemluvě) aktivita, a šel od válu, jsou dávno pryč. Je ovšem otázka, zda v takové ideální podobě existovaly i za té proslulé První republiky když víme, že řada afér byla účelovými denunciacemi hradního křídla politiky, jejichž objektivita je více než pochybná.
Jistě, existují aktivistické organizace, schopné efektivně zlikvidovat předem vytčený cíl, ale ty jsou skupinami perfektně orgnizovaných profesionálů, pracujících na politické zadání, a s veřejným míněním v naprosté většině případů nemají nic společného. Bojí se jich i soudy, které mnohdy přecházejí do modu "dáme denuncovanému alespoň podmínku, i když víme, že je nevinný, abychom se jich zbavili". Je jasné, že slušný člověk s takovýmto lidským odpadem odmítá mít cokoli společného, což dál omezuje vstup čestných a poctivých lidí do politiky, i do toho "veřejného mínění".
Protože "zavedené" politické strany jsou dnes schopny pouze hry na svém teritoriu, v bojích o přístupy ke státním financím a budování penězovodů do svých kapes, narůstá zcela zákonitě znechucení občanů nad jejich aktivitami.

Další kapkou do džbánu hořkosti v srdcích normálních lidí bylo včerejší zamítnutí návrhu referenda o církevních restitucích hlasy poslanců vládní koalice, podpořenými klerikálními stranami TOP a ODS.
Přes veškerý Astonův pláč, strany ČSSD, ANO, KDU-ČSL, TOP a ODS jsou prostě pro normálního a slušného člověka nevolitelné. Církve "svůj" majetek získaly loupežemi, krádežemi a podvody. Pokud něco získaly poctivě, tak je to naprosto zanedbatelné procento, které dávno dostaly zpět cestou státních platů kněžím, podporou církevního školství i starobních důchodů pro církevní činitele a dalších benefitů. Pokud mají dostat něco, čím by zajišťovaly jakousi nezávislost na státu (je vůbec žádoucí?), tak by to mělo být velice dobře zajištěno, aby z těch restitucí nebyl jen další tunel (a jsou vcelku jednoznačné informace, že právě toto se již děje).

Výsledek včerejšího hlasování v Poslanecké sněmovně dal voličům jasně najevo, že jejich vůle bude naplněna pouze tehdy, až budou mít komunisté spolu s "populisty" typu Okamury 3/5 ústavní většinu. Jeho aktéři si snad jsou jistí, že se tohle stát nikdy nemůže. Jenže přesně takovou míru pocitu jistoty měli i "demokratičtí" ministři, když v únoru 1948 podávali demisi. A podobně se patrně cítili i činitelé Výmarské republiky, když podpořili jmenování kancléřem "máme ho pod absolutní kontrolou" Adolfa Hitlera.
Dalším zdrojem problémů je i fakt, že zatímco v populaci máme jen cca 1/5 nábožensky orientovaných jedinců, do zastupitelských orgánů na úrovni státu se jich dostává kolem 1/2, především různými machinačními praktikami typu zakrývání náboženské příslušnosti kandidátů (faktem je, že to, zda je či není kandidát věřící, je IMHO důležitější informace než o pozitivní či negativní lustraci). Znamená to tedy, že 1/2 sněmovny a senátu zastupuje pouze 1/5 populace, což názorně ukazuje, jak vzdálená je naše verze zastupitelské demokracie reálným poměrům.
Referendum (a zejména hrozba něčeho takového) by mohlo tyto problémy alespoň částečně redukovat tím mechanismem, že by se zastupitelé začali bát dělat totální prasečiny, s nimiž většina občanů nesouhlasí (jako jsou třeba ty církevní restituce). Pakliže referendum dlouhodobě nebude (ekvivalent je nějaké formálně existující, ale vázané na v reálu nesplnitelné podmínky), pak bude napětí ve společnosti narůstat. V lepším případě se vybije tou 3/5 a něco většinou "extrémistů a populistů" v Parlamentu, v horším nějakým výbuchem lidového hněvu, včetně třeba i defenestrace "zastupitelů"; tradici na to máme.