Cargo kult ve zdravotní prevenci

Fluoridace

Vědecko informační server Osel přinesl souhrnný článek na názory prof. R. Feynmana o cargo kultech ve vědě.
Pochopitelně, oblast zdravotní prevence je, pro svou značnou neexaktnost na straně jedné a silné vazby na politické proudy na straně druhé, přímo doménou cargo kultů. Řada doporučení v oblasti životního stylu a aktivit s ním spojených vznikla stylem "myslíme si, že je to tak dobře a budeme ignorovat veškeré informace, které by náš názor mohly zpochybnit".

Idea fluoridace

Na začátku ideje fluoridovat pitnou vodu byl poznatek, že v některých oblastech je u obyvatelstva snížený výskyt zubního kazu, který není vysvětlitelný jinou příčinou, než tím, že je zde vyšší obsah fluoridu v pitné vodě, nejčastěji podzemní.
Podrobnější historii objevu vlivu fluoridu na zubní zdraví lze najít zde.
Jako patofyziologický podklad pro tento účinek byl identifikován mechanismus vzniku zubního kazu. Ten vzniká naleptáváním skloviny kyselinami, které tvoří bakterie, vytvářenící biofilm na povrchu zubu, přičemž důležitým faktorem je přítomnost jednoduchých cukrů (případně i disacharidů, jako jsou sacharóza nebo laktóza) v dutině ústní. Tyto látky jsou poměrně snadno zkvasitelné na organické kyseliny při získávání energie, kterou bakterie využijí ke svým životním projevům.
Bylo zjištěno, že když se v zubní sklovině část atomů chloru nahradí atomy jeho slučivějšího příbuzného, fluoru, jsou už vzájemné vazby v krystalech natolik pevné, že síly, které mohou vyvinout ionty kyselin, už nedokáží vytrhnout ionty z krystalové mřížky látek, z nichž se skládá sklovina, a tudíž ji naleptat.
Přímo se nabídla idea přidávat do pitné vody s nízkým (nebo prakticky nulovým) obsahem fluoridů nějaké množství zdrojů fluoridových iontů, které by dodaly potřebný fluor do zubní skloviny, aby se tak zvýšila její odolnost.
Jednotlivé státy poté začaly fluoridaci pitné vody zavádět, vesměs se jednalo o navození koncentrace kolem 1 mg fluoridu na litr. V Evropě s fluoridací začínaly skandinávské země. U nás byla provedena pilotní studie Tábor - Písek, v níž fluoridování vody v Táboře nepotvrdilo zvýšení výskytu poškození skeletu, endokrinologických a jiných parametrů, ani vznik strumy. Naopak byl zjištěn vzestup zubního zdraví u dětí. Problémem, který byl pominut byla studie ve městě Bern, kde po zavedení fluoridace začal narůstat výskyt některých nádorových onemocnění ve věkové kategorii 60 +, což byl jev, který v naší studii Tábor - Písek, ale ani v řadě zahraničních studií na toto téma, nebyl vůbec předmětem sledování.

Problémy

Fluoridace pitné vody je spojena s několika problémy

• fluor se touto cestou dostává do prostředí (protože ho většina končí v odpadních vodách), kde se ho normálně vyskytuje velice málo.
• příjem fluoru má význam pouze v době cca 3 měsíce před prořezáním příslušného zubu. V jiném období je jeho příjem vůči zubnímu zdraví irelevantní, tudíž naprostá většina konzumentů fluoridované vody z ní nemá naprosto žádný benefit
• došlo k nárůstu zdrojů fluoru pro populaci - jednak o rozvoj přidávání fluoridů do zubních past a dalších prostředků ústní hygieny, jednak v souvislosti s rozvojem kyselých dešťů narostla zátěž prostředí fluorem (včetně zdrojů pitné vody) imisemi (fluor se vyskytuje např. jako součást přísad do vysokých pecí, ale může být i v teplárenských a elektrárenských popílcích a dobře se z nich dostává ven do prostředí)
• začal narůstat podíl populace pijící balené vody
• fluorid má relativně úzkou terapeutickou šíři, kdy čtyřnásobek ještě neúčinné dávky má již slabé účinky toxické; ve veterinární praxi musí být terapeutická šíře prostředku, dodávaného do krmiva nebo napájecí vody, výrazně širší (minimálně 1:10), takže fluoridovaná voda by fakticky neprošla jako medikované krmení pro dobytek; shodou okolností je u lidí poměr příjmu pitné vody z vodovodu mezi těmi, co jí konzumují nejméně a těmi, co ji konzumují nejvíce, také cca 1:10
• vcelku není nutné se vzrušovat nad cenou fluoridace, jak to někteří činí, protože ta je velmi nízká
• jako argument proti fluoridaci zazněla i námitka z pohledu lidských práv, že je obyvatelstvu vnucováno něco, co nechce (a většina ani nepotřebuje), aniž by se k tomu mohli vyjádřit nebo s tím něco dělat.

