Sysifos - ano, či ne?

Předesílám, že na začátku 90. let jsem vážně uvažoval o vstupu do tohoto sdružení. Možná bych ještě někde mezi staršími papíry našel formulář přihlášky a tehdy platné stanovy. Nicméně zarazily mě a odradily dosti autoritativně až nesnášenlivě pojaté některé body tohoto dokumentu (zruba ve smyslu, že pokud vedení spolku něco prohlásí za šarlatánství, tak jsou s tím členové povinni souhlasit a "držet basu"), takže jsem s podáním přihlášky váhal tak dlouho, až jsem si zvykl, že v tomto pokrokovém sdružení nejsem.
Faktem je, že Sysifos dělá (a dělal zejména v počátcích své existence) i dobrou práci v odhalování skutečných šarlatánů a podvodníků.
Na druhé straně se ale stále více vyhraňuje jako promiskue vysloužilých marxistů a aktivních katolíků (především římského ritu), kteří nacházejí dosti zvláštní průnik terčů pro své aktivity. Je přitom zajímavé, že mezi nimi došlo k jakési dohodě o "nekritizovatelných věcech", v jejímž důsledku nejsou cílem kritiky zjevně podvodná náboženství, kam zcela jistě patří i to římské katolictví, i podvodné politické směry (a ideologie), do kterých zcela jistě patří i modernější výhonky "starého dobrého" marxismu, jako jsou různé výplody multikulturalistického a ekologistického třeštění, z pozice racionalismu kritizovatelné velice dobře (a mnozí tak i činí). Z tohoto důvodu se i po "Climategate" jen minimálně angažovali v kritice "globálního oteplismu", byť, od této aféry minimálně, je to ideologie prokazatelně podvodná.
Ještě větší problém ovšem je ten, že Sisyfos k oblasti lidského poznání přistupuje velmi podobně, jak onen ředitel patentového úřadu, který někdy v 19. století napsal dopis vládě, v němž doporučoval zrušení této instituce, protože vše už bylo vynalezeno, vynalézt nic dalšího není možné, a tudíž její existence postrádá smysl.
Sisyfové to netvrdí takto stroze, nicméně preferují spíše kvantitativní výzkum (aka "máme desetkrát přesnější nový přístroj, a tak to, co už bylo mnohokráte změřeno, změříme znovu, tentokrát desetkrát přesněji než ti, co to měřili před námi naposled"). Jakmile něco zavání nějakou kvalitativní změnou paradigmatu našeho nazírání na svět, je to šarlatánství a je třeba to potlačit, nebo alespoň zdiskreditovat postavením na roveň zcela zjevným a neoddiskutovatelným podvodníkům či šarlatánům (a nejlépe takovým, co jsou toto oboje v jednom).
Velmi charakteristický byl např. jejich přístup ke známému objevu, že pasoucí se krávy mají tendence respektovat magnetické siločáry.
Prvním zdrojem nevůle byl fakt, že objev byl učiněn pomocí veřejně dostupných fotografií zemského povrchu na serverech společnosti Google (to by tak hrálo, aby mohl vědu dělat každý a stačilo mu k tomu jen připojení k internetu!). Druhým byla samotná podstata objevu. Přestože řada zvířat magnetický smysl prokazatelně má, včetně toho, že je lze "zblbnout" intenzívnějším elektromagnetickým zářením v oboru rádiových vln a mikrovln. U krav tento smysl zatím objeven nebyl, a tudíž neexistuje, a tudíž vůbec bádat o něčem takovém je holé šarlatánství. Přízrak onoho ředitele patentového úřadu jakoby stál za Sisyfy a mnul si ruce.
Pak vyrobili statistiky podle obrázků, na nichž krávy magnetické siločáry nerespektují (ovšem, původní práce vyloučila svažité a jinak překážející terény, jejichž konfigurace zákonitě musí být pro směrování krav vyšším imperativem než magnetické siločáry).
Mezi tím se ovšem objevilo pozorování, že magnetismus respektují i pejskové při počůrávání patníků, ovšem za situace, kdy k tomu patníku mají přístup ze všech stran a je nutno dodatečně z pozorování vyloučit dny s narušením zemské magnetosféry činností Slunce (seznamy těchto dnů jsou veřejně dostupné, takže nějaké cílené pozdější manipulace lze vyloučit). Skutečnost, že poruchy magnetického pole vyvolávají nespecifické problémy u lidí (únava, poruchy soustředění, bolesti hlavy. poruchy spánku apod.), je rovněž dlouhodobě známá a zdokumentovaná. Stejně tak je dlouhodobě známo, že tažní ptáci ztrácejí orientaci v blízkosti silných zdrojů elektromagnetického rušení, ať jsou to radarové stanice, silné vysílačky, nebo i vedení VN a VVN.
A i v případě, že nenajdeme žádný specifický detektor magnetického pole, jaký prokazatelně mají některé prokaryontní organismy, musíme počítat s tím, že magnetické pole interaguje jak s elektrostatickými poli kolem nervových a svalových buněk, tak i s elektrickými jevy, doprovázejícími šíření vzruchu po výběžcích nervových buněk. Konec konců, existují ryby, které se na základě těchto ovlivnění okolím dokáží orientovat i ve zcela neprůhledné vodě. Klasikou je Rypoun nilský, Mormyrus niloticus (s více synonymy, existuje ještě akvarijní rybka stejného českého jména, která zřejmě s tímto druhem totožná není), který užívá svůj elektromagnetický smysl při orientaci v kalné vodě a při námluvách. Pravděpodobně podobnou funkci mají uvedené orgány i u dalších elektrických ryb, u nichž k ní přibyla daleko známější schopnost rozdávat elektrické údery.
Sysifové pochopitelně popírali i "bludnou" možnost vzniku rakoviny vlivem blízkého (bydlišti či pracovišti) vedení VN a VVN. Faktem je, že na toto téma existuje řada prací, které tento fakt buď neprokazují, se statistickou významností p>0,05 (o něco málo) nebo s o něco menším p zavrhují nezávislost obou jevů na hraně statistické významnosti. Než je zdiskreditoval profesor Peto, který prokázal, že v důsledku elektrostatických jevů jsou k těmto vedením stahovány ze širšího okolí ionty, které po vdechnutí vytvářejí v těle volné radikály, jejichž vztah k rakovině je vcelku jasný a prokázaný.
Což ukazuje zásadní problém Sysifů, a tím je neúcta k faktům: Prostě, když je něco naměřeno nebo statisticky spočítáno, tak je třeba v první řadě vysvětlit příčinu, a pak teprve pátrat po podvodech a podobných jevech. Zatímco dotyční mají tendenci vše takové prohlašovat za podvod a šarlatánství. Tím se v podstatě sami vylučují z vědy; alespoň té její části, která je koncipována jako popis a vysvětlování objektivně existující reality.