Malá polemika se soudruhem Kojotem 2

Pokud se týká chalífátu,  o něm jsem se zmínil dříve, takže pouze zopakuji, že chalífát nám předvádí islám jako takový, v situaci, kdy se jeho představitelé ani obyvatelé prakticky nemusejí ohlížet na mínění nebo jinou formu korekčních tlaků ze strany nemuslimů. Pokud by muslimové ovládli Evropu, zavedli by zde naprosto stejný režim, jaký zavádí chalífát na okupovaných územích. Nelze si dělat sebemenší iluze o osudu osob, hlásících se veřejně k ateismu, nebo k nějaké islámem nepovolené náboženské víře. Jejich osud by byl naprosto stejný, jako u jezzidů v chalífátu. A vyznavači "povolených" náboženství by se neměli o nic lépe než se mají syrští křesťané (alavité, maronité), kteří jsou v současné době terorizováni a po stovkách vybíjeni.
Událost v chalífátu ukazují zcela názorně naprostou nemožnost soužití muslimů a nemuslimů, v situaci, kdy budou mít muslimové zcela volné ruce. Opravdu platí, že buď my včas vyženeme, vybijeme (pokud k tomu budeme donuceni), násilně zcivilizujeme (byť o tom posledním mám pochybnosti z hlediska technické proveditelnosti) je, nebo oni nás dílem vybijí a ze zbytku nadělají polozvířata, jaká vidíme stínat, křižovat, podřezávat atd. na dokumentech z chalífátu, případně otroky takovýchto polozvířat. Ukazuje se také, že vyrůstání v civilizované zemi a absolvování civilizovaných škol nijak neimunizuje vůči nákaze fundamentalistickým islámem. Dokazují to příklady muslimské mládeže z civilizovaných zemí, včetně konvertitů, odcházející bojovat za věc chalífátu. A dovoluji si zdůraznit, že tvorové, kteří dokáží vraždit kvůli něčemu tak bagatelnímu a bezcennému jako je náboženství, jsou na stejné úrovni, jako obšoustové, vraždící pro pár korun (a vědomí si předem faktu, že oběť víc nemá). A měli by být potlačováni se stejnou razancí.
K té Kojotově reprezentativnosti dění v chalífátu: Muslimové v chalífátu skutečně nejsou "statisticky reprezentativním vzorkem" muslimů. Nicméně, abych použil analogii z jiné oblasti: do koncentráčnického vzhledu vyhublí zoufalci, prolezlí různými nádory a někdy i hnijící zaživa - umírající na AIDS, rovněž nejsou "statisticky reprezentativní" vzorek lidí nakažených HIV. A při troše demagogie bych mohl poukazovat na tu statistickou většinu vizuálně zdravých, žijících jen s minimem omezení, "pouze" čekajících, až u nich ten AIDS propukne v plné síle, nebo na smrt z jiného zdroje. Jejich existence je průšvih, vedoucí podle některých studií puberťáky k rizikovému sexuálnímu chování (a Kojot do určité míry argumentuje o islámu na základě stejných principů, jako puberťák, který vysvětluje, proč si nevzal kondom na sex s náhodnou partnerkou). Prostě u jevů, které prodělávají určitý vývoj, se statistickým srovnáním četnosti výskytu různých fází nevystačíme, protože dává zjevně nesprávné a zavádějící výsledky. Musíme popsat jejich dynamiku (jsou na to speciální statistické metody, které z hlavy neovládám, protože jsem podobnou úlohu zatím prakticky neřešil), nicméně i nad nimi musíme používat zdravý rozum, takže ani vysoké procento nakažených HIV, kteří nezemřou na AIDS, ještě neznamená důkaz toho, že tato infekce není fatální, dokonce ani statistický ne.
V poslední době se v souvislosti s tím chalífátem a jeho evropskými ctiteli provalilo, že ve Francii prakticky všichni muslimové mladšího a středního věku, vyjma tedy těch nejstarších, podporují chalífát. V jiných zemích s významnými muslimskými menšinami chalífát tak významnou podporu nemá. Reportéři nad tím otevírají svá ústa údivem, nicméně vysvětlení je prosté: Skeptický postoj k islámu a jeho radikálním provozovatelům zaujímá část (různě velká) přistěhovalců v první generaci. Tj. ti, kteří odešli do Evropy za možností žít civilizovanějším způsobem, a ne ti, kteří přišli Evropy ji dobývat dělohami muslimek. Ve Francii se jedná především o obrovskou skupinu (několik milionů osob), která v krátkém časovém intervalu prchla do Evropy poté, co s pomocí SSSR v Alžíru zvítězili "národní osvoboditelé a dekolonizátoři" a začali tuto kvetoucí francouzskou zámořskou provincii přeměňovat v islámský zrůdostán. Tito uprchlíci měli skutečně rezervovaný postoj k islámu a zejména jeho radikálním formám. Nicméně jejich děti a vnukové byli za paravánem, vztyčeným multikulturalisty, radikalizováni do podoby extrémních islamistů, jejichž naturelu přesně vyhovuje to, co se odehrává v chalífátu (stínání, podřezávání, křižování atd.). Do ostatních zemí přicházejí imigranti postupně, a proto je mezi nimi větší procento těch z první generace, kteří se k těmto zrůdnostem staví skepticky. Paradoxně tento jev ukazuje velmi názorně, že muslimy z dlouhodobého hlediska (desítky let) do civilizované společnosti zaintegrovat nelze, protože jejich potomci budou vždy zdrojem sociálního rizika. Situace ve Francii je tedy říznou negací představ, že můžeme udržovat nějaký "civilizačně přijatelný" islám (o jakém sní "umírnění islamofobové" typu JXD). Možná bychom mohli, ale muslimům by musela být permanentně věnována stejná péče jako odsouzeným k mimořádným trestům (a stálo by to srovnatelné peníze na osobu, které prostě nemáme). V zásadě stejnou zkušenost s muslimy udělali po osvobození své země na konci středověku Španělé. Stejně se ukazuje být neproveditelným soužití muslimů a nemuslimů v zemích bývalé Jugoslávie - obě populační skupiny vytvářejí v podstatě vzájemně se míjející ghetta. A v podstatě kdekoli na světě žijí muslimové v dostatečném počtu vedle nemuslimů, tak na ně permanentně útočí, vraždí, unášejí ženy a děti, vybíjejí školáky atd. atd. Prostě vytvářejí to, co se regulérně nazývá "kravavá hranice islámu".
(pokračování příště)