Tři scénáře kontaktu

Scénář první - Vikingové
Mohli bychom uvést též Féničané, černoši, Irové atd., nicméně návštěvy Vikingů v Novém světě jsou dost bezpečně doloženy (a to bez ohledu na pravost či zfalšovanost archeologických památek v Severní Americe).
Vikingové nebyli s to dopravit do Nového světa dostatek osadníků, aby zde založili fungující kolonie. Spokojili se s občasnými zajížďkami pro dřevo a některé další suroviny (grónští osadníci sem měli blíž než do Evropy) a rybolovem ve vodách poblíž New Foundlandu (které představují dodnes jedno ze světových lovišť). Evropská civilizace prožívala v té době fázi stagnaci a úpadku, což bojovné Vikingy vedlo ke mnohem efektivnějším výbojům ve Starém světě. Po jejich vyčerpání postoupil úpadek tak daleko, že byly přerušeny kontakty i s Grónskem, jehož osadníci buď vymřeli, nebo nerozpoznatelně splynuli s domorodci. Podobný osud měli patrně i osadníci, ponechaní v Novém světě. Jinými slovy, kontakt proběhl, avšak invaze a anihilace indiánů se nekonaly. Faktem také je, že indiáni nebyli s to informaci o kontaktérech patřičně využít a další kontakty nacházely terén nijak nepřipravený k jednotnému postupu vůči invazi.

Scénář druhý - Španělé
(A samozřejmě Portugalci a další národy, ale bavme se o Španělích). Přicházejí v malých dobře vyzbrojených oddílech s cílem ovládnout Nový svět a získat jeho bohatství. Avšak pozor: Pořád je krajně neefektivní a nejistá doprava lidí z metropole do dobývaných zemí. Dodnes není jasné, nakolik bylo náhodou a nakolik hitorickou nutností, že přicházejí ve chvíli, kdy:

1. Mayské impérium prožívá těžký úpadek Druhé říše
2. Aztékové dobyli řadu nových území, jsou okolními a podmaněnými národy hluboce nenáviděni a sami nemají dobytá území pacifikována
3. Na trůnu Inků sedí uchvatitel, neuznávaný částí země (včetně některých kněžských a vojenských hodnostářů)

Proto mohli Španělé dobýt území Mayské říše bez zvláštních potíží. Při dobývání říše Aztéků nalezli tisíce spojenců, jejichž bojová síla v zásadě převyšovala síly samotného expedičního sboru (nicméně uplatnila se evropská schopnost organizace vedení boje).
Nelegitimní Inka považoval invazi za trest bohů a nedokázal jí čelit, ač to bylo v počátku zcela v jeho silách.
V posledních letech se ukázala jako osudová epidemie neštovic, kterou nechtěně do Nového světa zavlekli Evropané. Obyvatelstvo Amazonie prodělalo velmi drastický civilizační kolaps, po němž Amazonie, do té doby z větší části kulturní krajina, srovnatelná s "obilnicemi" Evropy, porostla "panenským" pralesem. Není jasné, zda současní amazonští indiáni jsou potomky této kolabované civilizace, nebo dodateční migranti.
Navíc je nutno si uvědomit, že jak poddaní Aztéků, tak i poddaní Inků v podstatě španělský zábor uvítali a těžili z něj nárůstem životní úrovně i celkového bezpečí. Španělé rovněž uznávali indiánskou šlechtu, s níž se špičky invaderů smísily. Životní úroveň prostých zemědělců, ať už míšenců nebo indiánů se v globále zlepšila. Celkově vytvořili invadeři a invadovaní hybridní společnost, která nakonec zákonitě povstala proti metropoli. Kultura indiánských národů sice byla pod silným tlakem, značně se deformovala (křesťanství, likvidace původního písemnictví atd.), ale zachovala si řadu specifik.
Udržely se i takové zvláštnosti, jakou je např. požívání halucinogenních hub během náboženských obřadů. Současní indiáni mají ovšem na oltáři Pannu Marii nebo nějakého místního svatého, ale roční doba příslušného svátku i jeho průběh do značné míry korespondují s předkolumbovskou tradicí.

Scénář třetí - anglosasové
Invadovali Nový svět v době, kdy už byl dlouho znám, takže v první fázi museli na mnoha územích vypudit konkurenty, kteří si počínali více či méně podle předchozího scénáře (Holanďané, Francouzi, Rusové a další). Jejich invaze probíhala razantně a zhoubně pro původní obyvatele. Ti živoří jako malé zbytky v rezervacích a, na rozdíl od zemí kolonizovaných Španěly a Portugalci, neustále jich ubývá. Společnost invaderů je schopna přijmout pouze ty z invadovaných, kteří jsou ochotni a schopni totálního zpřetrhání pout s původní etnicitou. Také konflikty invaderů s metropolí a mezi sebou jdou prakticky mimo invadované. Naprosto podobně probíhala kolonizace Austrálie a Tasmánie. Pouze na Novém Zélandu se domorodci za cenu urputných bojů ubránili natolik, že vznikla společnost alespoň částečně respektující jejich specifitu.
V zásadě horším scénářem už může být průmyslové vyvražďování spojené s transformací původních obyvatel na mýdlo a hnojivo.