Jinými slovy proti fluoridaci začínali ve vzácné shodě protestovat ekologové společně s obránci lidských práv i s rozumnějšími zástupci odborné veřejnosti.

Ukončení

Fluoridace pitné vody byla nejdříve ukončena ve skandinávských zemích, kde ji jako první v Evropě zaváděli. U nás byla fluoridace pitné vody pro Prahu ukončena už v roce 1988, s krycím zdůvodněním, že to souvisí s přestavbou a modernizací vodáren a poté bude fluoridace obnovena, nicméně mnohé nasvědčuje tomu, že se už za komunistů přestalo s fluoridací nadále počítat (a pravděpodobně by byla ukončena i bez "Velké Sametové"). Ve zbylých vodárnách byla fluoridace postupně ukončena do roku 1993, takže po tomto roce už je ve vodovodní vodě jen přirozeně se vyskytující fluor.

Jak na zdroje fluoru

Výše jsem uvedl, že příjem fluoru v tak malých dávkách má význam jen v době, kdy se vytváří sklovina, tj. asi od 3 měsíců do několika dní před prořezáním příslušného zubu. Později je možné dodat významné množství fluoru pouze lokálně, a to relativně silně koncentrovanými roztoky nebo gely, které se aplikují na křesle stomatologa, protože musí být zabráněno jejich polykání po dobu aplikace a následně zajištěno jejich odstranění. Není to tak rizikové, jako kdybychom ošetřovali třeba dásně roztokem kyanidu draselného, ale spolknutí slin s těmito prostředky by mělo za následek klinicky manifestní intoxikaci fluoridem. Pouze takto silné koncentrace vedou k průniku fluoridových iontů hlouběji do skloviny a náhradě iontů chloru v krystalických mřížkách v hlubších vrstvách skloviny. Fluoridovaná kosmetika může nahradit fluor pouze v povrchové vrstvičce atomární síly, která přijde vniveč při nejbližším jídle (a možná i při onom samém čištění zubů, které fluor dodá). U dětí má fluoridovaná ústní kosmetika význam v tom, že děti část pasty na zuby a podobných preparátů spolykají, a tím vlastně vytvoří situaci, jako by byla krmeny tabletkami fluoridu nebo napájeny fluoridovanou vodou. U dospělých tato cesta vstupu nemá žádný význam.
Minerálky s obsahem fluoridů jsou uvedeny třeba zde. Fluorid by se ovšem měl substituovat v závislosti na tom, jaký je jeho obsah ve vodě, kterou rodina používá k pití a vaření. Optimální jsou poté fluoridové tablety, podávané dítěti (případně puberťákovi) cíleně v době před prořezáváním zubů (existují tabulky, kdy se které zuby prořezávají, a dětský stomatolog by je měl být schopen upřesnit s odhadem, jak ke dítě individuálně "dopředu" nebo "pozadu" vůči anatomické normě).
Není dobré kombinovat více zdrojů. V době, kdy se v Brně přestalo s fluoridací, mělo příznaky (naštěstí většinou mírné) fluorózy (tedy poškození skloviny z nadbytku fluoru) cca deset procent školních dětí.
Nikdo další fluorid nepotřebuje (protože na jeho ostatní funkce v organismu stačí příjem o řády nižší). Dokonce ani náhrada (bezfluoridové) pitné vody minerálkou s fluoridem ve sklenici na noční ukládání vyndávacích zubů se na jejich stavu nijak neprojeví.

Je zajímavé, že přes existenci jasných důkazů o problematičnosti fluoridace, řada odborníků z generace, která ji zaváděla, po ní nadále teskní. To do jisté míry reflektuje i citovaný článek z Medical Tribune. Asi platí i zde ono známé, že nové ideje se ve vědě uplatňují nikoli díky rozšířování mezi stávající odborníky, ale jejich vymřením.