Jsou to quislingové nebo moravcové?

Lze položit otázku, zda má takovéto rozlišení smysl. IMHO má, pokud se podívíme na věc podrobněji, nejen na seznamy pronacistických kolaborantů na Wikipedii.
Vidkun Quisling byl šéfem norských nacistů. Aktivně se účastnil (tj. jím řízené ozbrojené sbory) invaze nacistického Německa do Norska (operace Weserübung) a přispěl k tomu, že jih Norska byl obsazen velmi rychle. Selhal pouze při snaze o zajetí královské rodiny, které se však podařilo uprchnout nejprve na sever země a poté do Anglie. Po nacistické invazi, až do jejich kapitulace, po níž byl zatčen, vedl v Norsku loutkovou vládu. Ještě v roce 1945 byl i popraven. Jeho jméno se už za války stalo synonymem pro kolaboranta s nacisty. Nás, příznivce SF a F, bude zcela jistě zajímat, že jeho jméno coby druhové označení použil jako první profesor J.R.R. Tolkien, a to už v roce 1939, zatímco britští novináři ho takto začali (není jasné, zda pod Tolkienovým vlivem nebo nezávisle) užívat až v následujícím roce.
Emanuel Moravec byl legionář, uznávaný vojenský teoretik. V pohnutých dnech Mnichova byl členem Výboru na obranu republiky a byl jedním z mála (a jediným z vojáků), kdo se stavěl velmi rezolutně proti přijetí mnichovského diktátu. Po obsazení trosek republiky začal spolupracovat s Němci v naději, že tímto způsobem se mu podaří zachránit národ v nejhorších časech. Po vypuknutí Pražského povstání spáchal sebevraždu.
Rozdíl je tedy jasný: Qusling spolupracoval s nacisty od samého počátku a rozhodně od doby, kdy jeho vlast ještě nebyla obsazena nacisty, a současně udělal vše, co bylo v jeho silách, aby obsazena byla. Moravec naopak udělal vše pro to, aby jeho vlast obsazena nacisty nebyla, dokonce za cenu ostré hádky se samotným presidentem, která ukončila jeho vojenskou kariéru. S nacisty začal spolupracovat v situaci, kdy vlast byla jimi beznadějně obsazena a bývalí spojenci (a pozdější mnichované) dostávali od jejich armády ty nejtvrdší výprasky. Svůj program navíc koncipoval jako snahu zajistit alespoň holé přežití národa (což byla věc, s níž si "árijští" Norové nemuseli moc dělat starosti).

A ke komu se toto označení má vztahovat?

Z předchozích postů je asi jasné, že k českým spolupracovníkům s islamisty. Ti se netají s tím, že by rádi naši vlast přeměnili v islámský stát. Zatím nás muslimové neokupují, dosud se nepouštějí do třídění příslušníků našeho národa na "rasově nevhodné", určené k vybití, a "rasově vhodné", určené ke zotročení atd., jako Němci za protektorátu. Nikdo v této době není nucen s islamisty spolupracovat pod hrozbou existenční nebo fyzické likvidace. Z této a dalších analogií plyne, že naši islamizátoři nejsou "moravcové", ale "quislingové".

A co konvertité?

Jistěže by se jako první analogie mohli nabídnout ti, kdo se za protektorátu "dali k Němcům". I já tuto analogii párkrát použil. Po trošce přemýšlení a rozebírání však vyplyne podobný rozdíl jako výš: Většina těch, kdo to za protektorátu udělali, tak učinila pod existenčním tlakem (pokud ne přímo hrozbou) vůči své osobě nebo rodině. Osoby ze smíšených manželství tak učinily i proto, aby nekomplikovaly život (a "kádrový profil") partnerovi. Případně si ten vztah vůbec udržely.
V současnosti u nás ovšem zase pořád ještě chybí onen islámský analog imperativně represívního nacistického státu a jeho aparátu, který k takovému činu dotyčné nešťastníky dotlačil. Takže uvedené chování zase tenduje do blízkosti toho Quislinga, který s nacisty spolupracoval v době, kdy byl občanem demokratického státu s dobrou nadějí na úspěšnou obranu před útokem nacistů. Tedy k něčemu v principu horšímu než valná část těch, co se "dali k Němcům".